Pane doktore, začněme uplynulým rokem. Jak byste rok 2019 celkově ve vztahu k České republice a jejím občanům zhodnotil? Byl úspěšný?
Nejde ignorovat dlouhodobější vývoj, nejen poslední rok. Ano, České republice se ekonomicky daří tak, jako se začalo dařit celé Evropské unii, na kterou jsme úzce hospodářsky napojeni. Zjednodušeně řečeno, jde-li dopředu Německo, tak jdeme dopředu i my.
Z druhé strany nelze opomenout, že zde jsou významné vrstvy obyvatel naší země, které občansky nejsou spokojeny bez ohledu na ekonomickou situaci. Ekonomika není vše. Silný pocit nespokojenosti tu dlouhodobě je, zůstává, a dokonce byl artikulován v podobě velkých protivládních demonstrací.
Kdyby Milion chvilek uspořádal akci kousek od vašeho domu, co byste udělali?Anketa
K demonstracím se ještě dostaneme. Do jaké míry se dá říci, že úspěšně fungující ekonomika je zásluhou vlády? Historicky to tak je vždy, že v době růstu se každá vláda chlubí tím, že jde o její zásluhu.
Řeknu teď něco, za co mě někteří čtenáři budou vinit z předpojatosti, ale jsem přesvědčený, že vláda může za stávající ekonomický růst stejným způsobem, jakým může za střídání ročních období. Její vliv na to je minimální. Nedělá sice v hospodářské politice závažné chyby, ve fiskální politice už je to horší, protože projídání pozitivního období ekonomického růstu ukazuje, že vláda nevnímá delší horizont, než je jedno volební období. Nepokouší se v hospodářském a rozpočtovém slova smyslu vidět ani za nejbližší roh.
Navíc v rozpočtových otázkách navazuje na výsledky mé vlády. Kromě drobných pohybů v oblasti DPH je celá rozpočtová politika postavena na tom, co udělala moje vláda ještě v průběhu let 2012–2013. Vláda dělá standardní administrativu. Nesdílím ovšem ten pohled, že všechno, co vláda dělá, je automaticky špatně. Jsou tam lidé, kteří pracují kvalitně. Premiéru Babišovi určitě nelze upřít pracovitost, jako většině českých premiérů. Určitě jsou ve vládě lidé, kteří nedělají svou práci špatně a resort zvládají kvalitně.
Například?
Jen namátkou, abych se nedotknul někoho tím, že ho nezmíním, nebo někomu nedal polibek smrti. Pan ministr životního prostředí Brabec svou práci objektivně nedělá špatně, pan ministr průmyslu a obchodu Havlíček taktéž. Podobně paní ministryně financí základní věci rozpočtové a fiskální politiky v rámci ekonomických mantinelů vlády dělá kompetentně. Přestože mám kritický pohled na hodně kroků této vlády, nejde automaticky všechno kritizovat jen proto, kdo to dělá.
Mluvil jste o projídání budoucnosti v době růstu. Řada ekonomů a analytiků dlouhodobě předpovídá krizi nebo zastavení růstu. Premiér to naopak odmítá jako poplašné zprávy. Jak je to z vašeho pohledu?
Tohle je trošku podobné jako předpovídání počasí. Kdybyste se mě zeptal, jaké počasí bude za půl roku, ze znalosti trendů a dlouhodobějších předpovědí dokážu něco říct, ale zda to tak opravdu bude přesně za šest měsíců, nelze říci. Ano, ekonomika se logicky pohybuje v cyklech, tedy období konjunktury následuje zpomalení růstu, nebo dokonce stagnací. Toto je přirozená zákonitost ekonomiky. Stávající vládě nejvíc vyčítám asi to, že jde o první vládu v dějinách České republiky, která žije politikou ze dne na den. Nemá žádnou perspektivu, žádnou čitelnou hospodářskou a fiskální politiku. Rozpočtová politika je pro vládu pouze zdrojem získávání a upevňování voličských vrstev, které stojí především za hnutím ANO. Cokoliv přesahující horizont volebního období vláda ignoruje nebo sundává ze stolu a dává do šuplíku.
Kdyby na mém místě seděl Andrej Babiš, asi by vyskočil ze židle a spustil na vás, že vláda přece nedávno zveřejnila Národní investiční plán, který plánuje soubor investic až do roku 2050. Co byste mu řekl?
Národní investiční plán je v podstatě excelovská tabulka se seznamem projektů. Není tam, kde se ty peníze vezmou. Mimochodem, odkázal bych na paní Hanu Lipovskou z Masarykovy univerzity, která velice správně uvedla, že za posledních 25 let z veřejných rozpočtů bylo proinvestováno 6,5 bilionu korun. Jde tedy o srovnatelnou částku, jakou obsahuje vládní plán na 30 let.
Čili se jedná o přirozený soubor projektů a finančních částek k nim přiložených bez toho, aby byla stanovena jistá priorizace projektů. Musím souhlasit s panem prezidentem Zemanem, který se také podivil, proč tam prioritou nejsou výstavby dalších jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech. Z tohoto pohledu je vládní plán spíše úřednicko-administrativní cvičení ve zvládání excelovské tabulky. Vyšší hodnotu bych tomu nedával. Opět říkám, že není špatné mít určitým způsobem sumarizovanou publikaci, kde nebudou pouze ze státního rozpočtu financované projekty, ale rovněž ty, na kterých chtějí pracovat třeba kraje, města a obce. Takže o nic špatného nejde.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2019
Někteří opoziční představitelé premiérovi vyčítají, že celý Národní investiční plán je pouze dobře propracovaná marketingová akce, nadto stylizovaná do stylu Baťova díla o budování státu…
Pan premiér sám řekl, že k uskutečnění tohoto plánu by potřeboval kouzelnou hůlku Harryho Pottera, už sám s jistou nadsázkou řekl, jak to máme brát. Znovu ale opakuji, jestliže se má za dalších 30 let proinvestovat to, co se tu proinvestovalo za posledních 25 let, žádný zásadní zlom to není. Je to evidentní. Navíc čísla mluví jasně. Jestliže ve stávající konjunktuře současný kabinet investuje méně, než investovala moje vláda v době ekonomického poklesu, není co komentovat.
Opět to prokazuje, že investiční plán je administrativní cvičení, které je velice dobře marketingově prodáváno, to pravda je. Opět to nechci shazovat, není nic negativního takový seznam mít. Bude se ale měnit, zanedlouho se změní krajské a poté komunální reprezentace, takže tvrdit, co bude investiční prioritou za 15 let, asi nejde. Mám informace, že se řada starostů s překvapením dozvěděla, co se u nich má budovat, aniž o tom věděli, a dokonce, aniž o to daná obec stojí.
Pojďme k dalšímu tématu. Připomínali jsme si 30 let od pádu komunismu v naší zemi. Jakou cestu za toto období naše země ušla?
Přes všechny překážky, chyby a omyly to byla jednoznačně pozitivní cesta. Prožili jsme 30 let, které znamenaly ve svém důsledku pozitivní pokrok v této zemi, rozvoj životní úrovně nejširších vrstev, pokrok v hospodářství, začlenění do západních struktur. Fakt, že se země ekonomicky i politicky pozitivně vyvíjela, převažuje nad tím, že tu samozřejmě byly problémy, chyby a omyly. To nikdo nemůže popírat. Nic nezkazí jenom ten, kdo nic nedělá. Vývoj je potřeba hodnotit jednoznačně jako pozitivní.
Takže jsme se za ty tři dekády výrazně posunuli k západním demokraciím, jak po tom lidé volali v roce 1989?
Jednoznačně. Z hlediska ekonomické úrovně určitě, stačí se podívat na hrubý domácí produkt na hlavu podle parity kupní síly. Těch 30 let je jednoznačným svědectvím toho, že se dotahujeme na celou řadu zemí bývalé západní Evropy. Je to vidět i na celé řadě dalších parametrů. Například v tom, že Česká republika dlouhodobě úspěšně bojuje s ohrožením chudobou. Není to až teď, ale i v době, kdy se až tak ekonomicky nedařilo, jsme měli nejnižší míru ohrožení chudobou. Máme i dlouhodobě vysoce kvalitní parametry z hlediska nezaměstnanosti. I třeba v kategorii nezaměstnanosti mladých lidí jsou dlouhodobé pozitivní trendy.
Psali jsme:
Teď z druhé strany, podíváte-li se na posledních, řekněme, deset let, co je naopak špatně? Jaké trendy považujete za znepokojující?
Nejprve férově řeknu, že tady jsem podjatý. Nebudu v tomto ohledu nezávislý hodnotitel. Co se tu dělo v posledních letech se mě osobně velmi týkalo. Vidím celou řadu problematických věcí. Rozbití politického spektra, snížení kvality standardního fungování demokratického systému v naší zemi. Politický mechanismus se v mnoha ohledech zaseknul a nefunguje, jak by měl. Úplně se přeformátovává politická scéna s neznámým výsledkem. Konec konců důsledkem toho je, že výrazné vrstvy obyvatelstva jsou spokojeny, ale zrovna tak výrazné vrstvy jsou nespokojeny.
Co mě znepokojuje za posledních deset let asi nejvíc, je polarizace naší společnosti. Ta je poměrně homogenní. Národnostně, etnicky, vzdělanostně, a dokonce i z hlediska distribuce bohatství patříme mezi tři nejvíce homogenní společnosti v celé EU. Cokoli, co v této společnosti vytváří polarizační tendence, neprospívá a není to dobře.
Jakou největší příčinu té polarizace vidíte?
Je za tím to, co někteří nazvali „velkou protikorupční revolucí“. Protikorupční hysterie. Nechci to vůbec bagatelizovat; i jako premiér jsem říkal, že s korupcí je nezbytné bojovat, že není možné se s ní smiřovat. Nicméně není to největší společenské zlo ve smyslu toho, že by Česká republika byla extrémně ohroženou zemí. Vždy jsem tvrdil, že v tomto ohledu jsme standardní zemí. Ano, nemůžeme se měřit se státy Skandinávie, Holandskem, Německem či Velkou Británií, ale z hlediska zemí střední, východní i jižní Evropy jsme se v parametrech nijak nevymykali. Nebyli jsme horší ani lepší. Ovšem pouze v naší zemi byla vybuzena hysterie, která nepřinesla nic pozitivního a vedla jen k rozsáhlé kriminalizaci politiky.
Aby mě někdo nepodezíral z podjatosti, připomenu obrovskou kriminalizaci na komunální úrovni. Ze strany orgánů činných v trestním řízení je to teď sice bagatelizováno, ale nic to na tom nemění. Týkalo se to starostů nebo členů zastupitelstev a došlo až tak daleko, že se lidé od nejnižších úrovní až po ministerstva bojí rozhodovat. Když rozhodnete v nějaké veřejné zakázce, riskujete, že na vás vyskočí nějaký policejní podplukovník a okamžitě vás za to zkriminalizuje. To je problém.
Pravdou je, že mi mnoho starostů z malých obcí říkalo, že se cítí být automaticky jednou nohou v kriminále…
Ano, do značné míry je to pravda, přestože ze strany státního zastupitelství je to bagatelizováno tím, že se uvádí, jak málo případů je. Ale jde o závažné případy. Odstíhat celé zastupitelstvo je naprosto šílené, aby se pak ukázalo, že nic neudělali, to je šílené. Nebo stíhání celé rady včetně primátora jenom za politické rozhodnutí, kde se snažili najít nejméně špatné řešení. Neměla na výběr mezi dobrým a špatným řešením, snažila se nalézt to nejméně špatné a jsou za to kriminalizování. I celé resorty jsou tím naprosto ochromeny.
Berete to ze strany daných orgánů jako hon na čarodějnice?
Celá řada lidí má parametry Bobliga z Edelstadtu (právník a vedoucí inkvizičních procesů ze 17. století mající na svědomí přes 100 upálených lidí ze Šumperska pro domnělou spolupráci s ďáblem, pozn. red.). Mnoho státních zástupců by zapadlo na Šumpersko 17. století a naprosto by se tam cítili jako ryby ve vodě. Řada státních zástupců, kteří dnes přesvědčivě líčí různá údajná mafiánská a korupční spiknutí, by neméně přesvědčivě obžalovávala z obcování s ďáblem na Petrových kamenech. Šlo by jim to úplně stejně a jsou to srovnatelné lidské genotypy.
Koho máte na mysli?
Každý, kdo chce, si tam současné autory čarodějnických procesů najde.
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
V loňském roce velkou roli ve veřejném prostoru sehrával spolek Milion chvilek pro demokracii. Jeho představitelům se povedlo v České republice zorganizovat největší demonstrace od roku 1989 a dvakrát zaplnit Letnou. Máte pro ně pochopení? A překvapila vás ta masová účast?
O tom, kdo bude sedět ve Strakově akademii, se rozhoduje u volebních uren. Na druhou stranu to neznamená, že lidé nemají právo vyjádřit svůj politický názor. Když se mě jako premiéra ptali na to, co říkám na plný Václavák demonstrujících proti mně a mé vládě, říkal jsem, že jsme svobodní lidé ve svobodné zemi a mámo právo kdykoliv vyjádřit svůj názor na to, jak se vláda podle nás chová. Tak je potřeba to brát.
Rekordní demonstrace dokazují, že v naší zemi jsou významné vrstvy obyvatelstva, které přes ekonomické výsledky jsou s politickým vývojem situace u nás nespokojeny. Musím říci, že svým způsobem dostat téměř 300 tisíc lidí na demonstraci v době ekonomické konjunktury je něco ojedinělého. Zpravidla se tyto věci dějí v době, kdy se politická nespokojenost snoubí s ekonomicko-sociální nespokojeností. Ukazuje to, že ekonomický růst není vše. Do pocitu politické spokojenost zde mnohé chybí.
Pozitivní bylo i to, že se cíle dvou velkých demonstrací změnily. Snad všichni pochopili, že demonstrovat za státní zástupce znamená možná dělat někomu hlupáčka. Považuji za velmi signifikantní, že při druhé demonstraci už se tyto věci neozývaly. Všichni doufám pochopili, že se z části státního zastupitelství stal politický činitel a manifestovat za tento politický činitel není příliš dobré.
Ještě k tomuto tématu a vámi zmiňovaným „inkvizitorům“. Čas od času se objevuje, že by někteří ze státních zástupců nebo bývalých policistů mohli mít politické ambice. Často se skloňuje jméno Robert Šlachta. Co o tom soudíte?
Nechci mluvit o konkrétních jménech, ale nepochybně někteří tito lidé politické ambice mají a měli je. Konec konců i to, co jsem už řekl, že z části státního zastupitelství se objektivně v posledních zhruba deseti letech stala reálná politická síla, která mimo jiné určuje, kdo v této zemi bude vládnout a kdo ne. Tak to prostě je a strkat před tím hlavu do písku nemá význam. Politické ambice minimálně hýbat politikou nebo dominantně rozhodovat o tom, kdo bude či nebude vládnout, to je mimo vší pochybnost.
Ještě k Milionu chvilek. Z úst jejich lídrů na demonstracích i v médiích zaznívala kritika opozice, že je slabá, neakceschopná, a vyzývali ji ke spolupráci nebo sjednocení. Jak vnímáte výkon opozičních stran?
Možná někoho překvapím. Do značné míry je to nefér. Síla opozice je primárně daná volebním výsledkem a ten byl v posledních volbách špatný. Je evidentní, že to, co tady tvoří vládní tábor (včetně latentního vládního tábora, ne všechny síly, které vládu podporují, v ní i sedí) a jeho sílu, je výrazně vyšší než síla čisté opozice. Taková je realita.
Navíc tu neběží ani zcela férová politická soutěž. Není to nic osobního vůči panu předsedovi vlády, ale trošku to připomíná situaci v cyklistickém pelotonu na Tour de France, kde Lance Armstrong jede na dopingu, a ještě má malý elektromotorek, co mu pomáhá do kopců. Za jednou politickou silou tu je i významná mediální síla, a ještě větší finanční síla, nejde o férovou soutěž. Posmívat se cyklistům, že nestačí v kopcích Lanci Armstrongovi, není úplně fér. Opozice je velmi omezená.
Nicméně by mělo platit, že opozice by se měla snažit nastolovat politickou agendu, a podle názoru tak moc nečiní, to je pravda. Strávil jsem půlku politického života jako opoziční poslanec a vím, jak důležité a současně těžké je být tím, kdo nastoluje politickou agendu. Vím ale, že to jde a pak to výrazně přispívá k tomu, že se z opozice stane vládní strana. Nějaká forma spolupráce části opozičních stran tu bude muset přijít, ale teď je na to příliš brzo. Proč by se teď měly plichtit projekty, které by nic reálného nemohly udělat? Politický výrobek, který má být výsledkem spolupráce opozičních stran, je dobrý výsledek voleb. O takové opoziční spolupráci se bude rozhodovat půl roku, rok před volbami a teď je předčasné z toho něco usuzovat.
Absence nastolování témat je patrně hlavním předmětem kritiky na adresu opozice. Lze říct, že u ODS, TOP 09, Starostů a KDU-ČSL je dána silou nebo slabostí jejich lídrů?
To je hodně předčasné a zjednodušené. Prosadit se prostřednictvím síly deseti, maximálně dvaceti poslanců, je obrovsky komplikované. Musím férově konstatovat, že i nastolování politických témat není snadné. Jak je nebo není kvalitní daný lídr se primárně musí ukázat na volebním výsledku, ne v průzkumech veřejného mínění nebo debatách novinářů a v jejich rádoby objektivním hodnocení toho či onoho opozičního lídra. Rozhodující výsledek práce a jeho měřítko je výsledek voleb. Tam se to ukáže.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
