Stále se hodně řeší vyznamenání Jaromíra Nohavici Puškinovou cenou. Dostal ji od Ruska za kulturní přínos. A skutečně by se díky tomu, že zhudebňoval tvorbu Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého, o něm dalo mluvit. Spíše je však zavalen kritikou, co si to dovolil vyznamenání přijmout, že je užitečný idiot. Co si o tom myslíte?
Osobně to vnímám jako přehnanou reakci na ruské PR. Ti, kterým vadí, že Nohavica přijal kulturní cenu od Ruska, by udělali líp, kdyby to přešli vtipem a ignorovali. Hysterie nepomáhá vůbec ničemu, ale Nohavicovi beztak škodí míň.
České bezpečnostní instituce dlouhodobě varují před vlivem Ruska či Číny na politické dění v Česku, a tak je potřeba, aby se tím zabývala i vyšetřovací komise, tvrdí část poslanců v čele s Helenou Langšádlovou (TOP 09) a navrhuje zřídit sněmovní vyšetřovací komisi. Je skutečně nutná? Snaží se nás ovlivňovat jen Rusko a Čína?
České bezpečnostní instituce dlouhodobě vyhodnocují rizika selektivně. Z jejich závěrů plyne, že zájem ovlivňovat dění u nás například nemá nikdo z našich spojenců, a přitom to není tak dlouho, co německou kancléřku a další vrcholné politiky odposlouchávaly americké tajné služby. Pokud by tedy u nás vyšetřovací komise vznikla, měla by se objektivně zajímat o zájmy kohokoliv. Třeba se členové komise doklikají až na transparentní účet Evropských hodnot a zjistí, ze kterých ambasád jim přitékají peníze.
Mgr. Helena Langšádlová
Jak se díváte na to, že když jako Západ mohutně kritizujeme Rusko či Američané Írán, se zároveň „kamarádíme“ s takovými režimy, jako je Saúdská Arábie, která provádí válečnou genocidu v Jemenu za našeho mlčení... Nebo Kurdy, kteří statečně bojovali proti Islámskému státu, necháváme napospas Turecku? Není to pokrytectví a dvojí metr?
Je to typický příklad nejen dvojího metru a pokrytectví, ale i hanebnosti. Otázka je, do jaké míry to tak vnímají běžní lidé, občané, když se média snaží některá mezinárodní bezpráví akcentovat a jiná bagatelizovat, a vytlačovat tak na okraj zájmu.
Psali jsme:
V Afghánistánu, kde už v minulosti pohořeli Britové a ještě v blahé paměti Sověti –, aby se krátce nato rozpadl jejich svaz – už sedmnáct let trvá operace proti terorismu. Umírají lidé včetně našich vojáků. Bezpečnostní situace se nezlepšuje, Tálibán posiluje, dokonce s ním prý Američané jednají. Není čas, aby politici našli odvahu k rozhodnutí – zvláště ti američtí – a spojenecká vojska se z této země stáhla?
Ten čas podle našich spojenců ještě evidentně nenastal, přičemž paradoxně nejde o otázku odvahy rozhodnutí, ale o otázku míry naplnění zájmů. V první řadě si však myslím, že do Afghánistánu se nemělo vůbec jít, protože jde o konflikt na základě vylhané, zfalšované záminky, a to útoků z 11. září 2001. Kdo dnes ještě dokáže z hlavy říct, co se podle oficiální verze ten den stalo? Ani veřejnoprávní Česká televize si v den výročí netroufne podrobněji rekapitulovat události toho dne, protože po zhlédnutí fotografií z místa nárazu do Pentagonu nelze tvrdit, že šlo o Boeing 757. Ale mainstreamová média si dodnes netroufnou na tento a mnoho dalších zjevných rozporů 11. září seriózně upozornit jinak než s dovětky o fantasmagoriích nebo konspiračních teoriích. Tato neochota médií je jedním z hlavních důvodů, proč tato okupace v zájmu geopolitického vlivu na toto území i po 17 letech trvá. Řekněme, že máme tamní situaci ještě stále pod kontrolou, když se nám zatím stále daří dopravit těla našich padlých vojáků zpět do vlasti. Protože to nemusí trvat věčně.
Češi jsou velcí euroskeptici, možná největší v Unii. A už vůbec (dvě třetiny) nechtějí euro. Je to proto, že uvěřili lžím a dezinformacím, jak tvrdí Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti? Co se změnilo od roku 2004, kdy jsme do EU poměrně nadšeně vstupovali?
Podle mého názoru jde o vystřízlivění, o konfrontaci s tím, jak EU ve skutečnosti do této chvíle fungovala. Ať už jde o demokratický deficit, problém Řecka nebo opakované irské referendum. Pro lidi byl zásadní volný pohyb, a to nejen pro cestování, ale i studium či práci, a ne to, že EU shora bude rozhodovat např. o watáži žárovek či vysavačů. A co se skepse k euru týče, považuji za zoufalé tvrdit, že jej Češi odmítají kvůli lžím a dezinformacím. Kdyby Řekové v době své krize měli drachmu, měli by možnost ji devalvovat. Takto se kromě jiného stali obětí lovců ekonomik ze Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
