Koncem září jste v Parlamentu vznesl dotaz na vládu, co dělá proti tomu, aby nepřišla třetí vlna infekce. Prý se na vás dívali dost podivně. Co tedy dělá? Či lépe řečeno – připravuje se na ni dostatečně poučena těmi dvěma vlnami, aby ji zvládla lépe? Co si o tom myslíte?

Ano, dívali se na mne jako na někoho, kdo zbytečně straší. Podle mne jde vláda podivnou cestou (hlavně nikoho nenaštvat, půjčit si neskutečný balík peněz na kompenzace, ty svázat nesmyslnými požadavky na prokazování nároku, na místo aby se snažila o co možná nejplošnější podporu pracujících a živnostníků), opatření nejsou dostatečně razantní a psychologická kampaň vedená proti opatřením („antirouška“) již od září výrazně snižuje jejich účinnost. Při svém vystoupení jsem vycházel z historie tzv. španělské chřipky a z toho, že při vyprovokované nekázni obyvatel mi bylo jasné, že se infekce prudce rozšíří.

Je patrné, že se vláda ze zkušeností z první vlny nepoučila a naopak, snad ve strachu z nadcházejících voleb do krajů a do Senátu, neměla dost odvahy vyhlásit razantní omezení. V té době už totiž bylo nejenom z vlastních zkušeností, ale i signálů ze zahraničí dostatek na to, aby bylo každému jasné, s čím máme co do činění. Zatímco v případě španělské chřipky byla třetí vlna mírnější, já se obávám, že třetí vlna covidu bude hodně silná. Nezachytil jsem žádný signál, že by se vláda na tuto třetí vlnu připravovala.