Prezident Miloš Zeman se opět postaral o mezinárodní rozruch. V televizi Barrandov s odkazem na to, že si prostudoval zprávy tajných služeb, prohlásil, že novičok u nás byl vyráběn „byť v malém množství, a poté byl zničen“, a že by bylo pokrytecké předstírat, že se nic takového nedělo. Okamžitě se toho chytla ruská média a obvinila Velkou Británii ze lži. Mnozí politici tvrdí, že prezident opět poškodil Českou republiku a že už není schopen vykonávat prezidentskou funkci. Bylo by podle vás vůbec možné uskutečnit proces odvolávání prezidenta, když poslední změna ústavy tuto možnost značně zkomplikovala?
Ano, možnost odvolání prezidenta se zkomplikovala. Na jednu stranu se zavedla přímá volba prezidenta a na druhou stranu zůstal prezident ústavně neodpovědný. Odpovědný může být jen za porušení ústavního pořádku a za velezradu a ještě se celý proces ztížil. Myslím, že to byl velmi nesprávný krok parlamentu, který zkomplikovat možnost povolat prezidenta k odpovědnosti. Protože tam, kde je moc, musí být i odpovědnost. Ta možnost odvolání je dnes velmi obtížná, je k tomu potřeba návrh obou komor, a to třípětinové ústavní většiny. Když se podíváme na rozložení obou komor, myslím, že takový návrh nemá vůbec žádnou šanci. Potom to znamená, že prezident si může dovolit cokoli, což je v právním státě absurdní, protože i ten nejvyšší ústavní činitel musí být odpovědný před zákonem. Jaký je to příklad obyčejným lidem, kteří musí odpovídat za každou hloupost, když si prezident může dělat cokoli.
Ani Ústavní soud nemůže přimět prezidenta, aby dodržoval zákony? Viděli jsme, že ani rozhodnutí justice prezident nerespektoval.
Víme i v případě jiných zákonů, že kde chybí sankce, jsou povinnosti nevymahatelné. To je pak jen takové slohové cvičení. Na prezidenta to neplatí, proto se prezident takhle chová. Podle mého názoru mu nic nehrozí, i kdyby porušoval ústavní pořádek, nebo - jako v tomto případě - i zájmy státu a dobré jméno České republiky ve světě. Je to úplně absurdní, protože v tomto případě prezident nejedná v zájmu České republiky. A není žádná možnost ho povolat k odpovědnosti.
Když jste vyslovila názor, že prezident Miloš Zeman nejedná v zájmu České republiky, znamená to, že podle vás už svým jednáním splňuje podmínky pro zahájení impeachmentu?
Já myslím, že určitě. Prezident je součástí výkonné moci, v takové závažné věci přece nemůže jednat bez vlády, bez bezpečnostních služeb. K čemu je pak máme? A on v nějakém pořadu soukromé televize sdělí informace mimořádného významu, které ještě navíc poškozují Českou republiku. Ať už jsou pravdivé nebo nejsou, to nikdo z nás nemůže posoudit. A odborníci, například Dana Drábová, se k tomu vyjadřovali tak, že to je nesmysl, že to je informace, která takto ani neměla zaznít. Ale vzhledem k tomu, jak se ztížil impeachment, je odvolání hlavy státu nereálné. Předtím, než byla zavedena přímá volba prezidenta, bylo možné prezidenta povolat k odpovědnosti žalobou pro velezradu k Ústavnímu soudu. Stalo se to kvůli amnestii a dalším závažným porušením ústavního pořádku prezidentu Klausovi. Ústavní soud to neprojednal jen proto, že Václavu Klausovi skončilo funkční období. Bohužel se zavedením přímé volby prezidenta parlament, podle mne nepochopitelně, snížil možnost odpovědnosti. Takže práva prezidentského mandátu se zvýšila, ale možnost odpovědnosti se snížila. Což jde proti sobě. I ve světě je to tak, že u přímo voleného politika, nemusí to být jen prezident, ve Spojených státech amerických jsou přímo voleni třeba guvernéři, musí být možnost ho odvolat. Když není možnost odvolat je lidmi, musí tam být aspoň možnost odvolat je na základě takto vážných provinění, jako je velezrada nebo porušení ústavního pořádku. A pokud se tato možnost ztíží při zavedení přímé volby, jde to proti smyslu, posunuje to tendenci, v souladu s tím, jak se prezident chová, že si může dovolit cokoli. A to je velmi špatný příklad lidem, protože to je přesně ta nerovnost před zákonem, jaká tu byla v minulých stoletích, kdy ještě tady nebyla republika a demokracie. Pán si mohl dovolit cokoli a kmán vůbec nic. Za všechno byl postižen a pán nenesl žádnou odpovědnost. To je v rozporu s demokratickými principy, jak by měl stát fungovat.
Psali jsme:
Jak v této souvislosti vnímáte, že premiér v demisi Andrej Babiš podal stížnost mandátovému a imunitnímu výboru na poslance Pirátů Peksu kvůli tomu, že na neformálním obědě ve Švédsku za účasti dalších českých poslanců a diplomatů řekl švédským politikům, že český premiér Andrej Babiš je trestně stíhán v souvislosti s podezřením ze zneužívání evropských dotací?
To je skandální a úplně absurdní. Když už premiér nectí to, že když je někdo trestně stíhán, měl by si nejdřív vyřešit problém a pak se znovu vrátit do politického života, a porušuje tato nepsaná pravidla, která jsou velmi důležitá a která tady do jeho příchodu platila, tak nemůže bránit nikomu o tom hovořit. To vypadá, že s jídlem roste chuť. Že už mu nestačí, že je premiérem, i když je stíhán, ještě bude zakazovat členům parlamentu o tom hovořit. Přitom svět to ví, Evropa to ví. Je to dost velká drzost. To už překračuje všechny meze. Pevně věřím, že imunitní a mandátový výbor to nepodpoří, protože každý poslanec má na takové vyjádření právo. I každý občan má na takové vyjádření právo, zvlášť když se to vyjádření zakládá na pravdě. Jak se říká, za pravdu se každý zlobí. Premiér se zlobí za to, co je realita.
Když vidíte, jak se prezident i premiér chovají, jak si podle kritiků dělají, co chtějí, bez ohledu na etická a morální pravidla, kam to podle vás spěje? Existuje tady vůbec ještě nějaká politická kultura, nebo už o ní ani není možné hovořit?
Bohužel oba nasadili velkou ránu politické kultuře. Nejsou důležité jen zákony, ale jsou důležitá i nepsaná pravidla, to je ta politická kultura. Já neříkám, že se vždycky dodržovala, ale vždycky to byl velký problém, i méně závažná provinění vedla k tomu, že dotyčný byl pod velkým tlakem veřejného mínění nebo uskupení, za které v politice byl, a odstoupil. A tím, že tito dva lidé nepsaná pravidla nerespektují, velmi snižují tu laťku. Myslím, že to může mít negativní dopad i na vnímání morálky, na to, že i morálka má nějaký význam, že nejde jen o zákony, že jde o napsaná pravidla, o slušnost, o to, co je a co není slušné nebo čestné. Porušení nepsaných pravidel je možná ještě větší prohřešek než to, když je něco v rozporu se zákonem. Protože když se otupuje význam morálky ve veřejném mínění, má to dlouhodobé dopady na atmosféru ve společnosti. Dopad je pak takový, že je dovolené všechno. Jak se lidově říká, že drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Myslím, že by se T. G. Masaryk divil a nevěřil by, že něco takového je možné. Jestli na něco kladl důraz, pak na morální stránku úrovně společnosti. Jak říkal, demokracii už máme, ještě ty demokraty. Pevně věřím, že se situace zase změní, protože záleží na tom, jací lidé jsou v čele země. Když jsou v čele země lidé čestní a poctiví, je to dobrý příklad pro lidi. Když se to nepodaří a v čele země jsou lidé, kteří takoví nejsou, má to špatný dopad na společnost. Ale doufám, že to není napořád.
Ale pokud voliči budou mít posunuté hranice vnímání morálky, nezvolí příště podobné politiky?
To je demokracie. A za situace, kdy Andrej Babiš ovládá polovinu médií, neexistují tady férové podmínky pro politickou soutěž, protože tu neexistuje férový přístup do médií. Jako Platforma pro svobodu médií upozorňujeme už tři roky na velice nebezpečný vývoj. Na to, že když vysoce postavený politik ovládne polovinu médií, povede to k velkému střetu zájmu a hlavně k možnosti ovlivňovat veřejné mínění a volby tímto podprahovým způsobem. Andrej Babiš má možnost, kterou ostatní politici nemají. Kdyby měl tento problém s trestním stíháním a nevlastnil MF Dnes a další noviny a rádia, tak by média na jeho trestní stíhání upozorňovala každý den. Doplatil by na to jako Vít Bárta a Věci veřejné. Ale protože Andrej Babiš má obrovský vliv na média, tak se o tom nepíše s takovou intenzitou a razancí jako u jiných politiků, kteří museli odstoupit za mnohem menší prohřešky. Když si vzpomeneme na aféru ministra Kocourka, který měl jen problém s vypořádáním vůči své manželce, tak nemůžeme uvěřit, že se za takové věci odstupovalo. I Vít Bárta, přestože byl nakonec zproštěn obžaloby, uznal, že musí odstoupit, že nemůže takhle dál pokračovat. Teď jen proto, že někdo vlastní média a má velký vliv, tak to ustojí, protože když lidé o jeho problému denně nečtou v novinách, tak to nevnímají. Ostatně proto komunisté na prvním místě ovládli média, protože věděli, že jsou strašně důležitá. Zavedli cenzuru a spousta lidí je pak volila mnoho let. Trvalo desítky let, než lidé pochopili, co jsou komunisté zač. A k tomu ještě musely nastat objektivní zahraničně politické podmínky, aby ten režim bylo možné svrhnout.
Ani nemusíme do minulosti, vidíme, jak se autoritativní vládci snaží ovládnout alespoň státní média. V Rusku, Polsku a snahy se objevují i u nás.
Přesně tak. Začíná to ovládnutím médií, protože - i když si to lidé neuvědomí, média na ně mají obrovský vliv. Je to stejné, jako když jsme vyrůstali za minulého režimu, dokud si člověk nenašel cestu k jiným zdrojům informací, jako byla Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky, byl závislý jen na médiích, která kontroloval totalitní režim. Není totiž důležité jen to, o čem se píše, nebo jak se o něčem píše, ale i to, o čem se nepíše. Jestli se píše, že něco je skandál, jako to bylo u Víta Bárty, nebo se poskytne jen neutrální informace, má to velký dopad na veřejné mínění. Média jsou klíčová, a proto je oligarchové ve střední a východní Evropě skupují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
