Bohužel nemám jistotu, že konflikt skončí do konce roku a navíc, že to bude jednoznačně ukrajinské vítězství, třebaže se nabízejí prostředníci, kteří jsou ochotni zprostředkovat diplomatické jednání mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Zatím jsou podmínky obou stran neslučitelné s nějakým kompromisem, bez něhož nelze vést seriozní jednání. Obdivuhodné je, jak Ukrajina zatím čelí ruské agresi, třebaže zatím materiální ztráty jsou tak velké, že budou zapotřebí celá desetiletí je napravovat, nehledě na ztráty lidských životů, které už nahradit nelze. Je chvályhodné, jak většina světa různými způsoby podporuje Ukrajinu, ale Rusko bez ohledu na to má stále ještě dost sil a rezerv, aby ve válce pokračovalo. A to bez ohledu na to, že se dostává do stále větší izolace, ale to Vladimíra Putina nezajímá. Prostě si vytkl za cíl, našeptaný rovněž Solženicynem, že Ukrajina nejenže nemá právo na samostatnou existenci, ale vůbec být Ukrajinou - podle něj jsou jen tři Rusi - Velká Rus, Bělorus a Malá Rus, což je podle něj Ukrajina. Těžko hledám v historii podobný příměr, kdy si státník velmoci usmyslel zcela zlikvidovat jiný stát, ale bohužel se to stalo.

 

Myslím si, že ani změna v moskevském Kremlu by problém nevyřešila - nejbližší Putinův spolupracovník Medvěděv by pokračoval stejným směrem. Matně si připomínám, že když byl v roce 2011 v Praze a já jsem mu předával svou knížku Je třeba se bát Ruska, titulek ho zaujal a bavili jsme se o tom, zda je třeba se skutečně Ruska bát. Ujišťoval mě, že nikoliv. Rád bych mu to dnes připomněl, ale nemám tu možnost.

 

Psali jsme:

Rusko posílá varovné vzkazy do Polska a Rumunska. Účast na protiraketovém deštníku NATO se prý může velmi vymstít

Pozor, pozor! Mluví se o velmi tvrdé sankci Západu proti Rusku. A z Moskvy výhrůžně zní: Jestli to uděláte, tak my...

Rusko prý trápí vinaře z Krymu

Ukrajinská krize se podle Medveděva nevyřeší bez akceptace Putinova mírového plánu

 

Ruské jaderné zbraně budou rozmístěny v Bělorusku...

 

Myslím si, že je zbytečné tam klást otazník, sám Putin potvrdil, že se tam už dodávají a do konce roku budou kompletovány a plně nasazeny k bojovému použití.

 

V dnešní době se hodně hovoří o Královci, městě, na které bychom si mohli činit určitý nárok.

 

Anketa

Jste pro schválení česko-americké obranné dohody DCA?

Ano

4%

Ne

95%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 35821 lidí

Teoreticky bychom si na něj měli činit nárok my, vždyť ho zakládal Přemysl Otakar II. Jenže jak velké bylo vůbec české království za Karla IV.! Rozrůstalo se však nikoliv výboji, ale sňatky krále, který měl postupně čtyři ženy a vždycky s další vyženil také další kousek Evropy. Škoda, že to dnes prezidenti nemohou takto dělat, jednak se prezidenty stávají už ženatí a jednak si s novou manželkou vyžení leda chatu s nějakou parcelou, ale žádné nové království. Pokud se týče Královce neboli Kaliningradu, patří Ruské federaci, která je s ním ve spojení především po moři, přes přístav v Baltském moři, ale je to enkláva na polském území. Osobně jsem však v této době neslyšel nějaké vážné hlasy politiků, že by se to mělo měnit.

 

Demonstrace ve Francii se zdají nekonečné. Nebo aktivita tochu opadla?

 

Nám připadá až poněkud směšné tak tvrdě demonstrovat a bojovat proti prodloužení odchodu do důchodu místo v 62 letech v 64 letech. Už proto, že u nás je tou hranicí 65 let a diskutuje se opět o jejím posunu na ještě pozdější dobu. Ale musíme pochopit francouzskou mentalitu: co si Francouzi jednou vybojovali, už si nechtějí nechat vzít, ať je to cokoliv. Tak si třeba vybojovali, že řidiči za volantem mohou mít až pět promile alkoholu, protože Francouz se bez sklenky vína ani nenaobědvá, ani nenavečeří. V týdnu nebude pracovat více než 35 hodin, což si také vybojoval. Uprostřed týdne budou mít školáci den volna, aby se školou příliš neunavili, jen se ten den jako volný stanovil jednou na středu, jindy na čtvrtek. S tím výčtem bych mohl pokračovat, rozhodující je, že Francouz neustoupí ani píď z toho, co si už jednou zajistil.

 

Fotogalerie: - Zeman u Mitterranda

 

Letos uplyne sto let od úmrtí Jarolava Haška. Zná Švejka dobře alespoň východní Evropa?

 

Haškův Švejk je znám po celém světě, tak aby nebyl v Rusku. Tím spíše, že tam po tři roky žil a působil, když zběhl z československých legií a dokonce působil v řadách Rudé armády jako vůdce oddílu Čuvašů ve funkci zástupce vojenského velitele bugulmského okresu a byl členem irkutského městského sovětu na Sibiři. Dodnes je tam pamětní deska. Pokud se týče jeho knížek, zvláště Švejka, setkával jsem se v zahraničí s jeho různým výkladem, ale ten český máme jen my, Češi, tak osobitému našemu humoru nikdo jiný nerozumí. Houževnatě pomáhal s armádní propagandou, snažil se verbovat legionáře do Rudé armády, ve službách bolševiků vyrazil na poněkud záhadnou misi do Mongolska.

 

Co vy nyní připravujete?

 

Teď se připravuje k tisku moje knížka o Zakarpatí. Mám k tomuto kraji velmi osobní vztah a také jsem ho projel a prošel celý, ať už po poloninách či berehovské rovině s vinohrady, ochutnal jak toto víno, tak zakarpatské holubce. A začínám psát novou s názvem Kam ani čert nemůže, pošle mne. Jsou to moje skutečné, někdy až neuvěřitelné příběhy, ale víc nechci prozradit.