Abychom nezačali od špatného konce: Na čem pracujete?
V současné době pracuji na monografii o plukovníku Pravomilu Raichlovi, jenž na vlastní kůži jako vězeň poznal sovětskou realitu – Gulagy. V prosinci 1941 se stal příslušníkem 1. čs. samostatného polního praporu v Buzuluku. Jako samopalník Svobodovy armády, v bojích vícekrát zraněný a vyznamenaný, prošel východní frontou. Po válce se nesmířil s nastávající vývojem. V roce 1947 inicioval tzv. Mosteckou aféru, za kterou byl zatčen a hned po komunistickém puči odsouzen k trestu smrti. Intervencí prezidenta Beneše byl jeho trest změněn na doživotí. Raichlovi se ale v lednu 1952 podařilo z vězení v Leopoldově uprchnout. V Německu se okamžitě přihlásil do Čs. strážního praporu – zárodku III. zahraničního odboje. Po roce 1989, vzhledem k žalostnému stavu české justice a nevůli veřejnosti vypořádat se se skutečnými zločinci, chtěl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Jednoho z největších viníků násilností a vražd – dr. Karla Vaše, se rozhodl fyzickou likvidací potrestat. Ale k zoufalému činu se rozhodl 25. února 2002, v symbolické datum. Vaš měl zase jednou z pekla štěstí. Plukovník Raichl v ten den zemřel na infarkt.
Pracujete ještě stále v ÚSTRU? Co je vaší náplní práce?
Ano v ÚSTRu pracuji, i když, pravda, jen na půl úvazku. Bádám v oblasti československých dějin druhé poloviny 20. století. Zabývám se hlavně dějinami Protektorátu Čechy a Morava, represivními složkami, okupační politikou, domácím a zahraničním odbojem v letech 1939–1945. Ale již proto, že vše souvisí se vším, rozsah mé práce přesahuje i do poválečných let. Často jde o velmi citlivé osudy, je třeba být empatický. Snažím se se vším ale vyrovnat způsobem, jak se říká: „padni, komu padni!“ Kdysi mě oslovila a zároveň zavázala přísaha příslušníků roty Nazdar z roku 1914: „Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v Republiku slibujeme, že budeme bojovat pro práva Republiky a lidskosti až do posledního muže a do poslední krůpěje krve.“
Komu Ústav vadí? Hrozí podle vás politizace celé kauzy zrušením nebo to je jen snaha hrát o politické body před blížícími se volbami?
Trápí mě, že činnost Ústavu, ve kterém působí řada velmi schopných historiků, badatelů, archivářů, je neznalými lidmi znevažována. Někteří nezasvěcení dokonce volají po zrušení Ústavu. Asi si neuvědomují, co činí, a že možná kdosi zvenčí jen tahá šikovně za nitky. Říkám rovnou, mně nevadí osobní názory druhých. Ať si každý věří a vyznává, co chce a čemu chce. Avšak ÚSTR vznikl v roce 2007 jako instituce věnující se vědeckému zkoumání a nestrannému hodnocení výhradně období totalitních režimů. Již z tohoto důvodu existují logicky lidé nepřející fungování Ústavu. Když ponechám stranou politické tlaky, usilující o zpolitizování práce této instituce, který bývalý aparátčík nebo někdo, kdo čisté svědomí prostě nemá, kdo se s temnou mocí namočil, kdo by si přál, aby se na to přišlo? Kapři si svůj rybník přece nevypustí. Takže, kdo si nepřeje znát pravdu o minulosti, je celkem nabíledni.
Co říkáte na námitku, že se ÚSTR nevěnuje ani období Malé války mezi Československem a Maďarskem o Podkarpatskou Rus 1938-39 nebo problematice německých pochodů smrti přes území Čech na jaře 1945? Řada historiků a veteránů, např. „tobrucká krysa“ plk. Vranský soudí, že by se tak vzal vítr z plachet tzv. sudetským Němcům, protože by se ihned ukázalo, že řada hromadných hrobů, neonacisty z Berlína a Mnichova hlasně propagovaných jako oběti tzv. vyhnání, jsou ve skutečnosti jen o několik týdnů starší masové hroby antifašistů z celé Evropy, povražděných Němci, Rakušany a Maďary?
Proč doposud nebyl náležitě zpracován ten či onen námět? Prostě proto, že těch námětů je velice mnoho. Existují jich desítky, stovky, a jistě by si zasloužily pozornost. Prostě všechno chce určitý čas. A věřte, dá to fušku, protože je třeba ke všemu přistupovat zodpovědně. Se snahou o co nejlepší výsledek, a ne se motivovat jen tím, aby se někomu bral vítr z plachet…
Zaznamenal jste vůči sobě či svému okolí nějaké politické tlaky na to, co a s kým máte nebo naopak nemáte v ÚSTRu dělat?
Po pravdě musím říci, že ne. V práci mi doposud nikdo nebránil ani nepřikazoval. Spíš naopak. Momentální situaci považuji ale za mírně hysterickou. A řekněme to na rovinu, i díky vám, tedy médiím. Málokoho totiž zajímá, co vše bylo již v rámci Ústavu vykonáno. I v tomto smyslu je třeba existenci Ústavu hájit. Co jen vyšlo sborníků, knih, odborných publikací, co všechny ty pravidelné semináře, přednášky, výstavy, stovky článků a odborných studií. Jen ať lidé nahlédnou například do sborníku Securitas imperii, do časopisu Paměť a dějiny. Nebo vzpomeňte na televizní cyklus Neznámí hrdinové či třiačtyřicetidílný seriál Heydrich – Konečné řešení, atd. ČT je vytvořila ve spolupráci s lidmi z ÚSTRu.
Ústav je pro poznání minulosti podle mého názoru velmi prospěšný. Ale holt, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Samozřejmě, že nebylo zpracováno vše, co bychom si přáli. Řada projektů čeká na realizaci, ve smyslu, aby na nic nebylo zapomenuto a nikdo nebyl zapomenut. Ale není možné stále lítat ode zdi ke zdi. Ústav disponuje řadou kvalitních lidí, kteří potřebují jediné – trochu klidu ke své práci. Pětiletá historie Ústavu, čelící neustále nějakým atakům zvenčí, je příliš krátká doba. Žádnému z ředitelů nebyla doposud dána šance Ústav stabilizovat. Naopak! Pokaždé, když se rozjitřená situace jen trochu zklidnila, odkudsi přišel úder, další „palácový převrat“. Nejen, že se v atmosféře malých soukromých válek koncepční práci moc nedaří, mě trápí skutečnost, že se zde odehrávají jakési malé novodobé Lipany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
