Španělská vláda „zrovnoprávní“ práce. Chce dát k dispozici novou aplikaci, která by měla pomoci se spravedlivějším dělením prací v domácnosti. Technologie umožní, aby si muži a ženy zaznamenávali, kolik času stráví péčí o domácnost. Téměř polovina žen totiž uvádí, že domácí práce jsou pouze na nich. Zatím hledají vývojáře, který by projekt za 250 tisíc eur realizoval. Paní senátorko, všímala jste si plánu na sociální síti, chtěla byste být u toho?

Pevně doufám, že to je jen vtip, který jeho autor nemyslel vážně. Třeba i proto, že co je pro jednoho práce, je pro druhého radostí a relaxací. Jak třeba hodnotit kutilství, pletení nebo zahradničení? Jako povinnost, nebo jako koníčka? No, on to nejspíš vtip nebude, žijeme v době eskalace takových pitomostí, že se člověk bojí říci sebevětší koninu, aby se jí třeba někdo hned nechytil a vážně ji nezačal prosazovat. Prostě je fakt, že normální rodina je dnes v očích tvůrců nového světa brzdou pokroku, a proto hledají jakoukoli cestu, jak ji rozkolísat a zničit.

S jakým ohlasem by se taková aplikace asi setkala u nás? Nebo myslíte si, že je to jen otázka času?

Sociální inženýři určitě při čtení této zprávy zajásají a už si představují, jak budou rozložení domácích aktivit kontrolovat a šikanovat ty, kteří nedodrží svých padesát procent. Ze svých cest po senátním obvodu a z debat s občany vím, že mí spoluobčané jsou povětšinou normální lidé, kteří slepě nepřijímají každou pitomost, která se za hranicemi urodí. Normální lidé už konečně musejí nahlas říci dost. Strčte si své společenské experimenty… někam.

Vy rodinnou politiku a právo sledujete celý život. Jsou nějaké další novinky, které bychom mohli čtenářům sdělit? Co vás třeba překvapilo?

V Senátu mě udivuje spousta věcí, zejména brutální nátlak Evropské unie, která už své snahy ani nemaskuje běžnými demokratickými procesy. Naopak Evropská unie tlačí mnohé změny direktivně a pokouší se převzít rozhodovací pravomoci nejen od členských států, ale dokonce i od Evropského parlamentu. Běžně také postupuje salámovou metodou, a co není schváleno napoprvé, předkládá opakovaně tak dlouho, až se členské země unaví a další direktivu schválí. A náš stát si k ní velmi rád další povinnosti přidá sám.

Četla jsem, že v poslední době je určitým fenoménem tzv. patchworková rodina. Do jaké míry je to rozšířený trend a v čem vidíte rizika. Existují i nějaké přínosy?

V patchworkové rodině, v níž rodiče vychovávají spolu se společnými dětmi i potomky ze svých předchozích vztahů, dnes žije většina dětí. Je to smutné, ale je to realita, se kterou se musíme naučit žít a pracovat. Všechny kritické momenty známé z běžných komplikovaných rodin se v těch patchworkových znásobují. Nejtěžší úlohu mají macechy, tedy bezdětné nové partnerky otců, protože všichni počítají s jejich aktivním zapojením a naplněním řady rolí. Na problémy, které přijdou, nejsou lidé připraveni a my, rodinní odborníci, si s tím musíme vědět rady.

Dalším velkým otazníkem jsou děti z různých vztahů vychovávané pospolu. Rodiče někdy automaticky počítají s tím, že se ze všech dětí stanou ze dne na den přátelé, kterým nebude vadit spát v jednom pokoji a dělat vše společně, ale ti novými svazky rodičů a nevlastními sourozenci často trpí.

Proto o patchworkových rodinách píšeme, proto pořádáme konference. Nejbližší konferenci pořádá Unie rodinných advokátů v úterý 30. května, další připravuji v Senátu spolu s podvýborem pro rodinu. Senátní konference na toto téma pak proběhne v říjnu.