Od dubna jsme několik týdnů sledovali v Česku vlnu demonstrací namířených hlavně proti premiéru Babišovi. Teď je letní pauza, něco podobného se dá očekávat i na podzim. Vypovídají něco o naší společnosti? O co tu jde?
Vypovídá to nikoliv o racionálním objektivním pohledu na jednotlivé politiky, vládu a premiéra – na jedné straně nekritický obdiv a v určitém slova smyslu i jejich zbožštění v očích části veřejnosti, a na druhé straně zcela neobjektivní negativní hodnocení práce a osoby pana premiéra. Tradičně, ode zdi ke zdi. Názorové rozdělení společnosti ztrácí čím dál více jakoukoliv kvalitu objektivního hodnocení, racionality a alespoň náznak schopnosti a ochoty věci diskutovat a nalézt řešení, které by mělo šanci na co nejširší veřejnou podporu – vše se přesunulo do hysterické emotivní pozice: buď jsi přítel, nebo nepřítel, buď jsi rusofob, nebo rusofil, buď jsi vítač, nebo xenofob… Možná by stálo za to, kdybychom si začali připomínat, že všichni jsme občané České republiky a všichni si poneseme v podstatě stejný osud, pokud jde o naši zemi jako takovou – tedy zejména až by nastal, nedejbože, nějaký velký malér.
Pan Babiš jistě není žádný anděl a nikdy to o sobě netvrdil… Ale není to ani ďábel… Ostatně jako kdokoliv z nás.be
Nepochybuji, že demonstrace budou pokračovat a „někde“ se velmi pečlivě pracuje na jejich přípravě – finančně, organizačně i programově…(bruselsko-sorosovská parta, magoři hrotící situaci v mezinárodní bezpečnosti, lidovecko-sudeťácká parta, kalouskovci, zeleno-greténská parta…?), ale ani náhodou nepůjde o žádné spontánní hnutí, vzepětí mysli národa jako v roce 1989. Ona tu totiž ta takzvaná svoboda a demokracie, po které někteří imbecilně volají… Ta už tady je kolik? 30 LET!!!
Půjde jen o účelové vyvolání tvrdého politického střetu – bez ohledu na respekt k výsledku demokratických voleb, respektive navzdory svobodným demokratickým volbám, přičemž celkem bez problémů dobře identifikovatelné politické subjekty tuší, že pro ně jde o poslední zvonění, o to, zda v dalších parlamentních volbách vůbec přežijí, či nepřežijí svůj statut takzvaných demokratických či tradičních stran politického prostředí ČR, tedy politických subjektů, kterým hrozí definitivní destrukce po 30 let nákladně budovaných klientelistických vazeb a penězovodů.
Velmi zajímavá je souběžně sílící tendence označovat část voličů za tupé, póvl či příliš staré. Ti, co tyto soudy vyslovují, jsou skutečně demokraté na slovo vzatí. Zatím je to tak, že obyčejní normální lidé mají celkem dost obyčejných starostí s tím, jak uživit rodiny, jak vybavit své děti do škol atd. – starostí, kterých je tolik, že zatím nevidíme důvod a nenacházíme čas vyrazit ve velkém (tedy ne nějakých pár desítek nudících se občanů) do ulic s hesly, která zase budou říkat, co chceme a nechceme my! Ale jednou to „někdo“ opět přepískne a pak dají obyčejní lidi vědět, zač je toho loket – tím v žádném případě nemyslím žlutohnědé (?!) milionchvilkaře
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Jsou lidé, kteří volí Babiše a Zemana, skutečně nevzdělaní, nemající dostatek informací, případně staří a z venkova, jak tvrdí někteří jejich oponenti?
Otázkou je, co je to nevzdělanost – je to jen chybějící maturita nebo VŠ diplom? Titul v řadě případů podvodně získaný? Nebo je to schopnost veřejnosti vycítit, kdo to s ní myslí dobře, a kdo ne? Když jsem ležel v nemocnici, vedle mne ležel stařík kdesi ze statku za Brnem, sukovaté upracované ruce… Člověk by si řekl, o čem se tak budu s pánem bavit. A bavili jsme se o lecčem – o zemědělství, o tom, co pamatuje, ale také o genetice, lécích, stavařině i mezinárodní politice. Děda to měl v hlavě srovnané tak, že by mu leckterý všem drahý akademik mohl závidět. Podceňovat druhého člověka, hodnotit ho podle vzhledu, podle způsobu mluvy, oblečení atp. je velmi zavádějící a v politice (stejně jako v boji) i velmi nebezpečné.
Pokud jsou v otázce zmíněni „staří lidé z venkova“, pak si troufám tvrdit, že právě tito naši „staříčkové“ umí s informacemi pracovat v celém dostupném rozsahu, vyhodnocovat je ze zcela jiného úhlu pohledu a v jiné hloubce uvažování než – bez urážky – mladá generace, které chybí zásadní součást moudrosti – životní zkušenosti (dobré i špatné).
I proto je nyní mladá generace předmětem masivní manipulace a zneužívání ve prospěch určité skupiny politického prostředí. Navrhovat na jedné straně volební právo pro 16leté a na druhé straně hanobit a zpochybňovat inteligenci starší generace je přesně jedním z nástrojů politických marketingových profesionálů.
Velkým pozitivem naší země zcela určitě je bezpečnost. Může se to změnit?
Ne že bych chtěl zpochybňovat naše umístění v nějakém žebříčku bezpečnosti, ale ono dnes dost záleží nikoliv na „tvrdých“ datech, ale na tom, kdo a proč takovou statistiku zadal, jaká data a jak je zpracoval a jaká data byla zpracovatelům ze strany Ministerstva vnitra ČR dodána. A pokud se seznámíte s tím, jak se u PČR – například – statisticky/výkazově vedou trestné činy a přečiny (protože na jejich nízkém počtu a vysokém procentu úspěšnosti šetření často závisí kariérní postup, odměny atp.) – jinými slovy přesné statistiky nepřesných čísel, a to je v politice super zbraň – ale osobně bych je nijak nepřeceňoval.
A zda se jistě dobrá úroveň současné bezpečnosti občanů ČR může změnit? NEPOCHYBNĚ, samozřejmě při určité souhře několika faktorů můžeme mít během 5–6 dnů na ulicích občanské nepokoje odpovídající charakteru občanské války. To, prosím, není poplašná zpráva, to je výsledek několika „cvičení“, her na masivní krizovou situaci s účastí i profesionálů z USA a VB, kterých jsem měl možnost se zúčastnit – tedy nikoliv „v televizi říkali“.
Jinými slovy, osobně velmi negativně a znepokojeně vnímám naprostý nezájem politického i výkonného vedení země na zvýšení schopnosti občanů (nikoliv profesionálů) k jejich přežití v krizových situacích (velké živelné pohromy, důsledky teroristického či kybernetického útoku, vojenské agrese, velkých průmyslových/jaderných havárií atp.); a ze stejného důvodu jsem zásadním odpůrcem jakéhokoli „odzbrojení“ legálních držitelů zbraní. Asi by se někdo mohl ozvat s připomínkou, abych se podíval, co se aktuálně děje v USA. Dívám se a dovolím si poznamenat, že zbraňová legislativa ČR a zbraňová legislativa USA je zcela nesrovnatelná – cosi jako „nebe a dudy“. Tedy jakékoliv porovnání v kontextu „odzbrojení civilních držitelů zbraní“ s americkou zkušeností je v podstatě bezcenné, nepoužitelné.
Psali jsme:
Panuje dnes ve výkladu historie 20. století jakási dvojakost, například ve vztahu k těžkostem, které nám způsobili Němci a Rusové? Je podle vás dnešní mainstreamové vnímání českých moderních dějin vyvážené a objektivní?
Není bez zajímavosti, že zničehož nic se vyvolává nutnost jakéhosi „smíření“ tam, kde už ke smíření dávno došlo. Zcela úmyslně a zákeřně se vyvolávají duchové minulosti s cílem jitřit paměť a pietu národa, politicky hrotit doposud klidné mezinárodní vztahy, není bez zajímavosti skutečnost, že jakoby začíná další vlna restitucí, tentokrát ve prospěch těch, kteří se na našem národě neskutečně provinili.
V jakém stavu je dnes podle vás národní povědomí a úcta k českým zvykům a tradicím? Jde o silné hodnoty, které přežijí i s mladou generací? Je dnes hrdost na příslušnost k českému národu tak silná, jak by měla být? Oslabuje národní povědomí? A pokud ano, čím je ohrožováno?
Velmi slabá – ale naštěstí od roku 1998 žiji na nádherné jižní Moravě a mám možnost se potkávat s Moraváky, po většinou velmi otevřenými a rovnými lidmi, kteří se nejenom snaží zmíněné hodnoty zachovat, ono se tu dokonce daří je rozvíjet. A s určitým zadostiučiněním vidím více a více mladých lidí, kteří nemají problém obléci si místní kroj, tančit tradiční tance, zpívat nádherné lidové písničky, slavit hody, masopust a další tradiční svátky. Takže za Moravu moc dobrý, celostátně je to ale nedobré – tedy podle mého soudu.
A čím je národní povědomí, vlastenectví ohrožováno? Tím, co jsem již komentoval v předchozích odpovědích – snahou nejen manipulovat s historickými fakty, ale je tu snaha je dokonce zatajovat, zatajovat to, co se zrovna nehodí. Minimálně dvě nové generace českých občanů mají výrazný deficit v přirozeném chápaní odpovědnosti a povinnosti občana vůči své vlasti. Vzdělávací systém je i v tomto smyslu postupně více a více deformován, obdobně jako například veřejnoprávní služby státu svým občanům. Řada politiků je schopna bez uzardění tvrdit, že po 30 letech existence demokratické České republiky je tu právě demokracie ohrožena – kupodivu to vysílají ti, kteří zpochybňují výsledek svobodných demokratických voleb. Máme tu novou generaci umělců, kteří – kdyby nebyly dotace (tedy část z daní všech občanů) – možná umřou hlady, ale s drzým čelem, veřejně a s podporou veřejnoprávních médií začínají rozumovat o tom, kdo je a kdo není vhodný volič!
Jen na okraj – typickou ukázkou toho, jak se někteří snaží manipulovat s historií a zpochybňovat fakty, je klub kolem madam Pajerové, který je podrážděn vzpomínkami přímých účastníků událostí v roce 1989. A upřímně řečeno, co si má mladý člověk vlastně pomyslet, jak si má přebrat věci, které nezažil? Je to dnes spíš věcí jejich víry než věcí skutečného poznání a pravdy. Pokud v čele státu, v parlamentu, v senátu, na úřadech, ve školách atd. nebudou věrohodní, objektivní, pravdomluvní a vzdělaní lidé – mladá generace na tom bude v uvedeném kontextu postupně ještě bídněji, než tomu aktuálně je.
Vydobyla si naše země v rámci nové sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím?
Nemyslím. Bohužel. Desetiletí poklonkování Bruselu způsobilo, že jsme na tom v jistém ohledu, především v souvislosti s národní suverenitou a hrdostí, stejně, nebo v některých směrech snad i hůře než před rokem 1989. Znáte jistě refrén písně, kterou v 89. zpívala Marta Kubišová na Letné: „Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.“
Vláda věcí našich už zdaleka není v našich rukou – v okamžiku, kdy nesouhlasíme s idiocií Bruselu, je nám vyhrožováno, jsme vydíráni, tlačeni do kouta. A ano, zavinili jsme si to velkou měrou sami tím, jaké slabošské a patolízalské politiky jsme volili a volíme, jaké reprezentanty jsme vysílali a vysíláme do Bruselu. Doufám, že jednoho dne bude těmto „poklonkářům“ vystaven příslušný historický účet.
Přináší nám Evropská unie do životů více svobody? Nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například uprchlickou krizí, nebo množstvím nových nařízení a regulací? A jak se dívat na to, že vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané?
Svět se změnil a dále se mění – žádný národ na světě už nežije a žít nemůže v nějaké izolaci. Budoucnost je podle mne ve vzájemném respektu, úctě a oboustranně výhodné spolupráci – nikoliv v aroganci, pokryteckém poučování, zastrašování a vměšování se do věcí jiných národů. Existence Evropské unie se ocitá na stále zřejmějším rozcestí – díky nekompetenci posledních generací evropských politiků se mnohem zřetelněji odhalily všechny nedostatky vzájemného soužití evropských národů a politické elity je nejen nerozpoznaly a racionálně neřešily, ony je ve své božské sebestředné „moudrosti“ ještě zhoršily a zhoršují. Bez uzardění se mohu vyjádřit k oblasti bezpečnosti – a ta je skutečně tristní.
A nejde jen o uprchlickou krizi, jde o zelený greténský fanatismus ohrožující ekonomickou prosperitu Evropy, jde o segmentaci moci, na jejímž čele se profiluje zejména Německo a Francie – v mnoha oblastech soužití evropských národů dochází k flagrantnímu narušování rovnováhy jako předpokladu stability – zčásti díky nekompetentnosti a z velké části v důsledku rádoby řízených procesů. Jde o geometricky rostoucí regulaci úplně všeho, což je v podstatě jen jinou formou totality. Stejnou jinou formou totality je i dohled nad správnými názory, nad tím, co si smíme myslet, říkat nebo psát.
A ano, projevem těchto trendů je i ono ovládnutí bruselských politicko-mocenských nástrojů/institucí našimi „západoevropskými přáteli“, lidmi, kteří ve předchozích funkcích a činnostech utrpěli jen řadu průšvihů po sobě jdoucích…
Upřímně řečeno, se obávám toho, že záhy, dříve, než by bylo zdrávo, zjistíme, my všichni zjistíme – bez ohledu na politické názory, sociální statut, úroveň vzdělání, naši sexualitu atd. – že ony procesy jsou oněmi sociálními „inženýry“, těmi samozvanými mesiáši, řízeny jen domněle a nakonec se vymknou, tak jako se to v historii lidstva celkem pravidelně opakuje, z jakékoliv jen domnělé kontroly a zničí nejen ony „plánovače“, ale nás všechny.
Možná by se dalo příměrem říci, že Brusel je vlastně takový ČERNOBYLSKÝ reaktor soužití národů v době těsně před katastrofou, kdy si ještě sebevědomí a namyšlení inženýři skutečně mysleli, že vše je pod jejich absolutní kontrolou. Stačilo pár zadřených palivových tyčí, pár stupidních pokynů – a jak to dopadlo, víme.
Prezident Zeman přijal na příští rok pozvání Vladimira Putina na oslavy konce války. Je dobré současnému Rusku prokazovat takovou čest?
Podle mne zdaleka nejde o prokazování cti Rusku, Ruské federaci. Hovořil bych o prokazování úcty všem těm občanům Ruské federace, kteří jsou ještě žijícími veterány či rodinnými příslušníky předků, kteří bojovali a také po milionech umírali v bojích druhé světové války a kteří padli i při osvobozování Československa. Jistě, je v tom i politika, jak jinak, ale mnohem více by mělo být zřejmé, že jde o akt prostého vděku obyčejným lidem jiných národů, kteří padli v boji proti německým sviním, jejichž jediným cílem – a tedy nejen politického vedení fašistického Německa, ale bohužel i celospolečenským aktivně realizovaným cílem většiny Němců – bylo zlikvidovat většinu slovanských národů (mimo dalších) a zbytek zotročit.
A dnes dochází znovu k další, kolikáté již, „emancipaci“ tisíciletého germánského ducha v podobě navýšení rozpočtu SRN na zbrojení ve výši 2 % HDP. Jinými slovy – tleskám prezidentovi České republiky a veliteli našich ozbrojených sil za projev piety a úcty bez ohledu na současnou zcela psychotickou rusofobii ovládající část politických reprezentací v Evropě i USA.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
