Při tom všem humbuku kolem prezidentské volby v „české kotlině“ alias „pupku světa“ jsme jistě přehlédli nějaké světové události, které mohou být důležitější a mohou se nás týkat. Vraťme se tedy o dva týdny nazpět a přehrajme si, co jste stačil sledovat, díky tomu, že jste tentokrát české volby nechal plavat, neboť jste se (jak jste před nimi sdělil) nedokázal rozhodnout, kterého exkomunistu volit proti kterému exkomunistovi. Co z těchto dvou týdnů ve světě vám přišlo nejdůležitější?
Začnu tím, co mně přišlo nejbizarnější nebo nejabsurdnější. Biden vyzbrojuje Rusko. Než mě opravíte, že to je dezinformace či přinejmenším misinformace, neboť naopak Biden vyzbrojuje Ukrajinu proti Rusku, navedu vás na zprávu britského deníku the Sun, který v internetovém šumu zaznamenal vyprávění nějakého insidera v Kremlu, že Putin dojednává s tálibánci předání americké výzbroje, kterou v Afghánistánu Biden zanechal v plném provozním stavu a jejíž hodnota se odhaduje na něco přes 90 miliard dolarů. Výměnou za to se Putin chystá uznat tálibánce za legitimní afghánskou vládu. Rusko by tak získalo pro svou armádu přes půl milionu střelných zbraní a 50 tisíc vozidel.
Psali jsme:
Jaký je vlastně rozdíl mezi „dezinformací“ a „misinformací“, proti nimž vyhlásilo boj Světové ekonomické fórum WEF na letošní konferenci v Davosu?
Jestli jsem tomu správně rozuměl, tak dezinformace je záměrná lež vyslovená s vědomím, že je to lež a se záměrem někoho oblbnout na svou stranu. Misinformace je nepravda nebo nepřesnost vyslovená bez oněch lživých záměrů a třeba i v dobré víře v její pravdivost. Problém s misinformacemi, jak to vidí WEF, je, že misinformace může v dobré víře přebírat a šířit původní dezinformaci, které uvěřila, takže má stejný nebezpečný účinek a je podle terminologie WEF „škodlivá“. Právně by to tedy bylo něco jako rozdíl mezi úkladnou vraždou a neúmyslným zabitím. Jenže asi nebude snadné rozlišovat mezi záludným dezinformantem a bezděkým misinformantem, takže pro jistotu budou postihováni, potažmo umlčováni oba, podle pravidla, že výsledek převažuje nad úmyslem a mrtvý zůstane mrtvý, ať už byl zavražděn nebo jen zabit. Takže celá tato zpráva může být kremelská dezinformace šířená misinformací deníku Sun, a tím tedy i zde námi. A jaký v tom může být dezinformační záměr? Bojte se Putina, on ještě zdaleka není vyřízený a koukejte, jak je mazaný.
Může podobnou misinformací být i zpráva, že NATO zažívá nedostatek zbraní a střeliva, neboť jich příliš mnoho dalo Ukrajině?
Tohle zveřejnil Die Welt, jehož informační schopnost bývá uznávána jako spolehlivá. Tomu to prý osobně přiznal generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Přitakal mu vrchní velitel Bundeswehru André Wüstner, podle něhož německá obranyschopnost zažívá „volný pád“, jehož zastavení „není v dohledu“. A vyzval politiky, aby se soustředili nejen na pomoc Ukrajině proti ruské agresi, ale i na obranu Německa a západní aliance.
Fotogalerie: - Generálovo vítězství
Do toho se německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock uřekla, nebo přeřekla, nebo prostě plácla, že „západní spojenci bojují válku proti Rusku“.
Plácla to v debatě Evropské rady na téma zbrojní pomoc Ukrajině, v níž Německo dosud postupovalo zdráhavě. Zjevně jí šlo o to obhájit posílení zbrojní pomoci, které jako by teď zpochybňovali vojáci. Bylo to od ní asi přeřeknutí podobné Babišově „nepomoci Polsku“, které média rozmázla po celé Evropě. Na rozdíl od jeho to přeřeknutí německé ministryně mainstreamová média spíš ignorovala, zato ale nahrála na smeč médiím ruským.
Do toho přicházejí informace o rezignaci asi tuctu ukrajinských politiků a vysokých činitelů obviněných z korupce. Skoro jako by v tomto kontextu někdo chtěl, aby Západ nad Ukrajinou mávl rukou?
Evropská mainstreamová média se to zatím snaží zametat pod koberec, ale musíme vyslovit uznání Ukrajincům, že to zveřejnili na plné pecky, naštvaní, jak si hrstka zazobaných funkcionářů užívá na úkor válkou strádajících občanů. Jde o asi tucet papalášů, vysoce postavených, perverzně se obohacujících vilami a luxusními auty z erárních fondů, včetně asi peněz přicházejících ze Západu, ve funkcích jako: zástupce vrchního prokurátora, náměstek ministra pro rozvoj obcí a krajů, náměstek ministra pro sociální politiku, náměstek ministra vnitra, několik oblastních guvernérů, zástupce šéfa prezidentské kanceláře…
Obviněni jsou z úplatkářství a rozkrádaní veřejných fondů, například i peněz určených na potraviny pro armádu. Jen v tom šlo o částku rovnající se 328 milionům dolarů. Válka a strádání prostých Ukrajinců zjevně nezměnily nic na korupci papalášů, kteří v žebříčku korumpovanosti Transparency International udržují Ukrajinu na druhém nejkorumpovanějším místě v Evropě, jen o fous za Ruskem.
Psali jsme:
Všechny tyto informace, takto v jednom krátkém období na jedné hromádce, by mohly být vodou na mlýn sílícímu trendu uspíšit jednání o míru, jaký vyslovuje třeba Henry Kissinger?
Možná s tím záměrem jsou i takto souhrnně publikovány, ať už vědomě či podvědomě. Jenže, jak říká jedno americké přísloví, „k tančení tanga musejí být dva“. A zatím do tance není ani jednomu, ani druhému, a o tančení si vyprávějí jen ti muzikanti, co jim k tomu hrají. Metaforicky řečeno.
Dáme-li informace o oslabení obranyschopnosti západní aliance dohromady se stále sílící vlnou imigrace, nevyjde nám z nich ještě jedno vážné ohrožení Evropy?
Jednoduché počty by nám sdělily, že do Evropy přibylo, z velké části ilegální imigrací, víc cizích mužů ve vojenském věku, než je součet všech vojáků všech evropských zemí. Tato kategorie tvoří 80 procent všech imigrujících. Vzhledem k tomu, že jejich pašeráci od každého vybírají tučné jízdné, 5 tisíc eur i víc, a vzhledem k tomu, že v některých vozidlech, která je přivážejí, se tu a tam nacházejí i zbraně, sotva to asi jsou nějací ubožáci prchající o život. Že alespoň někteří z nich jsou „boží bojovníci“ za slávu islámu, je pravděpodobnější. O azyl v Evropské unii jich za loňský rok požádalo téměř milion. Ale „Velké výměně“ evropské populace se věnujeme dost často, pro jednou si od ní dejme pauzičku.
Fotogalerie: - Klenoty opět pod zámky
Dobře, tak další velké téma – cenzura internetu.
Novinkou je třeba vymazání parlamentního projevu britského konzervativního poslance Andrewa Bridgena z TikToku. Upozorňoval na souvislost anticovidových vakcín a kardiovaskulárních onemocnění a na potlačování informací a zamlčování výsledků průzkumu farmaceutickými firmami. Opět – ponechme stranou, zda poslanec informoval, misinformoval, nebo dezinformoval, všímáme si jen té cenzury.
A nějaká komedie?
Arizonský senát odhalil, že v loňských kongresových volbách v okrese Maricopa stovky vadných tabulátorů chybně přečetly čtvrt milionu odevzdaných volebních lístků. Ověřování podpisů ukázalo dvacetiprocentní chybnost. A u mnohých odevzdaných lístků nebyl dodržován takzvaný „řetěz uchovávání“. Většina chyb byla v neprospěch republikánských kandidátů podpořených Trumpem, v poměru 3:1 oproti chybám u postižených demokratů. To by vysvětlovalo, jak to, že po předvolební sondáži předpovídající obrovskou republikánskou většinu nakonec republikáni zvítězili jen taktak. Ale to se jistě oficiálně označí za dezinformaci, stejně jako podobné chyby ve volebním vítězství Bidenově dva roky předtím. A dezinformátoři budou označeni za vnitrostátní teroristy.
Psali jsme:
Což nás zase kulantně vrátilo k naší prezidentské volbě. Jak ji vnímáte?
Jak zatím hodnotíte kroky zvoleného prezidenta Petra Pavla?Anketa
Myslím výsledek.
Sportovně řečeno, vyhrál lepší hráč. A zdůrazňuji slovo hráč. A protože jsem nevolil, zvolil jsem tak oklikou vítěze, český lid rozhodl za mě. Tak to je a nemá smysl to zpochybňovat.
Tak co s poraženým?
K troše zamyšlení mě inspiroval Cyril Svoboda, když poraženého komentoval se zjevnou špetkou sympatií jako bytostně politického homo politicus, či jak přesně to řekl. No a v tom přesně to vězí. Prezident není funkce politická, nýbrž státnická. Patří sice do politického „orchestru“, ale tohle bylo jako kdyby houslový virtuos Paganini usiloval o pozici prvního trumpetisty. Andrej Babiš se vůbec o prezidentství neměl pokoušet, je manažerský politik, není státník. A vlastně tím zavinil i vstup generála Pavla, který po zvolení vysvětlil, že se ke kandidatuře rozhodl jen proto, aby se prezidentem nestal Babiš. Tak jsme mohli mít volbu bez exkomunistů. Třeba Kocába, který to k mému potěšení vnímá stejně jako já.
Psali jsme:
Takže Babiše do koše, jak rádi skandují antibabišovci?
Vůbec ne. Pro začátek: místo remcání na nemravné ziskové marže cizáckých supermarketů vyvážejících zisky ven by měl konečně už založit českou konkurenci, která zisky nechá v českém potravinářství. A pak možná zpět špinit si ruce politikou. Demokracie bez silné opozice degeneruje směrem k vládě jedné strany, k totalitním choutkám, vždy s nějakou mírou arogance. Z těch tuto vládu podezírají už i někteří její voliči. Dokud se nenajde někdo jiný, kdo by opozici utáhl. A útoky ustál.
Jenže by to musela být opozice státotvorná, tedy stavěná na určitém konsenzu celonárodním, s definováním národních zájmů a národní bezpečnosti. Nezpochybňované členství v NATO, třeba i s pokusy o nějakou tu specificky středoevropskou konstelaci postkomunistických zemí od Baltu k Balkánu. Se silným drajvem na zastavení nebo přinejmenším zpomalení útoků na občanskou svobodu a ekonomickou prosperitu, jakými jsou Green Deal, Great Reset, boj proti „dezinformacím“, předávání moci do rukou globalistických elit, likvidace drobného podnikání ve prospěch megakorporací, faktický monopol cizích obchodních řetězců na národní potravinářství. To jen tak těch několik hlavních a zjevných.
Ale vzhledem k tomu, že „pravicová“ vláda sklouzává doleva ke globalistickému progresivismu přejmenovanému na liberální demokracii, potřebovalo by to hrábnout pro inspiraci do starého dobrého konzervatismu, jakému v ANO fandí myslím třeba Nacher nebo Vondrák. Samozřejmě bez účasti komunistů a proruské kliky. Ale to ať řeší opoziční politologové, ekonomové a vědci, to není práce pro reportérské pisálky jako my.
- Kurasovy knihy najdete třeba ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
