Prezidentská kandidátka Danuše Nerudová prohlásila, že její největší handicap je, že je mladá a pohledná... Je tomu tak?

Už to, že mediálně protežovaná jakože ekonomka zmínila právě tyto dva obvykle pozitivně vnímané atributy jako „největší handicap“, něco vypovídá o ní samé. Paní Čaputová vol. 2 po Česku prokazuje svou nekompetentnost a nevolitelnost prakticky v každém rozhovoru. A že jich je. Navíc mládí ani stáří nejsou samy o sobě předností ani překážkou, neb není žádnou výjimkou, když u lidí věk nekoresponduje s jejich intelektem, moudrostí či fyzickou kondicí, tak jak bychom obvykle očekávali. A k tomu slovy klasika – krása je v očích toho, kdo se dívá. Tudíž by Nerudová měla tento subjektivní aspekt nechat na posouzení ostatním. A krása není jenom ta vnější, která je navíc nezřídka jen nablyštěným pozlátkem.

Internetem se šíří zkazky o odpojování elektroměrů těch sociálně i finančně nejslabších. Režisérka Silvie Dymáková sdílela příběh seniorky, která byla v podstatě o chlebu, vodě a margarínu a o pomoc si nechtěla říct. A ředitel organizace Elpida, která provozuje tísňovou linku, říká, že jim volají lidé, kteří například tři dny nejedli a myslí na sebevraždu. To už začíná připomínat příběhy z první republiky nebo ještě starší, ne?

Od začátku „hry na covid“ a navazujícího rusko-ukrajinského konfliktu, do něhož nás vláda Petra Fialenka neustále uměle zatahuje, tvrdím, že jde o měnovou reformu. Jde o to zlikvidovat střední třídu, úspory těch zodpovědnějších a ze všech komplet udělat ve finále „závisláky“ na státu poslouchající na slovo. Obávám se, že počet oněch případů a jejich eskalace bude jen a jen narůstat. Abychom se brzy nedostali do časů svou bídou a třeba i terorem podobných terorům minulým.