Ve světle covidu v médiích zapadá téma Sýrie, která je už 10 let v občanské válce. Dochází tam k masivní inflaci, Bašár Asad se chystá nechat se znovuzvolit prezidentem a i když ovládá většinu syrského území, nejsevernější část země obsadilo Turecko, opozice stále drží Idlíb a Kurdové severovýchod země. Jak lze podrobněji popsat stav Sýrie v květnu 2021?
Na čí straně stojíte v izraelsko-palestinském konfliktu?Anketa
Jako velké očekávání. Ani ne tak očekávání výsledku květnových prezidentských voleb, protože ten je jasný. Proti Asadovi byli schváleni pouze dva další protikandidáti, přičemž ani jeden nemá sebemenší šanci ho porazit. Otázkou však je, jak se k situaci po volbách 26. května postaví ostatní klíčoví aktéři. Někteří, například ruský prezident Vladimir Putin, si o jediné možné budoucnosti Sýrie v čele s Asadem udělali jasno už dávno a situaci využívají ve svůj prospěch. Teď je na těch dalších, kteří 10 let přilévali do ohně občanské války v Sýrii, aby pochopili, že došli do slepé uličky. Měli by se otočit a pomoci Sýrii ven z krize. Uvědomit si, že ať se jim to líbí, nebo ne, Asad ještě nějakou dobu v čele Sýrie zůstane.
Prezidentské volby s sebou přinesou jistou míru nepokojů a současná víceméně stabilizovaná bezpečnostní situace se může krátkodobě zhoršit. Asadova pozice však posílí. Západní země budou mít tendenci zpochybnit výsledky voleb, ale povede to pouze k oddálení nevyhnutelné spolupráce. Dříve či později totiž Sýrie z krize vyjde, silnější než kdy předtím. Ať máme na Asada jakýkoliv názor, musíme uznat, že jako jeden z mála vysoce postavených politiků v regionu Blízkého východu ustál velmi silnou politickou a bezpečnostní krizi, která nabrala mezinárodní charakter. Neměl na to ekonomicky, vojensky a zastupoval ve své zemi menšinu. Přesto to ustál. Pokud západní velmoci nebudou u znovuzvoleného prezidenta včas s návrhem řešení následků války a s pomocnou rukou při jeho provedení, budou mít jednoho dne v regionu silného nepřítele. Což se může vymstít hlavně v situaci, kdy na evropském území pobývá více než milion syrských uprchlíků.
Analytička Kristýna Stejskalová.
Média informovala o oteplování styků mezi Saúdskou Arábií a Asadovým režimem. Cílem má být „přetažení“ Damašku na saúdskou stranu a jeho odklon od Íránu, ekonomicky devastovaného covidem. Lze to považovat za možný obrat na Blízkém východě? Dříve bylo i od Saúdů opakováno, že „Asad musí jít“.
Je těžké říct, zda se Sýrie bude opravdu odklánět od Íránu, protože je pro ni historickým spojencem. Navíc syrští alavité, kteří tvoří většinu Asadovy vládnoucí garnitury, mají blíže k šíitským Íráncům než k sunnitským Saúdům. Ačkoliv Sýrie s Íránem udržuje dlouhodobě nadstandardní vztahy, neznamená to, že by se Íránu podřizovala a prosazovala íránské zájmy. Naopak, u každé zahraničněpolitické otázky Sýrie vyhodnocuje svůj postup individuálně dle konkrétní situace, a především dle syrských zájmů. Asad tímto přístupem pokračuje v tradici svého otce Háfize, čímž si u regionálních velmocí jako je Írán či Saúdská Arábie získal respekt.
Psali jsme:
Dánsko přestává obnovovat povolení k pobytu syrským uprchlíkům na jeho území. Ti naříkají, že se nemají kam vracet, protože jejich domy v Sýrii jsou zbořené a oni sami by byli v Sýrii politicky nežádoucí. Obstojí dánská argumentace, že části Sýrie jsou už bez bojů a uprchlíci se tedy mohou vracet?
Jenže ona je to pravda, většina syrských uprchlíků pobývajících v Evropě se opravdu nemá kam vracet. Ukončení bojů na většině syrského území automaticky neznamená návrat uprchlíků zpět do vlasti. Sýrie je z velké části zbouraná, v některých oblastech chybí základní infrastruktura a nemůžeme očekávat, že se tam ti lidé po 10 letech vrátí a začnou samovolně Sýrii znovu budovat. K tomu je potřeba systémový přístup vedený syrskou vládou a také finanční pomoc všech, jejichž zájem je návrat syrských uprchlíků do Sýrie. Takový přístup se neobejde bez rozsáhlých sociálních programů, výhodných půjček, plánů rekonstrukce a nové výstavby. To všechno v Sýrii brzy začne, ale pokud se evropské státy chtějí co nejdříve zbavit syrských uprchlíků, tak u toho všeho musí být a podílet se na tom. Vždyť ti lidé musí být motivováni se do Sýrie vrátit, mít tam připravené zázemí, infrastrukturu, pracovní příležitosti, školy pro děti apod. Je jedno, jestli na to nahlížíme z humanitárního hlediska nebo čistě pragmaticky, výsledek je stejný. Pokud Evropa bude chtít, aby syrští uprchlíci na evropském území byli ti první, kteří se do Sýrie vrátí, bude potřeba o tom jednat s Asadem. A to co nejdříve.
Alternativou je ty lidi natvrdo vyhostit, ale na to nikdo nepřistoupí. Jednak kvůli rozporu s evropskými hodnotami a humanitárním přístupem, ale také proto, že vyhoštění z jedné evropské země bude pro uprchlíky akorát přesunem do jiné země na stejném kontinentu, takže by si tím Evropa jako celek nijak nepomohla. Proto první kolaborativní varianta řešení dává mnohem větší smysl a prostor pro to, aby z ní těžily všechny strany. Ideální by byl komplexní přístup na evropské úrovni. Ten ale může trvat příliš dlouho, nebo k němu nemusí dojít při rozdílných přístupech členských států nikdy. Proto by evropské země s větším počtem syrských uprchlíků neměly otálet a začít se Sýrií jednat na bilaterální úrovni o společném postupu k navrácení těchto migrantů.
Dle humanitárních organizací se od začátku roku utopilo ve středním Středomoří 500 migrantů, kteří se chtěli dostat do Itálie. Můžeme v „africké větvi“ migračních tras čekat krizový nárůst migrace? Zhoršuje se ekonomická a bezpečnostní situace v těch částech Afriky, odkud je Evropa dosažitelná, natolik, že je důvod k takovým obavám?
Navíc teď je ta správná chvíle poučit se ze syrské krize a uvědomit se, že nejlepší řešení problému je mu předejít. Evropské státy by měly sledovat situaci v rizikových zemích a přemýšlet, jak pomoci k bezpečnostní a ekonomické stabilizaci. Ne poté, co začnou opět sílit migrační vlny, ale právě teď, kdy se s tím dá ještě něco dělat a migračním vlnám tak předejít nebo je alespoň zmírnit.
Lze říci, že migrační kvóty, které začaly být skloňovány po roce 2015, jsou nyní na úrovni EU zažehnány? Jak vlastně ve stínu covidu probíhá debata o společné migrační politice EU, přerozdělování migrantů apod.?
Politika EU v současné době hlavně reflektuje to, že v Evropě již spousta migrantů je. Že jsou často nezaměstnaní, bez přístupu ke vzdělání, žijí v uzavřených komunitách, v přeplněných domácnostech a že se jejich rostoucí frustrace může obracet proti evropské populaci. Na podzim 2020 byl v rámci plánování finančního rámce EU na období 2021-2027 schválen balíček podpory na integraci a inkluzi ve výši téměř 10 miliard eur. Je to logické gesto, ale je to jen slabá záplata a pokus o řešení situace, kterou jsme si způsobili.
V přístupu k migraci se evropské státy rozdělily do tří skupin. První skupina jsou státy jako například Itálie, Řecko či Malta, které se kvůli své geografické poloze migraci zkrátka nevyhnou. Vždy pro ně bude tato otázka achillovou patou a vždy budou od zbytku Evropy vyžadovat pomoc. Druhá skupina, například Německo či Švédsko, jsou státy, které se v rámci první migrační vlny snažily o humanitární přístup, přijímaly uprchlíky a nyní se jim to negativně projevuje ve formě zhoršeného bezpečnostního prostředí a zatíženého sociálního systému. A třetí skupina států, například Maďarsko či Česká republika, byla v průběhu migrační krize velmi zdrženlivá a nyní sleduje s odstupem situaci v prvních dvou skupinách států. Utvrzuje se v tom, že jejich přístup byl tehdy velmi strategický, a kromě ztráty statusu solidárních evropských států o moc nepřišly. Tyto tři rozdílné přístupy však znemožňují hledat nějaký společný postup v otázkách migrace, ačkoliv se migraci jako fenoménu Evropa v budoucnu určitě nevyhne. Zmiňovaná migrační vlna byla zátěžovým testem pro evropskou integraci a v tuto chvíli se zdá, že z toho Evropa jako silnější celek nevyjde.
Psali jsme:
Situace se vyhrocuje i u tradičního blízkovýchodního izraelsko-palestinského sporu, kde došlo začátkem týdne k raketovým útokům. První rakety odpálil Hamás na Jeruzalém, načež Izrael zareagoval velmi agresivním způsobem raketovým útokem na palestinské pásmo Gazy. Může tento ozbrojený konflikt vést k další destabilizaci v regionu Blízkého východu?
To je takhle brzy velmi těžké odhadovat. Podobné střety jsou v této oblasti časté a většinou skončí v průběhu několika dní, hlavně díky diplomacii a zapojení jiných regionálních velmocí a mezinárodních organizací. I nyní již na umírnění situace pracuje Egypt, Katar, Spojené státy americké nebo Organizace spojených národů. Riskantní proměnnou je současná nejasná politická situace v Izraeli, kdy se premiérovi Benjaminu Netanjahovi nepodařilo sestavit novou vládu po březnových předčasných volbách. Politická nestabilita tak může přilít do ohně vojenskému rozhodování a konflikt se může vyostřit více, než je nutné. Reakce Izraele byla rychlejší a mnohem agresivnější, než Palestinci očekávali a nyní stejnou agresí pokračují dál. Ačkoliv patří izraelský systém protivzdušné obrany k nejlepším na světě, je pro ně náročné hustou palbu Hamásu ustát. Na obou stranách jsou obětmi měkké cíle – civilisté, bohužel i malé děti. To situaci také vyostřuje. Pokud by nedošlo k umírnění obou znepřátelených stran a vojenské útoky by eskalovaly, je riziko, že se do toho vojensky zapojí další aktéři v regionu, což v tuto chvíli nikomu nepomůže. Je potřeba spoléhat na úlohu diplomacie a doufat, že se obě strany postupně zklidní. Jak říkal americký prezident Ronald Reagan: „Mír není absence konfliktu, ale schopnost vyřešit konflikt mírovými nástroji.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jaroslav Polanský
