Na adresu Vašeho nového spolku Unie obhájců padla ze strany státních zástupců i řady politiků obvinění, že jde o účelové spojení obhájců, kteří zastupují klienty v kauze Nagyová. Co říkáte tak negativním reakcím?

Nemyslím si, že je povinností kohokoli, aby byl nadšen z toho, že byla založena Unie obhájců, takže ty reakce by mi samy o sobě nevadily, na to má každý právo. To, co by mne ještě před nějakými dvaceti lety zarazilo, dneska už mne to nezaráží, že všichni dopředu spekulují, co Unie bude, nebo nebude dělat, někdo už rovnou říká, že to je jakási píárová záležitost. To znamená, že něco je ještě před tím, než se to stihne nějakým způsobem projevit, už souzeno. Myslím, že to je principiálně špatně, že inteligentní člověk si počká na to, co to udělá, a kritizovat pak může vždycky. Unie obhájců je spolek, je to něco, co nemůže někoho výrazně ohrožovat, takže nikdo nemusí být povinen na to hned reagovat. Ale už jsem si zvykl, že část populace je taková, že když se řekne, že něco je černé, uvažují, proč to ten druhý říkal, a ne, jestli je to černé, nebo není. A někteří lidé už rovnou dopředu říkají, co je špatně, protože už mají takhle nějak v povaze takhle všechno kritizovat. Není to nic světoborného, jsou to standardní reakce na cokoli, jen jsem to vzal na vědomí a nechal být.

Mají i další advokáti, kteří v kauze Nagyová nefigurují, zájem o vstup do Unie obhájců?

Zájem je, nemůžu říci, že by se z deseti tisíc advokátů hlásila polovina, to určitě ne, teď první měsíc se přihlásilo asi padesát nebo možná o něco víc kolegů, takže mohu potvrdit, že určitý zájem nepochybně je.