Pane inženýre, jste starší než můj táta – oba jsme vašimi fanoušky – a přitom nehynoucí jazzman. Jsou to jóga, krev nemluvňat, tvrdé drogy, spokojené manželství, skvělí přátelé anebo... co vás drží v tak ucházející kondici?

Jakou máte na mysli kondici? Co se týká té zdravotní, v poslední době jsem měl dva zádrhely, ale už jsem díky dobrým lékařům zase v naprostém pořádku. A co se týká kondice psychické, je asi nepřetržitě v pořádku proto, že jsem na ni nikdy nemyslel. Neměl jsem na to ani čas. Vždycky jsem byl tak pohlcen svými zájmy, někdy až vášněmi, takže když mě něco trápilo, bylo to jedině proto, že jsem něco blbě zahrál nebo blbě namaloval. Ale vždycky jsem se s tím rychle psychicky vyrovnal.

Narodil jste se v Protektorátu Čechy a Morava. Jak to dnes vnímáte? Osvobodili, nebo obsadili nás v roce 1945 zejména sovětští vojáci?

Osvobodili, a později na přání československého lidu svými civilními zaměstnanci a poradci obsadili. Rakousko a Finsko na tom byly podobně, ale nevyhráli tam po válce ve volbách komunisté.