Politici a mainstreamová média jsou v šoku ze silvestrovských sexuálních útoků v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i jiných městech. Vy se zabýváte oblastí náboženských zdrojů genocidního násilí, a tak je namístě otázka, zda to nekontrolované násilí bylo překvapením i pro vás. Jak jste tedy zprávy o něm přijal?

Události v Kolíně a dalších evropských městech jsou především velmi smutné. Jakékoli násilí je vždy šokující, ale násilí na ženách a dětech je kategorie sama pro sebe. Pro mě skutečným šokem byly dva roky staré utajené události ve Stockholmu, kde byly sexuálně napadeny dívky ve věku jedenácti a dvanácti let. Jestliže Kolín Evropanům otevřel oči a ukázal, že v některých zemích funguje informační cenzura, Stockholm je mez, za kterou se již nelze vrátit zpět. Vláda v žádné zemi na světě nedokáže zdůvodnit, proč přestává chránit své děti.

Pracujete ve Výzkumném centru archeologie zla. Když studujete minulé lidské společnosti prostřednictvím historických pramenů, získáváte ze svého bádání i poznatky, podle nichž se dají násilnické sklony od vyznavačů některého náboženství očekávat?

Obecně platí, že prakticky každé náboženství má potenciál motivovat své stoupence k násilí. Náboženství sjednocuje určité společenství lidí, dává mu jeho kolektivní identitu. Proces sebeidentifikace náboženské skupiny je psychologicky založen na vymezení se vůči jiné, vnější skupině. V náboženství jsou to buď příslušníci konkurenčních náboženských skupin, nebo univerzálně ti, kteří se k „pravé“ víře nehlásí, tedy tzv. nevěřící. Záleží na teologickém pojetí, kontextu vzniku náboženských textů a pochopitelně politickém uplatňování těchto textů.

Pokud se sejdou ty správné podmínky, je výsledkem kolektivní náboženské násilí, které známe od počátku lidských dějin, přinejmenším od období prvních starověkých civilizací Předního východu. Judaismus, křesťanství a islám ve svých teologiích koncept svaté války podrobně rozpracovaly a představují důležitý zdroj politicky motivovaného násilí. V současnosti je náboženská doktrína uplatňována radikálními a extrémními politickými skupinami v islámských zemích. Ale není to tak dávno, kdy hlavní světovou násilnou ideologii představovalo křesťanství. Ještě před 22 lety během genocidy ve Rwandě byli mezi pachateli genocidního násilí křesťané včetně oficiálních církevních představitelů. Stejně tak stranou násilí nezůstaly ani náboženské systémy východu, hinduismus, buddhismus nebo japonský šintoismus. Obecně totiž náboženství pouze aktivuje to, co je pevnou součástí lidské podstaty – v tom dobrém i v tom zlém.

Určitě se nezabýváte jen genocidním násilím v minulosti, ale sledujete i to, co se děje ve světě dnes. Kde a jak se z vašeho pohledu páchá nejhorší násilí, ať už sexuální či jiné?

Podle organizace Genocide Watch je genocidní násilí aktuálně pácháno zhruba v deseti zemích světa. Na asijském kontinentu jsou to Severní Korea a Myanmar (Barma), kde jsou buddhistickými extremisty pronásledováni příslušníci místní etnicky odlišné minority. V Sýrii a Iráku operuje organizace Islámský stát, která představuje největší světovou hrozbu z toho důvodu, že má kapacitu a zdroje přenést teror i svou genocidní politiku do kterékoli části světa. Ovšem největší koncentrace zemí, kde je realizována genocidní politika, je ve střední Africe a jejím bezprostředním okolí. Tato zóna smrti je časovanou bombou, protože může – ve spojení s dalšími faktory – spustit mohutnou migrační vlnu do Evropy. Genocida je neslučitelná se životem nebo obecně lidskou existencí, protože cílem genocidy je úplné nebo částečné vyhlazení definované skupiny lidí. Mezinárodní společenství hrozbu genocidního násilí soustavně podceňuje a „plody“ této politiky poznáváme dnes na schengenské hranici. Prevenci genocidního jednání také vůbec neprospívají popíračské tendence v některých zemích, zejména v Turecku. Pokud někomu dlouhodobě prochází bagatelizace nebo přímo popírání vraždy statisíců lidí, proč by se měli ostatní obávat genocidní politiku realizovat?