„Mám obrovskou radost, že se mi dnes na vládě podařilo prosadit obnovení kulturního života v naší zemi,“ jásal minulý týden po jednání vlády na svém facebooku ministr kultury Zaorálek. Česká kultura prý znovu ožívá. Sdílíte jeho nadšení?

Asi by nebylo fér neříct, že jsem samozřejmě rád, že nějaké možnosti prezentace kultury jsou. To bezesporu. Jsem rád, ať se o to stará kdokoliv včetně pana ministra Zaorálka. Jedná se ale trochu i o Pyrrhovo vítězství. A také mě zvedá mandle, jakým způsobem si pan Zaorálek přisvojuje něco, co je výsledkem širokého tlaku kulturní branže od neziskových organizací přes podnikatele, přes subjekty, jako je třeba Pavel Šporcl. Protože nebýt jich, tak se to prostě nepovede. Kdyby to řešil pan ministr Zaorálek, tak se samozřejmě nic nestalo.

A to, co nazývám Pyrrhovým vítězstvím, je, že někdo řekne 11. května odpoledne, že 17. května začíná kultura. Tak samozřejmě takové ty pilotní projekty, jako byl třeba v minulých dnech koncert na Křižíkově fontáně, to je něco jiného. Ten měl před sebou dlouhou přípravu. Byla to věc, která se jako pilotní projekt nezávisle na Ministerstvu kultury rozjednávala a dojednávala na Ministerstvu zdravotnictví. A ten projekt je neziskový. Je to tedy ukázka, že žijeme, že fungujeme, ale neznamená to, že si vyděláváme alespoň na krytí nákladů. Na tom se nic nemění, že to hned tak nebude.