Česká televize použila snímky z vašeho videa, v němž sám vystupujete, o policejním chvatu, který byl použit při zatýkání George Floyda. Učinila tak bez vašeho svolení, a to na sociální síti a v diskusním pořadu. Použila přitom titulek: Policejní chvat, který skončil smrtí. Jak jste na to reagoval?
Bylo to pro mě nemalým šokem, protože chápu, že někdo neznalý může z internetu třeba sebrat fotografii nebo části filmu, myslet si, že to v uvozovkách nepatří nikomu, ale pokud už jenom tohle udělá veřejnoprávní televize, bylo to pro mě opravdu velkým překvapením.
Čtenáři mohou zmíněné video vidět zde. Prosím, popište jim ještě, o jaké video se jedná, co na něm ukazujete a proč vzniklo?
Po léta cvičím v České republice, ale i po celém světě instruktory policejních jednotek a bezpečnostních sborů, a také jsem v minulosti jako jeden z instruktorů policie České republiky vykonával po patnáct let dennodenně svoji profesi, během které jsem měl na starosti výuku policistů taktice a provedení služebního zákroku. Chtěl jsem na smrt George Floyda reagovat praktickou a vysloveně odbornou ukázkou, že ona technika, která byla následně tak odsuzována a dokonce zakazována u policejních sborů po světě, a to ve Spojených státech i západní Evropě, je vlastně naprosto standardní pozicí a běžným policejním postupem vyučovaným nejenom mnou, ale prakticky všemi instruktory po světě.
Ve zmíněném videu můj kolega, který váží skoro 120 kilogramů, soustředil hmotnost pouze do jednoho bodu na svém koleně – a to přímo na mém krku. A já jsem v této pozici nejenom mohl dýchat, ale i komunikovat a vysvětlovat, že to zdaleka tak hrozné není – a to v případě Floyda byla hmotnostní diference navíc opačná. Pro ještě lepší demonstraci jsem pak později realizoval další video (odkaz zde), které taktéž následně vyvolalo nemalý jak odborný, tak společenský zájem, neboť zde byla demonstrace onoho faktu ještě patrnější. Klekal jsem na krk nejen křehké dámě, která měla necelých padesát kilo, ale nakonec i malému dítěti s hmotností kolem dvaceti kil. Navíc váhami, které zde měřily exaktně zbytkovou hmotnost, bylo bez diskuse prokázáno, jaká hmotnost je skutečně v té chvíli na krku dítěte. I to dítě mohlo v této pozici se mnou poměrně v klidu komunikovat, takže se o žádnou vražednou záležitost nejedná.
Video nemělo být navíc v žádném případě přetřásání politických faktorů policejních zákroků ve Spojených státech nebo vůbec problematiky rasismu či posuzování následných protestů, které pak nastaly – zvlášť těch násilných. Jenom a pouze jsem chtěl zde ukázat jedno. Tedy zda je, či není možné tímto způsobem někoho – standardní technikou, a případně jak snadno či nesnadno – udusit. V poslední době navíc prokazují exaktní studie i oficiální šetření, že George Floyd byl, zdá se, spíše obětí požití nesmírného mixu velkého množství drog, nikoliv obětí policejního tolik diskutovaného a kritizovaného zákroku. Nechme to ale soudům a vyšetřovatelům. Ne politikům, médiím či dokonce soudu ulice.
Nejhorší ovšem je, že na těchto fotkách v televizním pořadu byl spojen můj obličej a moje osoba, která vykonává tuto techniku označenou jako vražednou. Tak to asi Pavel Černý učí techniku, která zabíjí, myslí si pak mnohý divák. Anebo on snad někoho tímto zabil? Abych uvedl přirovnání, představte si, že by se stalo něco v nějaké nemocnici a ilustračně by byla použita třeba fotografie profesora Jana Pirka jako známé osobnosti – a bylo k němu napsáno: Lékařský zákrok, který zabíjel. Asi by ani profesor Pirk neměl velkou radost. Naštvalo mě také, že ona diskuse na ČT24, kde se mé fotografie v tom hrozném kontextu objevila, (ke zhlédnutí zde) byla ideologicky zabarvená. Něco jako lidový soud v padesátých letech, tedy bez pochyb vlastně konstatující, že policisté zabili Floyda. A to řekne naše veřejnoprávní televize. A k tomu vystaví můj obličej. Hrozné.
To znamená, že Česká televize použila video s vámi s úplně opačným významem, než se kterým jste ho točil? Vy jste na něm chtěl prokázat, že tato technika nezabíjí a Česká televize použila titulek Policejní chvat, který skončil smrtí…
…ano, a dokonce nejenom, že to vypadalo, že já učím nějakou techniku, která je nebezpečná, což je pro mě při povaze mojí práce velmi nepříjemnou záležitostí, ale také je velká potíž, že pokud pracujete pro policejní sbory, musíte být bezúhonnou osobou. To znamená zcela bezzávadnou osobou, a to jak u nás, tak v zahraničí. Toto téma je pochopitelně nadmíru velmi citlivé, a jestliže Česká televize jako veřejnoprávní médium šíří zvěsti o tom, že snad já učím něco závadného, je to pro mě nemalý profesní problém. Mohu se ocitnout bez práce, nebo jí pro mě bude méně a méně...
Navíc, zvláště v době, kdy mi vyšla u Mladé fronty kniha, která se přímo zabývá mými výcviky po celém světě, a pošpinění mého jména a vytváření dojmu veřejnoprávním médiem o tom, že snad vyučuji nějaké závadové, vražedné, nevhodné policejní techniky, se může bohužel pochopitelně nadmíru negativně odrazit nejen v mojí práci, ale i na komerčním prodeji tohoto díla.
Považujete to navíc za porušení autorského zákona? Tedy užití vašich fotografií a části videa?
Nejenom autorského zákona. Já si myslím, že škoda by vznikla jak nehmotná na mojí pověsti, na níž v oblasti instruktáže bezpečnostních složek hodně záleží, tak i ta hmotná – a to nejenom na spolupráci s ozbrojenými složkami, ale i prodejem mé nové knihy.
Pokud já vím, snažíte se to nyní přes orgány České televize vyřešit.
Ano, napsal jsem postupně dvě stížnosti. Jedna napsaná neodpovídala zcela situaci, protože jsem byl sám osobně přítomen na následujícím jednání Rady České televize, kde člen této Rady, Zdeněk Šarapatka řekl, že žádné stížnosti nemají být řešeny v Radě České televize – vyjma stížností na pana ředitele Petra Dvořáka. Takže jsem byl nucen svoji stížnost přeformulovat a směřoval jsem ji přímo na pana ředitele. Už jen kvůli tomu, co na zmíněné radě taktéž shodou okolností padlo, že ředitel Dvořák, a jednalo se o v tu chvíli o výši jeho odměn a platu, je naprosto odpovědný za činy a práci jakéhokoliv zaměstnance České televize.
Jak na tu druhou stížnost reagovala Česká televize?
Samozřejmě, elektronicky bylo potvrzeno, že ji taktéž přijali, ale podle mých informací z poslední rady dosud vůbec překvapivě nebyla již poněkolikáté zařazena k projednávání, což je pro mě dalším šokem. V takto nestandardní situaci se tomu nikdo ani z České televize, kde mi dosud ani vůbec neodpověděli, ani rada, coby kontrolní orgán, zjevně nehodlá postavit takříkajíc čelem.
Jaké budou vaše další kroky?
Pro mě to nebylo jenom něco na bázi autorského práva, to znamená v uvozovkách ukradení pasáží z mého filmu, který má kolem neuvěřitelného jednoho milionu zhlédnutí, a které bylo na velmi diskutované tehdy téma. Tehdejší důvody, proč zemřel černoch George Floyd během policejního zákroku, rozpoutaly nejen diskuse o práci americké policie, ale daly do pohybu věci, se kterými se nejen Amerika, ale i vlastně celý svět bohužel potýká dodnes.
Já opravdu špatně nesu tu nečinnost a absolutní nekomunikaci České televize, míním jejich arogantní jednání – či spíše nejednání o této stížnosti. Tam je žinantnější to, že rada se v současné době vůbec brání vyřizování jakýchkoliv stížností vůči České televizi. Podle mých informací radní Zdeněk Šarapatka zrovna včera na konané Radě České televize prohlásil, že všechny stížnosti jsou v současné době motivovány politicky, tedy aby destruovali televizi i demokratickou úlohu, prostě slyšel jenom takové fráze, které mě skutečně neuklidnily, spíše naopak. Kdysi jsme totiž z televize podobné lidi slyšeli prohlašovat, že socialismus si rozvracet nenecháme. Vrací se zas snad podobná doba?
Až si člověk říká, kde skutečně je úloha veřejnoprávního média v naší společnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
