Babišův mladý expert na zdravotnictví setřel ty, kteří po volbách křičí o ohrožení demokracie. Ve dvou větách

Minulý týden jsme oslavili výročí 17. listopadu. Jak hodnotíte těch téměř třicet let od Sametové revoluce? V jakém stavu je naše demokracie a povedlo se to, za co tisíce lidí v roce 1989 cinkaly klíči?

Těžko říci, jaké přesně byly představy lidí, kteří v roce 1989 cinkali klíči. Myslím, že se různily. Mně byly v té době tři roky, drtivou většinu života jsem tedy prožil ve svobodné době a jsem za to velmi vděčný. Přes všechny problémy, kterými si naše republika od roku 1989 prošla, jsem přesvědčen o tom, že jdeme správnou cestou. Žijeme bezesporu v době největšího blahobytu a svobody v moderních dějinách našeho státu. Demokracie jako taková bude vždy nedokonalým systémem, protože ji tvoří lidé, kteří jsou nedokonalí. Záleží tedy na každém z nás, jak bude demokracie fungovat. Domnívám se však, že základní principy demokratického právního státu jsou nastaveny dobře a fungují.

Jak si tedy vysvětlujete to, že stále více lidí tvrdí, že za minulého režimu bylo lépe? A co vy vidíte jako lepší dnes a je něco, co přece jen podle vás bylo lepší před rokem 89?

Říká se tomu vzpomínkový optimismus. Lidé často vzpomínají na minulost v dobrém a vidí ji v lepším světle, než byla skutečnost. Je to dáno mnoha důvody, které jsou spíše emocionální, než racionální. Pokud se podíváme objektivně na fakta, v jakém stavu byla za minulého režimu ekonomika, životní prostředí, zdravotnictví, justice a podobně, je nepochybné, že dnes jsme na tom výrazně lépe, ač je určitě stále co zlepšovat.

Fotogalerie: - Podvečer 17. listopadu

Fotogalerie: - 17. listopad v centru Prahy

Expremiér Mirek Topolánek na Národní třídě

Producent Michal Horáček na Národní třídě

Hlavně těsně před volbami a pak i po volbách se začaly ozývat hlasy, že demokracie je v ohrožení. Někteří to ohrožení vidí v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Takže, jak to tedy s tím ohrožením demokracie podle vás je?

Podle mého názoru jsou prohlášení o ohrožení demokracie spíše takové ničím konkrétním nepodložené politické floskule, které se užívají, když se to někomu zrovna hodí. Osobně žádné zásadní ohrožení demokracie nevidím.

Právě Andrej Babiš zmiňuje jen velmi okrajově, dá se říci, že téměř vůbec, v souvislosti se sny a realitou po roce 1989 Václava Havla. Je to tak, že český národ už v podstatě nezajímají ony „havlovské“ představy o lepším světě, o šíření globálního dobra a upíná se spíše k „babišovsky“ praktickému zajištění fungování státu?

Neřekl bych, že český národ tyto představy nezajímají, jen se doba posunula, lidé dnes řeší jiné problémy. V době, kdy byl Václav Havel prezidentem republiky, se rozhodovalo o uspořádání státu, byla to turbulentní doba s poměrně nejistou budoucností. Ony "havlovské" představy o lepším světě tak měly podle mého názoru za cíl právě vnést pozitivní impulsy do společnosti, což se mu někdy více, někdy méně dařilo. Od té doby jsme se již posunuli. Máme relativně stabilní stát, který ale v praktické rovině nefunguje pro občana zcela dobře. Dochází k plýtvání veřejnými prostředky, stát není efektivní, státní správa je těžkopádná a to je to, na co se nyní musíme zaměřit.

Jak vy sám s odstupem téměř třiceti let po revoluci vidíte osobnost Václava Havla? Část národa ho stále miluje, velká část ovšem i dost ostře zatracuje.. dá se myslím říci, že rok od roku víc.

Těžko říci, jestli rok od roku víc. To bych netvrdil. Václav Havel, ať již ho někdo obdivuje či zatracuje, byl objektivně mimořádnou osobností 20. století, a to nejen pro Českou republiku, ale i v evropském a světovém kontextu. A každá mimořádná osobnost má své příznivce i odpůrce, to je přirozené. Já osobně patřím k té první skupině. Myslím si však, že možná potřebujeme trochu delší časový odstup, abychom mohli Havlovu osobnost objektivně, bez emocí, zhodnotit. Kromě nesporného přínosu na pádu komunistického režimu a počátečním uspořádání demokratického státu, udělal i řadu chyb a ty je nutné taktéž pojmenovat.

Ekonomika sice vzkvétá, je tady ale silná skupina sociálně slabých. Je podle vás něco, co by mohla nová vláda udělat, aby se jim lépe žilo?

Pozitivní je, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, ekonomice se mimořádně daří, což má pozitivní vliv na zvyšování platů, jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Domnívám se však, že určitě musíme pracovat na postupném navyšování důchodů. Není to však pouze o penězích, kvalita života je i o kvalitních veřejných službách, jako je například zdravotnictví. Je to i o správném nastavení sociálního systému tak, aby pomáhal těm skutečně potřebným.

Blíží se prezidentské volby, jak vidíte v současné době šance Miloše Zemana? Když přihlédneme i k tomu, že mu mnozí zazlívají jeho postoj po volbách...

Pokud vycházíme z předvolebních průzkumů, tak jeho šance vidím jako poměrně vysoké. Předpokládám, že budeme svědky zajímavého předvolebního souboje.

V posledních dnech se stalo hned několik velmi nepříjemných věcí, které silně zavání rasismem. V Praze byl zmlácen a ponížen černoch. Děti v Teplicích čelily na sociální síti nenávistným výlevům kvůli tomu, že na jejich školní fotce byly arabské a romské tváře. Tajemník klubu SPD Staník měl zase údajně ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba i ti, co brojili proti imigraci, jak třeba ukazuje na Okamuru a jiné Pavel Bělobrádek? Nebo je to prostě taková celková nálada v některých zemích, podívejme se třeba na pochod, který se odehrál v Polsku...

V prvé řadě musím konstatovat, že pro mě jsou podobné projevy nenávisti zcela nepřijatelné. Nic nemůže ospravedlnit takovéto útoky a každý slušný člověk by je měl odsoudit. Jejich pachatelé musí být hnáni k odpovědnosti. Je otázkou, co je příčinou. Řekl bych, že v tomto směru hrají roli jak někteří politici, tak média. Určitě nejsem příznivcem nekontrolované imigrace, na druhou stranu se zde vytvořil dojem, že na každém rohu nám hrozí nějaké nebezpečí. To tak ale přece není. Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí na světě. Je třeba být ostražitý a hájit bezpečnost naší země, ale vyvolávání strachu mezi lidmi pak může způsobit i takovouto agresi.

Ve společnosti to vůbec poměrně vře. Hned po volbách se na různých sociálních sítích začaly šířit různé nadávky a verbální útoky především na ty, kteří volili právě hnutí ANO, stranu, za kterou jste i vy kandidoval. Co na to říct? A co právě tato nesnášenlivost vypovídá o demokracii v ČR?

Sociální sítě jsou symbolem svobody projevu, se všemi pozitivními i negativními důsledky. Lidé na nich mají nezkrotnou potřebu vylívat si svůj vztek. I to je projev demokracie. Já preferuji slušnost před hrubostí. Bohužel, někteří lidé vycházejí při formulaci svých názorů z povrchních a kusých informací a nejsou schopni akceptovat, že věci mohou být jinak, než jak jsou v médiích prezentovány. Bylo by dobře respektovat výsledek voleb. Vždyť svobodné volby jsou jedním z největších výdobytků demokracie.