Pane docente, vy jste politicky velmi zkušený, proč jste se rozhodl kandidovat za Přísahu? Co byl ten hlavní důvod, kdy jste si řekl, že má smysl do toho znovu jít? V čem jsou tyto volby jiné, než ty předešlé?

Přísahu jsem si vybral mimo jiné i proto, že mě oslovil její volební program, se kterým šla v roce 2021 do sněmovních voleb, její konstruktivně kritický postoj vůči EU a stejně tak ukotvení v NATO s důrazem na respekt a rovnocennost členství. Oceňoval jsem i to, jak Přísaha měla a má velmi kvalitní a dobře promyšlený přístup k sociální oblasti, školství, energetice a obraně. Ve svém výběru jsem viděl blízkost tomu, v čem mi dříve byla blízká sociální demokracie. Tedy seriózní, hodnotově konzistentní platforma.

Byl to Robert Šlachta a lidé kolem něho, kteří mě přesvědčili, a svým životem a prací i dokazovali, že boj proti korupci a zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky nejsou jen prázdné sliby pro voliče, ale že je to hodnota a princip, za kterým si Přísaha skutečně stojí. Právě jejich podpora mému boji proti těm, kteří čerpají z veřejných prostředků nehospodárně, byla tou zásadní politickou výzvou.

První odlišnost vnímám v tom, jak je společnost polarizována a je to vidět i v kampani. Polarizace byla i u voleb před čtyřmi lety, ale teď už není tak silné jedno ústřední téma jako v roce 2021, kdy to bylo o tom, jestli bude, nebo nebude pokračovat Andrej Babiš. Ostré střety se dnes na pozadí „Antibabiše“ vedou kolem ekonomických témat, daní, takzvaných úsporných balíčků, cen energií, vnitřní a vnější bezpečnosti. Polarizace je tak více obsahová, než osobní. Strany se přetahují, kdo má lepší recept na drahotu a zajištění bezpečnosti naší země. Kampaň je stále plná emocí a strašení. Ve výsledku to není čistě racionální debata, jen se přesunula z ryze osobních útoků na apokalyptické scénáře o hospodářství a státu.