Co vy a americký konvoj, který projede naší zemí?Anketa
Jaký problém české společnosti nyní považujete za nejzávažnější? V čem bychom se měli zlepšit?
Dost velká část společnosti je nevraživá vůči evropské integraci a nechá se masírovat informační válkou, která umně manipuluje jejich míněním – jako v případě Ukrajiny a dalších. Stále přetrvává neblahé propojení justice a politických sil a zištných ohledů na zájmy mocných finančních skupin, což má za následek slabé právní vědomí a právní jistotu u občanů. Rozhodně je třeba posílit osvětu a objektivní informování médií a důsledněji prosazovat vymahatelnost práva.
V rozhovoru minulý rok jste zmínil, že se Evropa potýká se samotou. Ať už starších lidí, tak například i manažerů, kteří nemají čas na mezilidské vztahy. Dáváme stále přednost práci před rodinou a kamarády? Jaké důsledky takového chování vidíte v naší společnosti?
Dochází ke ztrátě domova, který vytváří potřebné vztahové zázemí a jistotu. Oslabuje se zájem a nasazení pro veřejné záležitosti. Převažují soukromé utilitaristické zájmy nad odpovědností vůči druhým.
Kde se podle Vás bere nenávist proti Romům a v poslední době i proti muslimům? Bojíme se něčeho?
Příčinou jsou zevšeobecňující předsudky a projekce osobních nezdarů a frustrace do těch, kteří se liší. Jsou z nich vytvářeni nepřátelé bez ohledu na konkrétní chování jednotlivců patřících k nim. Automatický a uměle živený strach není dobrým předpokladem pro klidné soužití.
Nechal jste se slyšet, že uprchlíky bychom měli přijímat, ale za určitých podmínek včetně respektu k naší kultuře. Co bychom měli zlepšit, abychom eliminovali náboženské extrémisty, kteří by mohli způsobit další útoky?
V naší vlasti dosud nehrozí islámská hrozba. Je nezodpovědné vyvolávat atmosféru iracionálních obav a zvyšovat pocit nejistoty ve společnosti. Ano, být bezpečnostně připraven a sledovat případný výskyt radikalizujících se postojů některých muslimů, případně vůdčích osobností jejich komunit. To ovšem neznamená probouzet nenávist a hovět si v ignoranci o muslimském světě.
Psali jsme:
Stále vnímáme v republice rozpor mezi levicí a pravicí. Zjednodušeně pravicové strany volají po zodpovědnosti a nutnosti platit si například zdravotnické poplatky a podobně, naopak levice prosazuje starost státu a poplatky zase ruší. Existuje šance, že se situace zlepší v některých z budoucích voleb a lidé rozdělí karty, aby bylo jasné, jakým směrem se chtějí dát? Nebo zůstáváme stále rozdělení na půl?
Stabilita demokratického systému spočívá v soutěži o politickou moc a přízeň voličů. V posledních desetiletích se ve většině demokratického světa vytvořily dvě nejpočetnější strany konvenující pravicově a levicově orientovaným občanům. Doplňují je menší politické strany, jejichž význam roste po volbách při vytváření koalic. Tento základní rámec je v současnosti narušován nacionalistickými stranami, což podlamuje politickou stabilitu. Jsem pro zdravé střídání levých i pravých, pokud nově zvolení nezničí z ideologických důvodů to dobré, co vytvořili předtím jejich političtí soupeři.
Jak lidé, Češi, vnímají současnou roli církve z vašeho pohledu?
Jsme svědky trapných a agresivních předsudků vůči katolické církvi, pramenící z neznalosti a lenosti se nechat informovat. Církev je nahlížena především jako instituce pěstující charitu, už mnohem méně jako společenství věřících, kteří svědčí o životní duchovní a vztahové cestě, která kultivuje a nabízí smysl a naději.
Co je prioritou, kterou by se církev měla ve společnosti do budoucna zabývat? Na co se hodláte zaměřit?
Trpělivě ukazovat české společnosti, že církev není polofeudální instituce, která je neslučitelná se současností a jejími výzvami. Jejím posláním je prvotně nabídka evangelia, na němž se zakládá naše evropská civilizace. Osobně vidím potřebu vytvářet živá početně menší společenství, kde je nově příchozí přijímán a prožije opravdu duchovně plodné chvíle a lidskou spolunáležitost. Z tohoto základu vyplývá kulturotvornost a kultivace osobního a veřejného života. Dále rozvíjení a prohlubování kvalitní vzdělanosti a osvěty. Mohl bych vyjmenovat další četné úkoly, které před námi stojí.
Psali jsme:
Řekl jste také, že když jste podepsal Chartu 77, cítil jste úlevu na duši. Dosáhli jsme cílů, o kterých Charta byla? Máme v České republice svobodu?
O svobodu je nutno stále usilovat. Zákonný rámec občanských svobod naplňovat ochotou k oběti, nestávat se laciným nástrojem povrchního mínění a neschovávat se za dav. Ručit za vyřčené slovo a daný slib a neutíkat se k různým výmluvám, že za vše mohou ti druzí. To vše je v našich rukou. Svoboda bolí. Její prosazování je celoživotním posláním. Jsme pořád na začátku a nikdy nebudeme moci říci: už dost.
Jak dosáhnout svobody, jaké procitnutí nám v současné chvíli chybí, abychom se vydali na správnou cestu?
Ke shora řečenému bych přidal: občanskou odpovědnost a čest, solidaritu se slabými a připravenost regulovat své rozbujelé potřeby a spotřebu na únosnou míru. Vypjatý individualismus, utilitarismus a vypočítavý pragmatismus zotročují a nejsou cestou ke spokojenosti a pokoji v srdci.
Máte nějakého oblíbeného politika, ať už živého, či zemřelého, kterého byste dal těm současným za příklad a proč?
Poválečný francouzský ministr zahraničí Robert Schumann – jeden z otců integrace Evropy a pokojného soužití mezi národy. Čestný politik, mající ideály inspirované evangeliem, nespoléhající na přízeň davů, ale zaujatý pravdomluvností a osobní nezištností.
Hodně se také diskutuje o mladé generaci. Někteří odborníci tvrdí, že díky rodičům odkládají dobu své zodpovědnosti a schopnosti uchopit život do vlastních rukou. Co si o tom myslíte?
S tím souhlasím. Není dobrým vstupem do dospělosti, když jim vše padá bez přičinění do klína. Podlamuje to schopnost se odpovědně rozhodovat a neulpět na očekávání, že vše v životě probíhá hladce bez zklamání, bolestí a neúspěchů. Tvrdá práce na své duši, duchovním a duševním obzoru, nejen na uplatnění osobních vloh je základem hodnotného života.
Ve vládě máme nyní Andreje Babiše, který slibuje boj proti korupci a změny, sám ale vlastní média a může tak ovlivňovat mediální obraz svých oponentů. O propojených obchodech soukromého podniku a státních financí ani nemluvě. Jak ho podle vás vnímají Češi? Zvýšil jejich důvěru v lepší demokracii u nás? Může naší zemi pomoci, nebo ublížit?
Co k tomu dodat? Střet zájmů jak vyšitý. Znevěrohodňuje to náš demokratický systém. Není přece možné řídit stát jako firmu. Je smutné, že tolik občanů si to neuvědomuje.
- Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
