Opět jste řečnil na demonstraci. Mimo jiné jste vyjádřil názor, že ani sám Západ neví, jak završit válku na Ukrajině. Každopádně, lze být s akcí spokojen? Zdá se, že lidí ubylo.
Za ukončení války se často dávala Nobelova cena míru... na znamení toho, že není jednoduché ukončit konflikt. V této chvíli podle mě nikdo neví, jak válku na Ukrajině ukončit, ale doufám, že začíná být stále zřejmější, že dodávky zbraní ji neukončí. Naopak se stále více začíná mluvit o překreslování hranic a vstupech dalších států do konfliktu, což byly přesně ty hodnoty, kvůli kterým jsme Ukrajině zbraně dodávali. Aby zůstala celistvá a samostatná... Zdá se, že dodávkami zbraní jsme zatím dosáhli toho, že celistvá nebude a se samostatností bude hodně na štíru. A samozřejmě zemřela spousta mladých kluků...
Já myslím, že s demonstrací lze být spokojen. Odpůrci říkají, že lidí ubylo, příznivci říkají, že lidí přibylo. Já tedy střízlivě řeknu, že lidí bylo stejně jako minule. Ale podle mě se změnila společenská nálada a dokonce se změnila i skladba účastníků. Víte, já se neomezil jen na ty dvě minuty na pódiu, ale setkal jsem se se svými příznivci před pódiem, povídal jsem si s nimi během pochodu ke Strakovce a druhý den jsem si přišel vyslechnout ty vytrvalé, kteří u úřadu vlády zůstali. Napsal jsem o tom dva články, které měly abnormálně vysokou čtenost i dosah, takže jsem to asi napsal dobře. Noční nálet trollů pravdy a lásky mě také utvrdil v tom, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku.
Jednak jsem viděl, že přibylo mladých lidí. Běžně jsem s rodiči potkával děti a se seniory vnoučata. Viděl jsem celou řadu svých vrstevníků a druhý den jsem se divil, kolik taxikářů zastavilo před petičním stánkem, vyhodili blikačky a šli podepsat petice. Lidé také podle mě přestali mít přemrštěná očekávání. Už vědí, že pád vlády není za rohem a nepostačí se jen hemžit na náměstí. Už vědí, že demonstrace je začátek a ne konec. Jsou tím pádem o hodně disciplinovanější.
Celá demonstrace podle mě byla taková... zralejší. Slabí a netrpěliví odpadli, zůstali ti, kteří vědí, že to bude stát ještě hodně úsilí a mravenčí práce. Organizátoři se nerozhádali, Jindra Rajchl druhou akcí potvrdil tu první... za mě dobrý.
Fotogalerie: - Česko proti bídě
Každopádně i v masových médiích jsme se už dočetli, co konkrétně na akci padlo. Ale třeba i takový režisér David Martínek, který vám v zásadě fandí, napsal, že demonstrace nic neřeší, pokud není na stole „nová společenská smlouva“. Nemá pravdu?
Já bych proto prosím chtěl, až bude henta nová společenská smlouva, aby tu demonstraci, která pak režim smete, dělal někdo, kdo bude odzkoušený, budeme vědět, co je zač, budeme vědět, co chce a nebude se to vymýšlet někde v divadle na poslední chvíli. Možná to nenastane. Možná se vše změní u volební urny, ale kdyby náhodou naše Pětikolka pokračovala jako doposud a jednoho dne vyhřezla jejich neschopnost tak moc, že by se demonstrace staly milionovými, tak bych prosil, aby tu revoluci organizoval někdo domácí, kdo to umí. Proto podporuji demonstrace. Organizace takového podniku už nám o lídrech něco vypoví. Tu poslední demonstraci by měl organizovat někdo, kdo to umí, protože se to v předchozím období naučil na těch demonstracích, které nic neřešily.
Psali jsme:
Rajchl podle komentátorů selže, protože je stejný jako Vrabel nebo Majerová. Je?
Jindra Rajchl je kromě jiných politických vlastností především extrémně pracovitý. Navíc už ukázal, že je schopen sestavit realizační týmy, umí je motivovat a zároveň mu nechybí jistá velkorysost. Na demonstraci byl i Foldyna z SPD, byl tam Dufek z odborů... Když mě Jindra zval, ani nechtěl vědět, o čem budu mluvit. To všechno je jiné, než když to dělal Láďa Vrabel.
Já jsem z vesnice a tak si pracovitosti cením. Schopnost zatnout zuby, nekecat a makat, to vyrovná spoustu jiných hendikepů. Troufám si proto tvrdit, že Jindra Rajchl bude mít politickou budoucnost přímo úměrnou své pracovitosti. On si to prostě odmaká.
Daniel Sterzik. (FOTO: archiv D.S.)
Polsko, Slovensko a Maďarsko zakázalo dovoz ukrajinského obilí. My ne. Lze pochopit ministra Nekulu, že nechce dělat „jednostranný krok“?
Dnes o tom mám i článek na svém blogu, kde to rozebírám podrobněji, ale dovolím si následující myšlenkovou úvahu: V Polsku teď stojí tisíce vagonů s ukrajinským obilím, které se nesmí vyložit a zpracovat, dokud nebudou zkontrolovány. Jestliže obchodníci vědí, že někde na nádraží mají vlak plný jedovaté pšenice a provalí se to hned jak přijde kontrolní orgán pro vzorek, tak mají opravdu velký zájem to nějak zachránit. Třeba tím, že to obilí přivezou do České republiky, protože zdejší odpovědné osoby bylo možné "motivovat". Každý den, kdy se sem bude moci vozit ukrajinské obilí, znamená miliardy peněz. To už stojí za trochu zlých úmyslů, ne?
Navíc levná ukrajinská pšenice znamená, že česká produkce se musí prodávat pod cenou a to je takové roztomilé okopávání kotníků Babišovi, protože jeho podnikům ZZN zůstal v rukou Černý Petr českého obilí, které bylo vykoupeno od zemědělců za vysoké ceny. Agrofert si s tím samozřejmě poradí, protože není žádné ořezávátko, ale uškodí mu to. S ním sice i všem ostatním, ale pro deagrofertizaci není žádná cizí oběť dost velká.
Je to samozřejmě jen metafora, nic takového se u naší eurohodnotné vlády nemůže stát.
Psali jsme:
To ukrajinské obilí bylo i dle informací z organizace OSN z roku 2018 „krmené“ nezdravými pesticidy. Jak se to vlastně má, dle Vás?
Evropské normy se na Ukrajině opravdu nedodržují. Ukrajina se vyspělou demokratickou zemí stala až loni po ruském vpádu, do té doby byla plná zkorumpovaných úředníků a jejich oligarchických pasáků. Pšenice se tam pěstovala ve velkém a levně. To znamená, že se používaly postřiky, které jsou u nás dávno zakázány, protože se projevila jejich zdravotní závadnost. Ale nepředstavujte si, že byste po ukrajinském obilí umřeli na otravu. Černoši to jedí a podívejte, jak se Afrika přelidňuje. Tím samozřejmě netvrdím, že je náramně zdravé to jíst.
Rád bych ale upozornil, že u nás se dodržují velmi přísné předpisy. Každý kamion, každý vagon je ovzorkován při nakládce i vykládce. Na každém sile i na každém mlýně se musejí tyto vzorky archivovat. Nemusíme mít jedovatou jen ukrajinskou pšenici, že? I u nás se může stát nehoda nebo opomenutí a pokud se něco stane, musí být možné dohledat každou fůru obilí až k pěstiteli a musí být možné dohledat každý pohyb. Máme na to ÚKZÚS. Tedy Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Pokud chce náš nejlepší ministr zemědělství všech dob uklidnit znepokojenou veřejnost, není nic jednoduššího, než nařídit plošné kontroly všech vzorků polské pšenice, která přišla do republiky v posledních třech měsících. Vzorky jsou uloženy na každém mlýně a na každém obilném sile.
Parlamentní opozice může požadovat, aby taková kontrola proběhla. Kdyby se totiž ukázalo, že sem jedovatá pšenice fakt proudí ve velkém, vědělo se to a nikdo nic nedělal, tak to přiblíží pád vlády mnohem spolehlivěji než deset demonstrací. SPD má příležitost... Vzorky jsou. Já to budu sledovat a kdyby pravdomluvní novináři chtěli o výsledcích mlčet, tak já mlčet nebudu.
Agrární komora varuje i před ukrajinskými vejci a ukrajinským drůbežím masem. Dokonce prý v Polsku mohou být tyto produkty přebalované jako pocházející z EU. Není to reklamní trik našich agrárníků, toto tvrzení?
V téhle zemi je možné úplně všechno a existuje jen jedna jediná evropská hodnota: Kšeft ýbr ales. Takže bych se tomu vůbec nedivil. Při té příležitosti bych rád upozornil, že je stále možné státi se vidlákem, postavit kurníček a konzumovat vajíčka od vlastních slepiček. I na balkoně v paneláku se to dá dělat. I v bytě by to šlo... slepice je v podstatě jen takový ošklivější větší papoušek.
Americké stíhačky nás prý budou stát 100 miliard, armáda se chystá nabírat lidi. Máte z toho jako občan radost? Americký republikán by řekl, že přidávat peníze armádě je pravicové.
Ještě že jsem ten levičák jak poleno.... Takže budeme mít stíhačky za sto miliard? Hned se cítím mnohem bezpečněji. Když máte za humny jadernou velmoc, která vás považuje za bezpečnostní hrozbu, není nic lepšího, než se řádně vyzbrojit a tím potvrdit její paranoiu. Když máte vedle sebe bývalé impérium s šesti tisíci jadernými hlavicemi, kterému kryje záda největší dílna světa, tak stačí koupit stíhačky za sto miliard a oni si netroufnou...
Kolik peněz dala na výzbroj Ukrajina? Čtyřikrát lidnatější země než my... A stejně si Putin troufnul.
Já jsem asi blbej a nerozumím tomu, ale nebylo by lepší mít s Ruskem přátelské vztahy, aby si Putin řekl, že pro něj nepředstavujeme hrozbu, ale trh s plynem, uranem a jadernými elektrárnami?
Psali jsme:
Jednoduše: Demonstrovali jste, nějací lidé zůstali jako „výčitka“ stát u Úřadu vlády. Co dál? Co teď?
Teď je třeba dát prostor kritikům... Je tu celá řada hlasů, kteří tvrdí, že Jindra Rajchl není řešení. Mají proti němu celou řadu námitek, tvrdí, že oni sami by to zvládli líp. Na Václavák jsou svolány další demonstrace a je zde řada jiných iniciativ, které tvrdí, že mají lepší řešení.
Nastává čas na můj oblíbený citát: Pravda nevítězí, ta prostě zbude, až se všechno ostatní prošustruje.
Milí kritici strany PRO, přišla vaše chvíle. Pojďte a ukažte národu, že to umíte lépe a radostněji. Ukažte Jindrovi, že je neschopný břídil. Svolejte větší demonstraci, přijďte s lepšími akcemi, ukažte sílu, organizační schopnosti, charisma i umění dohody, ať pak u voleb máme z čeho vybírat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
Habar
