Co soudíte o odvolání Tomáše Petříčka z funkce ministra zahraničí poté, co na sjezdu ČSSD prohrál s Janem Hamáčkem souboj o předsednické křeslo, a podpoře, které se mu pak z různých stran – především od opozice a jejích příznivců – dostalo? Čím si vysloužil tu proměnu z původního označení loutky Miroslava Pocheho v hrdinu, který ve vládě dle nich jako jediný za něco stál?

Je zarážející, nebo spíše až absurdní, jak se řada mediálních a politických pologramotů dokáže dojmout nad odchodem těch často největších intelektuálních a názorových vyprázdněnců typu Tomáše Petříčka nebo o pár mozkových buněk bystřejšího slušného sběratele trafik Adama Vojtěcha. A jejich plytkost, často až bezcharakternost, kdy, kam je loutkáři postaví, tam stojí, ještě přihlouple nazývají slušností.

Petříček nikdy žádným ministrem zahraničí nebyl, byl pouze prodlouženou hlásnou troubou Bruselu, Berlína a Washingtonu – samozřejmě ne úplně toho trumpovského. Mimochodem stejně jako Hamáček a Maláčová je to jen převlečený eurobolševik z TOP 09. Vlastní názor na cokoliv byste u tohoto ťunti hledali podobně těžko jako u Ralpha Wigguma ze Simpsonů. Dílem ironie je i jejich fyzická podoba konvenující.

A právě takovíto mozkově a charakterově méně zdatní jedinci stejně jako ti, na něž je dostupné vhodné kompro, jak o tom psal v závěru svého skvělého díla Ucho Jan Procházka, jsou v politice žádoucí. Nedávno jsem slyšel a naprosto s tím souhlasím: You have to be selected, to be elected. Musíte být vybrán, abyste byl zvolen.