Jak jste reflektoval kauzu padesáti syrských sirotků, které do Česka plánovala z utečeneckých táborů v Řecku přivézt lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová?
Osobně nevím, jak k tomuto nápadu paní europoslankyně došla. Nechci ji podezírat z nějaké politické reklamy či z nadbíhání Evropské komisi. Možná, že navštívila nějaký uprchlický tábor a udělalo to na ni silný dojem. Osobně to chápu, protože podobné zařízení rozhodně není veselé prostředí. Jenže její prohlášení, že přijmeme padesát syrských sirotků, je sice morálně hezké, ale jakmile si začneme kolem celé věci klást detailnější otázky, nutně dojdeme k tomu, že to možná vůbec udělat nelze.
Proč myslíte?
Když se řekne sirotek, tak si každý představí malé nevinné dítě nemající na širém světě vůbec nikoho. Jenže takový případ my budeme jen velmi špatně někde hledat. Paní Šojdrová navíc vůbec nenastínila, co chce s těmi sirotky dělat, až je přiveze do České republiky. Myslím, že spíše než o sirotcích bychom měli správněji hovořit o tzv. nezletilých migrantech bez doprovodu, což je něco úplně jiného. Musíme si uvědomit, že v kulturách, ze kterých přicházejí, není jako sirotek chápáno dítě, které ztratilo jednoho nebo oba rodiče. O takové děti se obvykle stará širší rodina, bratři, strýcové a tak dále. Je nutné brát v úvahu i to, že informace, které o sobě udávají osoby v uprchlických zařízeních, nemůžeme zcela prověřit. A zůstává nezodpovězena důležitá otázka, co s takovými nezletilci potom tady uděláme? Budeme je počešťovat a vychovávat v úplně odlišné kultuře? Adoptujeme je a budeme se snažit jim přetrhnout pouto k jejich širší rodině? Já odpovědi neznám a bohužel tyto otázky ani nebyly vysloveny. Mně přijde, že paní europoslankyně jen vydala velmi emotivní prohlášení, aniž by předem promyslela důležité detaily, a trvala na něm i poté, co na tyto praktické aspekty byla upozorňována.
Hrozilo by v případě těchto sirotků například takzvané „slučování rodin“, pokud by se ukázalo, že se o naprosté sirotky nejedná?
To je jedna z věcí, kterých bych se v tomto případě docela obával. Jelikož nezrušitelné pokrevní pouto v jejich kultuře zahrnuje širší rodinu. Rodina v Orientu není jen nukleární, je pojímána mnohem šíře než u nás.
Rád bych v této souvislosti poukázal na výrok, který zazněl na tiskové konferenci po setkání europoslankyně Šojdrové s premiérem Andrejem Babišem ve věci syrských sirotků. Řekla ho tam členka týmu, který na jednáních doprovázel paní Šojdrovou, lékařka Samíra Sibáí, jejíž otec je Syřan, matka Češka. Řekla – a já to budu parafrázovat – že syrská komunita, která žije v České republice už od 60. let, sem v průběhu posledních let přivezla několik tisíc svých vzdálených příbuzných, aniž by si toho někdo všiml, jelikož se skvěle integrovali. Chtěla samozřejmě hlavně zdůraznit, že se bezvadně integrovali. Já bych naopak chtěl upozornit na první část toho, co řekla, a sice na to, že si sem nějakým způsobem dovezli své „vzdálené příbuzné“, tedy nikoliv jen nejbližší příbuzné, jak to umožňuje slučování rodin. Právě před podobnými citlivými kulturními rozdíly varuji. Také to, jak moc se tito lidé integrovali, bych rád viděl na vlastní oči.
Zdroj/ video: Novinky.cz
Infobox
Na co Petr Pelikán reaguje?
Jak to s tou integrací myslíte?
Děláme chybu, že se na imigranty díváme jako na jednolitou masu. Země, odkud migranti přicházejí, se mezi sebou často diametrálně liší sociálně, kulturně i nábožensky. Stejně tak se odlišují i lidé, kteří z nich přicházejí. Například Syřané jsou podnikaví a dokážou se uživit sami. Už si ale nejsem tolik jistý, jestli vždycky dokážou přesně a správně platit daně. Nicméně Syřané na sociálním systému spíš závislí nebudou. Jsou podnikaví, rychle si založí nějakou živnost, občas třeba nevybíravým způsobem zlikvidují konkurenci. Osobně se jim daří dobře, aniž bych je podezříval, že budou nějak ochotně přispívat do sociálního systému tím, že budou řádně platit daně. To už je jiná věc.
Pak jsou jiné země, ze kterých lidé po příchodu do Evropy na sociální podporu jdou ochotněji, například Eritrejci. Těch je po Evropě spousta a není jim vlastní taková podnikavost. Neměli bychom se tedy dívat na všechny imigranty tak, že si přinášejí stejné kulturní a civilizační modely. Úplně jinak se chovají Afghánci, úplně jinak se chovají Eritrejci, zcela jinak se chovají Syřané.
Vrátil bych se ještě k těm sirotkům. Ona se paní europoslankyně totiž vypravila je hledat do řeckých utečeneckých táborů a nová primátorka Brna přes média uvedla, že by je v jihomoravské metropoli klidně přijala. Jak myslíte, že to dopadne? A proč jich nevzít rovnou víc než jen padesát?
Ano, proč by jich nemohlo být víc nebo míň? A proč by měli být zrovna ze Sýrie, proč ne z nějaké jiné země? Nikdo nemůže morálně zpochybňovat pomoc sirotkům, to je zakódováno v našich hodnotových žebříčcích. Jenže jakmile se začneme zabývat praktickými detaily, začnou nám vyvstávat otázky: Proč sirotci, proč Syřané, proč padesát osob a co konkrétně s nimi? Co s nimi bude, když je vezmeme do Česka? Dáme je k adopci, nebo budou v dětských domovech. Stanou se z nich čeští občané, nebo je někdy časem opět pošleme zpět do Sýrie? Kdyby si to paní Šojdrová dopředu důkladněji promyslela, mohl to být reálný a společensky přijatelný plán, ale způsob, jakým s prohlášením vyšla ven, moudrý nebyl.
Premiér Babiš po vzoru Rakouska odmítl tzv. globální pakt o migraci. V rozhovoru pro deník právo vysvětlil že „nemůžeme deklarovat nějaké všeobecné právo se přestěhovat do jiné země třeba kvůli klimatu nebo chudobě“. Právo na migraci je podle Babiše nepřijatelné. „Pak by se do Evropy klidně mohla nastěhovat miliarda lidí,“ uvedl. Co vlastně globální pakt o migraci sledoval, co o něm víme?
Nejsem právník a spoustě věcí nerozumím. Nevím, jakou má tento dokument právní závaznost, a nevím, jestli máme spoustě bodů, které se v něm objevují, přikládat deklaratorní váhu, nebo jestli představují skutečný závazek. Ptám se, proč by měl být takový pakt uzavírán, pokud by měl být pouze deklaratorní. Proto se obávám, že se má stát základem, na nějž budou navazovat další dokumenty a ty již budou méně obecné a více zavazující.
Pokud se ptáte jen obecně na zmíněné právo na migraci, za sebe si myslím, že každý by měl mít právo opustit svou vlast. Ale nemělo by být povinností jakékoliv jiné země, aby mu poskytla pobyt, zejména na časově neomezenou dobu a se všemi občanskými právy. Tedy právo odstěhovat se, ano, ale nikoliv právo se přistěhovat, kamkoliv si někdo zamane.
Kam by ale takový člověk šel?
To nevím, to je individuální záležitost. Nicméně nedržel bych nikoho svázaného s určitým místem. Ale samozřejmě by nejdříve měl mít ten člověk kam jít. Je to jenom můj názor.
Je tím důvodem té obrovské touhy lidí ve třetím světě migrovat do Evropy chudoba a společenská nespravedlnost, nebo je to skutečně nutnost migrace z důvodu klimatických změn?
Myslím, že to, že lidé jsou nuceni migrovat z důvodu klimatických změn, uvažujeme-li v globálních dimenzích, je pitomost. Poněkud nadsazeně řečeno, když budeme pěstovat méně řepky, solárních panelů a golfových hřišť, uživíme Afriku, kdyby na to přišlo, zejména když do té Afriky spolu s potravinami vyvezeme také prezervativy a výchovu k tomu, že o staré lidi by se mohl eventuálně postarat i někdo jiný než jejich děti, a proto by jich Afričané nemuseli mít tolik. Myslím si, že zrovna hlad v důsledku klimatických změn není důvod, proč by se museli lidé hromadně stěhovat z oblastí, kde žijí.
Podívejte se, jak je to u nás. Kolik Čechů se odstěhovalo na Slovensko? Naproti tomu, kolik Slováků přesídlilo do Čech? Kolik Čechů přesídlilo do Německa, kolik Němců přišlo do Čech? Kolik Němců odchází do Ameriky a kolik Američanů do Německa? Myslím, že obecně lidé neodcházejí proto, že se mají někde tak špatně, že to nemohou vydržet, ale jdou někam, kde si myslí, že se budou mít lépe. Nemyslím, že se tady máme tak neúnosně špatně, že by statisíce Čechů musely přesídlovat do ciziny, a přesto odcházejí: do Německa, do Británie do Spojených států. V Evropě se neumírá hlady, a přesto se lidé stěhují. Nestěhují se na Ukrajinu, stěhují se tam, kde mají představu, že se budou mít lépe. Dost podobné je to s migrací ze zemí, odkud se údajně odchází do Evropy jen kvůli klimatickým změnám, to je hlavně Afrika.
Psali jsme:
autor: Jonáš Kříž
