Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu '89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu '89 dostali, o nás samých?

V těch všech událostech, které popisujete, se jasně ukázalo, že stávající společensko-ekonomický systém není funkční. Že politický systém potřebuje radikální změnu a že stávající systém vládnutí je špatný. Mnohem méně shody je ale v tom, k jaké změně by mělo dojít. Někdo požaduje méně regulací, někdo více regulací. Někdo je pro přímou demokracii, někdo žádnou demokracii.

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Rozlišujme velká média a alternativní média. Velká média nepodporují otevřenou diskusi ani v nejmenším. Jejich role je stejná, jako byla role komunistických médií za Jakeše. Americký sociolog Charles Murray tvrdí, že zaměstnanci velkých redakcí, ministerstev a politických stran jsou fakticky stejnou sociální skupinou, která má shodné zájmy. Česká zkušenost to potvrzuje. Navíc se ukazuje, že nezáleží na tom, komu média patří. Nenajdete žádný rozdíl mezi státní televizí a rozhlasem a mezi médii patřícími panu Bakalovi.

Ale jak nedávno připomněl novinář Daniel Kaiser, česká média jsou pořád ještě mnohem objektivnější a otevřenější než média v západní Evropě. Takže nečekejme, že by to mohlo být lepší. Média nejsou objektivním rozhodčím, jsou jedním z účastníků boje o moc.