Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová přijela před pár dny do Prahy, což je její rodné město. Na Pražském hradě ve svém projevu mimo jiné varovala před vlivem ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten se prý pokouší podlomit demokracii v Evropě a zároveň rozdělit Alianci. Jde o trefný postřeh?
Odpovím svým minipříběhem. V New Yorku jsem dostal též zálusk na návštěvu mise USA, která sídlila hned naproti Spojených národů. Dala se najít snadno; mířil na ni velikánský kolt, signifikantně se zauzlovanou hlavní. A chtěl jsem se také vidět s Maruškou ze Smíchova. Těšil jsem se, jak si konečně odpočinu od své valašské spartakiádní angličtiny, a že si popovídám ve své mateřštině… Marie-Madelein však byla právě v Jugoslávii, v níž jsem si projel její bojiště: od Maslenického mostu, Knin, Srbskou Krajinu, Vukovar, až po Dubrovník; od Bosny, Černou Horu, Kosovo, až po Srbsko a Bělehrad… Tak jsem se jí nemohl pochlubit, jak jsem v Umagu dělal rozhovor s prezidentem Stipe Mesičem. Chtěl jsem se jí drze zeptat, jestli už zapomněla na chvíle na postu velvyslankyně USA v Radě bezpečnosti OSN v letech 1993–1997, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž se odehrávala děsivá genocida. Sama to komentovala nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což prý znemožnilo přijmout účinnou akci. A co její působení v bývalé Jugoslávii, která se její židovské rodiny ujala po útěku před nacisty…? Dnes vím, jak to bylo dobře, že jsem se s ní neviděl a při mé valašské přímé nátuře jí nepoložil své „krvelačné“ dotazy…
Později jsem měl možnost Marušku ze Smíchova stihnout v Praze, ale byl jsem zrovna tuším v Číně a Tibetu, takže zase nic; a že se v jednom pražském knihkupectví děly věci. Paní Albrightová totiž vzpomíná „v osobním příběhu o paměti, Československu a válce“, jak zní podtitul jejího bestselleru „Pražská zima“, na své dětství a na to, jak to vlastně všechno bylo s Československem v letech 1937–1948. Nedávno jej v češtině vydalo nakladatelství Argo…
Mezi hosty jsem sice scházel, ale byl tam Jaroslav Foldyna (ČSSD), jinak také čestný předseda občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, a s ním demonstranti, kteří dlouhodobě upozorňují na porušování základních lidských práv v této jihosrbské provincii. Chtěli někdejší ministryni zahraničí USA vyjádřit svůj negativní postoj vůči její tehdejší balkánské politice, jež vyvrcholila bombardováním civilních cílů v Jugoslávii a to včetně nemocnic či škol.
Dokumentarista Václav Dvořák během autogramiády věnoval Madeleine Albrightové DVD se svým filmem „Uloupené Kosovo“, na což se prý exministryně zahraničí USA ještě vstřícně usmívala. Když však viděla plakáty, které zobrazovaly důsledky její zahraniční politiky, tedy umírající srbské děti, kontroverzní obchody s kosovskou telekomunikační společností IPCO nebo etnické čistky na Srbech v Chorvatsku, dovedlo ji to k nepříčetnosti. Členové sdružení totiž chtěli na plakáty také její autogram. Albrightová začala na aktivisty hystericky řvát: „Get out, get out!“ – Ven! Vypadni, a obrázky roztrhala. Aktivisté Albrightové za to vmetli do tváře, že je „balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“…
Jak hodnotit osobnost Madeleine Albrightové? Měli bychom na ni být hrdí?
Já určitě ne. Byla vůbec první ženou v historii Spojených států, která zastávala funkci ministryně zahraničí. Tou se poprvé stala 23. ledna 1997. A také první Češkou. Narodila se totiž jako Marie Jana Körbelová v Praze-Smíchově. Ze Smíchova se rodina Korbelova, poté, co otec Körbel změnil své příjmení na Korbel, stěhovala nejdříve do Londýna, kde otec Josef pracoval pro českou exilovou vládu. Pak ho čekal post velvyslance v Bělehradu v Jugoslávii, kterou pak klidně nechala bombardovat; vděčnost ryze americká…
Pro koho byste hlasovali ve 2. kole prezidentských voleb na Slovensku?Anketa
Nezávislost Kosova přesto považuje Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale objevují se i pochybnosti. Zejména vzhledem k jejím obchodním aktivitám, které v Kosovu poté měla. Jak by také ne; všemožné angažování na straně Albánců se bývalé šéfce americké diplomacie na stará kolena vyplatilo. Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thacim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na sedmnáct let od svého započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce… Inu, já na bráchu, Thaci na mě…
„Podnikání v Kosovu je úplně jiná věc. Už patnáct let s Kosovem nic nedělám. Na začátku jsem tam dělala nějaký Telekom, ale to už nedělám,“ zaznělo z úst exministryně, načež řekla otráveně a dodala, že se angažovala hlavně v kosovských uprchlických táborech. Pokrytecky zalhala; když je země v problémech, tak se jí musí pomoct. Tak jako se teď bude muset pomáhat Ukrajině. Ani se nezačervená, když nějak opomněla říct, že vždycky myslela hlavně na sebe. Kosovský Telekom má více než milion předplatitelů v mobilní síti a asi 100 000 uživatelů pevných linek. Že vydělala 20 milionů eur (485 milionů korun) a dnes je z toho slušná miliardička, to už raději zapomněla připomenout.
Před dvaceti lety vstoupila ČR do NATO. Jak se na naše členství s odstupem dvou dekád dívat, je pro nás přínosem?
Výčet válek, které NATO vyprovokovalo, je nekonečný, a k tomu jako melouch humanitární bombardování Srbska a Černé Hory v březnu 1999… Lhal snad Václav Havel? Napřed byl jako „profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho schizofrenik. Jeho projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, to dokazuje: „Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků…“
Nehodila by se snad nějaká ta sankcička i pro Václava Havla za jeho „humanitární bombardování“? Opakování matkou moudrosti; je na čase, aby se chytli za nos taktéž ti, jež tvrdí, že Havel nikdy nic o humanitárním bombardování neřekl; omyl: Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…
„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”
Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý, jako bleskový a účelový vstup ČR do NATO, a uznal nezávislost regionu ještě před tím, než OSN v roce 2008 označila tento region za legální. Navzdory tomu, že v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad, přičemž se účelově oháněly platnou úmluvou OSN o ochraně menšin… Dnes se prý USA vrací ke klasické Velké hře a soupeření velmocí, jak v NATO říkají kulantně a eufemisticky studené válce. Ale dodávají, že jim jde o obranu před hrozbou Ruska a Číny. A je tu klasicky mírové resumé – Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949, teprve 14. května 1955 vznikla Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva… Zkuste hádat, která pak z nich byla asi obranná, a která útočná…? Která asi, Varšavská smlouva zásadně jen okupovala státy, o které předtím projevil zájem laskavý Západ, zatímco přece mírumilovné NATO, pokud vůbec někde někdy útočilo, tak pouze proto, „aby zachránilo lidské životy a ukončilo humanitární krize v nedemokratických zemích”.
NATO mě naučil nesnášet Prof. Rajko Doleček. Před několika roky jsme se naposled setkali v Lázních Čeladná v tamní posilovně, přestože už měl skoro 90 let… Dělal jsem s ním během desítek let naší známosti řadu rozhovorů; poznal mě a bylo o čem si povídat… Rozesmála ho moje vzpomínka, jak jsem byl v roce 2000 se skupinou českých novinářů v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se tam počítali škody po barbarských náletech. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem NATO. Dívali se na mě z patra, byl jsem prý podobný svým plnovousem Vuku Draškovićovi, co zastával před časem zrovna post ministra zahraničí. Nebyl populární hlavně proto, že jeho působení v této funkci bylo výrazně orientováno na EU a právě na NATO…
Když jsem se identifikoval, vzpomněl na bělehradského rodáka Prof. Rajko Dolečka a Jiřího Dienstbiera staršího, byla ruka v rukávě. Jediným Čechem, který v té době v bývalé Jugoslávii z pověření OSN pobýval, byl totiž právě Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva také v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Human Right Watch potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii.
Psali jsme:
„Bojím se o Česko. Čechy jsem si idealizoval. Z pohledu toho východoslovenského Slováka byla pro mě Praha symbolem kultury. Domníval jsem se, že český národ je vzdělanější než slovenský. Pohled na český národ mi změnili sami Češi, když vidím, jak se vyvíjejí. Neváží si svobody, chybí respekt k lidskému životu…“ uvedl režisér, scénárista a producent Fero Fenič. „Vzdělaný národ si nezvolí počůrávajícího se staříka,“ vyjádřil se jasně s tím, že se rozmýšlí, zda v této zemi chce zůstat. Co si o jeho slovech myslíte?
Nerad bych pana Feniče stejně tak urážel dotazem, jak je on na tom se svým vyměšováním, nebo zmiňoval jeho příslušnost ke čtyřprocentní české menšině. Jeho duševní stav charakterizují následující slova. Navzdory tomu, že Fero Fenič, filmový režisér, scénárista, producent a filmový organizátor před časem požadoval po TV Prima i České televizi, aby televizní debaty, v nichž se oba prezidentští kandidáti střetnou, proběhly vestoje. Prý to „odpovídá principům rovnosti, neznevýhodňování žádného ze soupeřících, základním podmínkám fair play sportovních klání i obvyklosti obdobných prezidentských diskusí ve světě. Ani kandidátům nic nebrání v dodržení této zvyklosti, protože oba dva veřejně potvrdili, že jsou zdraví a plní sil.“ Argumentování zkrátka tím, že by kandidáti na prezidentský úřad měli absolvováním televizní debaty vestoje prokázat, že jsou zdraví a plní sil… Jak je na tom se svým zdravím pan Fenič, to ať posoudí sami čtenáři…
Dokumentaristka a režisérka Olga Sommerová se pustila do dnešní politiky. Demokracie podle ní chátrá, ohrožují ji vůdcovské typy. Vůbec nejhorší je podle ní Andrej Babiš. „Těch jeho zlých činů už je tolik…“ Jistá verze útlaku podle ní začala právě v roce 2013, kdy se dostal k moci. Sommerová také doufá, že prezident Miloš Zeman neodslouží další 4 roky. „Tak je to nemocný muž, třeba už tu funkci nebude moct dlouho vykonávat.“ Volby jsou podle ní nebezpečný nástroj, protože volí i nevzdělaní lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky. Tohle nebezpečí vidí po celé Evropě i v Americe. Čelíme takovému nebezpečí?
Jestli takové riziko existuje, pak hlavně přičiněním paní Sommerové. Bursíkova Liberálně ekologická strana (LES) se totiž nedávno rozhodla, že nebude samostatně kandidovat do Poslanecké sněmovny, přestože by měla „jedinečnou šanci uspět“, podpoří raději kandidátku TOP 09; lepší vrabec v hrsti, než oškubaný(á) holub(ová) na střeše… A hlavní tváří na kandidátce TOP 09 nemůže být proto nikdo jiný než česká feministka number one a zároveň první místopředsedkyně LES, režisérka Olga Sommerová.
Olga Sommerová k tomu emotivně dodala, že je znepokojena odklonem české politické a společenské scény od principů liberální demokracie, na nichž je založeno její občanské přesvědčení o duchovně a ekonomicky prosperující společnosti 21. století. Přidala se tak k těm největším znalcům ekologie, jakými jsou zpěvačka Marta Kubišová, herečky Ivana Jirešová, Tereza Kostková, Linda Rybová, Táňa Fischerová, Aňa Geislerová, herci Pavel Nový, Ivan Trojan či zpěváci Dan Bárta a Matěj Ruppert.
„Pohár přetekl, český přítel čínského tyrana dal nepřehlédnutelný podnět občanské společnosti, aby se probudila; 7. dubna 2016 jsme v paláci Lucerna v Praze uspořádali tiskovou konferenci, na níž jsme se my, občané České republiky, ohradili proti porušování ústavních a lidských práv,“ uvedla dále Olga Sommerová. Nebude už prý mlčet k tomu, že český prezident naši vlast údajně nabízí a prodává Východu. Prezident Zeman se podle Sommerové bratříčkuje s východními autoritářskými režimy a otázkou prý zůstává, proč tak pilně, bezohledně přes čáru toto zadání plní. Režisérka je na stejné protičínské lodi s Bursíkem, jak bude níže patrno…
Dne 10. března se pravidelně nejen na různých místech v Česku vyvěšují vlajky Tibetu. Vy tento fakt kritizujete. Proč?
Protože hrstka análních Čechů totiž pro tuto údajnou čínskou „újmu“ vehementně máchá 10. března tibetskou vlajkou na protest proti čínské kultivaci brutálního feudalismu v Tibetu. Byl jsem v Pekingu i v Tibetu a není mi jasné, proč se rovněž nemluví o tom, že již v prosinci 1903 překročila vyzbrojená britská expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů hranice Tibetu, kde způsobili jeden z největších masakrů 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru; Britové tam zákeřně stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů a přes tři tisíce jich zabili…?
Proč se nepřipomíná rovněž výročí toho, že 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů, kdy se Tibet zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy…? Byl to britský plukovník Younghusband, který telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla 23. září 1904 ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů.
Pro někoho to ještě není jasné, ale k Číně bez pochyb a neodmyslitelně historicky patří Tibet. Železniční spojení do Lhasy funguje od července 2006. Podle čínských úřadů je železnice významným nástrojem při modernizaci Tibetu, který je součástí Číny od roku 1951, kdy byla přes čtyřicet roků bezprizorním územím, na němž se vše jen rozpadalo a ruinovalo.
V tibetském muzeu je Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi: „Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24hod. 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.
Čína smradlavou otrokářskou ostudu Střechy světa vzala pod svoji kontrolu a vybudovala jí jedinečnou železniční trať. Kritici spojení po kolejích však jen hloupě tvrdí, že železnice pouze přispívá ke zhoršení životního prostředí a urychluje rozpad tradiční tibetské kultury. Přitom železnice na náhorní plošině, která je nejdelší a má největší nadmořskou výšku na světě, začíná v městě Xi Ning v čínské provincii Qing Hai a končí ve Lhase, metropoli Tibetské autonomní oblasti. Je celkem 1956 kilometrů dlouhá, její průměrná nadmořská výška po celé trati je přes 4000 metrů, nejvyšší úsek je 5072 m nad mořem a nazývá se „železnice nejbližší nebi“. Prochází 550 kilometry tundry a třemi tunely. Ten v horách Feng Huo Shan (Hory větru a ohně ) leží na místě, kde je nadmořská výška 4905 m. Měří 1338 metrů a nachází se v oblasti věčně zmrzlé tundry na náhorní plošině jako nejvýše existující tunel na světě. Tunel v pohoří Kun Lun prochází provincií Qing-hai. Jeho nadmořská výška činí přes 4600 m a délka 1686 m. V této zóně se často objevují stěhující se tibetské antilopy, tibetští divocí osli a další vzácná zvířata náhorní plošiny, proto prostory mezi mostními pilíři mohou fungovat jako přechody pro stěhující se zvířata.
„V politice není zneužívanějšího pojmu, než je pojem morálka,“ sdělil nedávno prezident Miloš Zeman a připomněl část tibetské historie, kdy do roku 1951 měla vláda lámů podobu kombinace feudalismu s otroctvím. „Lidé byli naprosto běžně přikováni k řetězu, občas jim byly vylupovány oči. To jsou historická fakta, to není můj výmysl,“ prohlásil. Podle prezidenta by si měl každý, kdo vyvěšuje tibetskou vlajku symbolizující nezávislost a návrat do zmiňované historické fáze, rozmyslet, zda si přeje nezávislost, anebo zda si přeje autonomii Tibetu, tak jako v případě Hongkongu…
Dnes je čas satisfakce pro Tibeťany a připomenout pravdu, kterou u nás nemíní slyšet Havlové, Bursíkové, Schwarzenbergové, Kalousci, Halíci, Putnové, Piňosové a další zvrhlí populisté, kteří nechtějí znát obraz situace z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali 95 procent populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi. Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům. Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem. Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet čtyři univerzity.
„Špatné školství, jak tvrdí dvě stovky protestujících pitomců v Praze? A jaká je pravda? Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procent tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje,“ který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Současně bylo postaveno 180 škol, 36 tisíc chudých školáků se do nich vrátilo. Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví: „Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo.“
Blíží se prezidentské volby na Ukrajině. Jak vidíte dnešní situaci v této zemi?
Napsal jsem toho na toto téma spousty, třeba i o tom, že už dvakrát se Tymošenková chtěla stát prezidentkou, marně; dveřmi ji vyhodí, oknem tam vleze. Asi právě proto teď oznámila, že se v roce 2019 zúčastní voleb prezidenta Ukrajiny, aby postavila zemi na nohy… Ukrajinský prezident Petro Porošenko podle ní „pumpuje peníze ze státního rozpočtu pomocí falešných dokumentů o zabezpečení Ozbrojených sil Ukrajiny“, prohlásila ve vysílání televizní stanice NewsOne.
„Porošenko, ať se nám to líbí nebo ne, nedokáže rozhýbat ukrajinskou vládu z nečinnosti, není schopen podniknout nezbytné kroky k vytvoření jednotného a nezávislého státu,“ řekl prezident americké neziskové organizace Bruce Jackson. Ovšem nedodal, že by se Porošenko měl vykašlat na politiku a pěstovat jen kakaové boby a vařit svoji Roshen čokoládu.
Byl jsem už v této zemi jako doma. Poznal jsem začátky „nové“ Ukrajiny. A jejím fatálním osudem se stala, jak si ji pamatuji, též sexy blondýnka Julia Tymošenková. Bylo jí třicet, v mládí funkcionářka Komsomolu, v roce 1984 absolvovala sovětskou ekonomickou fakultu Dněpropetrovské státní univerzity. Ekonomka, kybernetička, stala se soudružkou kandidátkou ekonomických věd. Od roku 1988 se společně s manželem Oleksandrem věnovala v Sovětském svazu podnikání, v letech 1996–1997, pět roků po odtržení Ukrajiny od SSSR zapomněla na své komsomolství a stala se generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny. Od té doby byla první pětatřicetiletou miliardářkou Ukrajiny. Když začala Tymošenková podnikat, byl už její idol Kučma prezidentem, o čtyři roky později z ní Kučma udělal vicepremiérku, odpovědnou za energetiku.
Pak přišel průšvih s ruským plynem; pozorovatelé EU potvrdili, že ukrajinská strana plyn blokuje, resp. krade. Neplatili, Rusko zavřelo kohouty, ale pro Evropu plyn dál pouštělo; Ukrajina z něho však pro sebe tajně odebírala. Podle měření EU ovšem bylo zjištěno, že „není žádný tlak v plynovodech vedoucích do Evropy“, zatímco na měřící stanici Sudža, kde ruský zemní plyn vstupuje do ukrajinského rozvodného systému, je tlak více než 70 atmosfér…Soud uznal Tymošenkovou vinnou, že zemi záměrně poškodila souhlasem s nevýhodnými cenami plynu, a musela do vězení na sedm let za zneužití pravomocí při vyjednávání plynového kontraktu s Ruskem. Když ale přišel státní převrat v režii USA a EU, prezident Janukovyč před ohrožením smrtí uprchl, a vše s Tymošenkovou musel v roce 2014 „zachránit“ ukrajinský soud a odhlasovat parlament, který rychle změnil paragrafy tak, aby byla z cely osvobozena. Zákon byl pro ni šalamounsky upraven tak, aby odpovídal článku devatenáct konvenci OSN proti korupci. Parlament podle agentury ITAR-TASS hlasy 310 zákonodárců zrušil trestnost skutku, za který byla expremiérka odsouzena… Změnily se v něm prostě články 364 a 365, které byly s úmluvou v rozporu, a bylo to. Vyšetřování a zlodějny skončily; zapomeňte…
Znal jsem Kyjev dokonale, nejen jeho asi dvanáct stanic metrem z Kreščatiku k příteli Petru Lejkovi, ukrajinskému novináři, poznal jsem také ústředí ukrajinských „disidentů“, včetně prezidenta Leonida Daniloviče Kučmy, bývalého raketového inženýra z Bajkonuru; Tymošenková byla jeho „premiérskou Liduškou“. Jaké že to asi byly před dvaceti roky mezi těmito dvěma vztahy, to dokládá čerstvé obvinění z března 2016 premiéra Ukrajiny Arsenije Jaceňuka, který ji obvinil ze sexuálního obtěžování, což Kučma ovšem neudělal, i když k tomu měl patrně stejné důvody.
A tak je to tady znovu, už potřetí, když 15. října 2017 oznámila, že se v roce 2019 zúčastní voleb prezidenta Ukrajiny, aby „postavila zemi na nohy“. Šestapadesátiletá vůdkyně opoziční strany Vlast, která za dřívějšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče strávila pro zpronevěru peněz za ruský plyn roky ve vězení, se o získání nejvyššího ústavního postu pokusila už dvakrát. A přestože v roce 2010 prohrála s Janukovyčem a v roce 2014 skončila s velkým odstupem druhá za nynějším prezidentem Petrem Porošenkem. Dvakrát už se Tymošenková chtěla stát prezidentkou, marně; dveřmi ji vyhodí, oknem tam vleze… Prý do třetice všeho dobrého, nebo zlého; o kolosální ostudě ni nemluvě… Komu není rady, tomu není pomoci…
ODS vyloučila Václava Klause mladšího. Udělala dobře, nebo ji to poškodí?
Stačí občas mrknout na Facebook: „Václav Klaus ml. nebyl z ODS vyloučen za názory, ale za jeden výrok nebo snad kvůli osobním neshodám... Důvodem byl dlouhodobý odklon od programu ODS, vystupování proti základním programovým bodům ODS, vystupování na podivných akcích organizací, proti nimž se ODS vymezuje, aktivní podpora kandidátů jiných stran proti kandidátovi vlastní strany a veřejné deklarování toho, že nebude volit kandidátku ODS do evropských voleb...,“ napsal šéf ODS Petr Fiala na FB.
Jak napsal pro Rukojmi.cz Tomáš Vyoral: „Přání smrti, výzvy k utracení a sliby o pomočování hrobů jsou pro soudruhy z ODS ok? A já se ptám, Pavel Novotný (starosta Řeporyjí), který chce močit na hroby současným politikům a který vyzývá k „utracení“ některých lidí, je pro soudruha Fialu a uplakanou soudružku Mirku v pořádku…?“
V katolicko-konzervativním časopise Proglas (Fiala byl zástupce šéfredaktora a sám do něj psal) se vedle jiného systematicky překládaly a otiskovaly články Bernda Posselta a Otty Habsburka. V Proglasu, ročník 1990, číslo 9/10, je text, napsaný Petrem Fialou, ve kterém mj. cituje z projevu Otty Habsburka, který přijel do Brna přesvědčovat, že Češi mají na Západě své největší přátele v sudetských Němcích. Článek obsahuje i tři fotografie (Petr Fiala je sám vybral jako sebeprezentační doprovod svého článku), na kterých Fiala pózuje s Berndem Posseltem, Otto Habsburkem, politikem KDU-ČSL Tollnerem a praporem „Moravské zemské Panevropské unie“, jejímž byl předsedou. Oslabené ODS může nyní předsednictvím Petra Fialy hrozit postupné převzetí konzervativně-katolickými skupinami a následně sloučení s TOP 09… Co k tomu dodat?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
