Je Andrej Babiš mladší obětí svého otce?Anketa
Kandidujete na poslance za hnutí SPD. Co říkáte na to, když Ministerstvo vnitra nebo BIS označují vaše hnutí za extremistické nebo za nepřítele demokracie?
Pokud tyto instituce považují za hlavní znaky extrémismu požadavek na uzákonění referenda, osobní odpovědnosti a odvolatelnosti politiků, nepřípustnost cenzury, pak samy sebe kvalifikují na represivní orgány státu, který jejich zásluhou zvolna přechází od demokracie k nové formě totality.
Tak ono už v devadesátých letech bylo kolem BIS několik afér, kdy ji opoziční a dokonce i koaliční politici obviňovali, že pracuje ve prospěch jedné vládní strany. Vy jste v té době byl expertem ČSSD právě na otázky tajných služeb, jak na to vzpomínáte?
Jako předseda Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti BIS jsem několik takových afér pomáhal odhalit. Protože se dotýkaly nejen opozice, ale také některých stran tehdejší vládní koalice, skončilo to tehdy rezignací (prozatimního) ředitele BIS. Srovnám-li to s dneškem, musím s lítostí konstatovat, že tehdejší tajné služby obecně více dodržovaly pravidla a nevstupovaly tolik do politiky a médií.
Psali jsme:
Pak jste se stal ministrem a ve vládě jste právě tuto agendu měl na starost. Jaké byly v tomto směru vaše zkušenosti s českými tajnými službami?
Zkušenosti opravdu nebyly černobílé. Například Vojenské obranné zpravodajství bylo tuším v roce 1997 vyhodnoceno jako nejlepší malá evropská zpravodajská služba. Ovšem celkově to žádná sláva nebyla.
Proto jsem se souhlasem vlády nechal provést interní audit všech zpravodajských služeb, jehož cílem bylo zjistit jejich efektivnost, tedy srovnání nákladů a výstupů směrem ke státní správě. Výsledky auditu později velmi přesně popsal v jedné televizní debatě bývalý ředitel nejprve Vojenského obranného zpravodajství a pak Bezpečnostní informační služby PhDr. Jiří Růžek. Řekl, že jsem se jako ministr podíval zpravodajským službám do střev, a bohužel jsem tam nalezl pouze to, co obvykle ve střevech bývá. Domnívám se, že již je čas po dvou desetiletích ten audit zopakovat.
Psali jsme:
Jako ministr jste také byl u řady rozhodování týkajících se naší bezpečnosti. Nedávno se připomínalo dvacáté výročí 11. září, to už jste ve vládě nebyl, ale zažil jste akci NATO proti Jugoslávii v roce 1999. Jakou jste tehdy udělal zkušenost se severoatlantickým spojenectvím?
Patřil jsem jako bývalý disident k lidem, kteří brali otázku bezpečnosti Československa a později České republiky vážně. V roce 1990 jsem nastoupil na tehdejší Úřad na ochranu ústavy a demokracie jako ředitel protiteroristického odboru. Absolvoval jsem stejné zpravodajské školení ve Velké Británii, které někdy vytýkají současnému prozatimnímu řediteli BIS M. Koudelkovi. Později v parlamentu a ve vládě jsem aktivně podporoval vstup ČR do NATO, které jsem tehdy považoval za nejúspěšnější obrannou alianci v historii.
Ostatně v té době dokonce uvažoval o perspektivě vstupu Ruské federace do Severoatlantické aliance i prezident RF Vladimír Putin. Bombardování Jugoslávie a zejména invaze do Iráku byla bodem zlomu. Dnes platí teze George Friedmana, že „NATO je špatná aliance ve špatný čas.“
Bombardování Jugoslávie v České televizi:
Když už mluvíme o 11. září, jak s odstupem 20 let hodnotíte tuto událost? A proč se zrovna kolem ní rodí tolik „konspiračních teorií“, jak se říká?
Protože jsem jako ministr odpovědný za koordinaci zpravodajských služeb vedl jednání s americkou stranou o spolupráci v ochraně jejich zastupitelského úřadu v Praze, vím, že přes výbuchy v Nairobi a Daressalamu, které zasáhly jejich ambasády v obou městech, a k nimž se hlásil Usáma bin Ládin, v USA podceňovali nebezpečí islámského terorismu.
Proto k 11. září mohlo dojít. Šlo o událost tak nepravděpodobnou, že nutně musela vyvolat spoustu spekulací. K nim přispěla i evidentní snaha chránit nejdůležitějšího spojence USA na Středním východě, Saúdskou Arábii.
Psali jsme:
Následovala dvacetiletá „válka proti terorismu“. Nemáte pocit, jako bývalý ministr a diplomat, který do toho trochu vidí, že události 11. 9. byly tak trochu zneužity k záměrům skupiny „jestřábů“ ve Washingtonu, která podobné cíle deklarovala již od devadesátých let?
Již jsem to zmínil výše, tím zlomem ve „válce proti terorismu“ se stal vpád do Iráku. Do té doby mělo počínání USA plnou podporu nejen svých spojenců v NATO, ale také v Radě bezpečnosti OSN, včetně Čínské lidové republiky a Ruské federace.
Od roku 2003 pak šlo již výhradně o akci té skupiny „jestřábů“ (mimochodem část z nich byli původně levicoví radikálové) zacílenou nejprve na vývoz demokracie, poté již jen na „řízený chaos“ typu Arabského jara. Tato politika selhává v přímém přenosu.
Psali jsme:
Posledních třicet let se občas nazývá jako „americký mír - Pax Americana“. Úprkem od Kábulu tato éra podle mnohých končí. Jakých těch třicet let světového pořádku diktovaného dominující supervelmocí bylo?
Prvních deset let bylo velmi slibných. Nejlépe ten bezbřehý optimismus vyjádřil Francis Fukuyama ve své knize Konec dějin a poslední člověk. Domníval se, že změnou bipolárního světa na monopolární nastane věčná éra liberální demokracie.
Bohužel nejpozději od počátku tohoto tisíciletí se ukazuje, že pravdu měl Samuel Huntington ve své knize Střet civilizací. Globální válku Severu proti Jihu, Západu proti islámu, odstartovala právě dominance USA. V posledních deseti letech začíná být jasné, že ten střet euroamerická civilizace zvolna prohrává kvůli své vnitřní vyčerpanosti a duchovní slabosti.
Fotogalerie: - Nová kampaň i hymna SPD
Vidíte nějaké analogie mezi svatým tažením řady médií a vlivných lidí proti „teroristům“ v první dekádě tohoto století a proti Rusku a Vladimíru Putinovi o dekádu později. Nebo je to pouze náhoda, že to často zní ze stejných úst?
Nejde o žádnou náhodu. Jedná se o důsledek jisté historické anomálie. Po rozpadu Sovětského svazu globalisté očekávali, že se o teritorium Ruské federace a její surovinové zdroje podělí vítězové studené války, tedy USA a jeho spojenci s Čínou jako nastupující světovou mocností. Tak to v dějinách obvykle chodí.
Vladimir Putin tento plán překazil a vrátil Rusko mezi velmoci. Tím nastala nebezpečná a nepředvídatelná situace. Tím si vysvětluji tu nenávist vůči jeho vlasti a jemu osobně.
Prezident Miloš Zeman vyzval po odchodu z Afghánistánu k revizi naší bezpečnostní a obranné politiky. Souhlasíte s ním? A jak by podle vás tato revidovaná strategie měla vypadat?
Naše armáda přestane být pouhým expedičním sborem bojujícím za cizí zájmy (včetně čínských) a vrátí se ke svému původnímu poslání - chránit především teritorium České republiky. Odhaduji, že máme zhruba deset let na to, abychom se připravili na válečný konflikt, který zachvátí staré členské státy Evropské unie a ohrozí i nás. Proto musíme mimo jiné obnovit základní vojenskou službu a znovu vybudovat český zbrojní průmysl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
