Nedávno jsme si povídali o nebývalém nárůstu útoků noži ve Spojeném království. Protože rozhovor vzbudil velký ohlas, tak mi to nedá, abych se k tématu nevrátil. Objevilo se za uplynulý měsíc v tomto směru něco nového?
Například minulý pátek byli v severním Londýně napadeni noži hráči Arsenalu Mesut Özil a Sead Kolašinac. Noži ozbrojený gang na mopedech je chtěl okrást. Kolašinac se jim bránil holýma rukama, nakonec však nezbylo než před nimi prchnout a ukrýt se v turecké restauraci. V autě byla útoku přítomna i Özilova žena. Nikdo nakonec nebyl zraněn, všichni napadení se však prý báli o život a byli velmi otřeseni.
Proto se není co divit, že oba hráči z tohoto důvodu v neděli nenastoupili v přátelském utkání proti Lyonu, které Arsenal nakonec prohrál 1:2.
Klub je však připraven poskytnout oběma hráčům psychologickou podporu.
Podobné útoky nejsou v Londýně výjimkou, jak pro BBC potvrdil jeden majitel nemovitosti, který si nepřál být jmenován. Útoky na majitele drahých automobilů jsou prý velmi časté, on sám byl prý takto brutálně napaden už pětkrát.
Kromě evidentní záliby násilníků v používání nožů je v současnosti problémem i jiná specifická kriminalita?
Jak časté jsou takovéto útoky, které rozhodně v minulosti nepatřily mezi ty typické?
Zatím nejhorší byl rok 2017, kdy v Británii došlo k minimálně pěti stům útokům žíravinou.
Nejznepokojivější je historicky nebývalý nárůst této kriminality v posledních letech. Mezi roky 2006 a 2012 počet útoků žíravinou v Británii narostl téměř třikrát.
To však byl jenom začátek. Policejní statistiky ukazují, že od roku 2012 se počet útoků žíravinami dále více než zdvojnásobil. Za posledních 13 let jde tak o nárůst o několik set procent.
Nejhorší situace je v Londýně, kde dochází k polovině všech útoků na britské půdě, v roce 2017 to bylo 465 zaznamenaných útoků, což znamená nárůst o šest set procent v průběhu šesti let.
BBC v minulém roce uvedla, že podle odhadů Ministerstva vnitra je takových útoků v Británii téměř tisíc za rok.
Psali jsme:
Nekonkuruje už v této děsivé bilanci Spojené království zemím, v nichž se takovéto brutální útoky dají spíše očekávat?
Je to tak. Velká Británie se, bohužel, v tomto zařadila k zemím jako Pákistán, Indie, Bangladéš, Afghánistán, tedy k zemím, kde k útokům žíravinou dochází vůbec nejvíce na celém světě.
A Londýn jako takový, bohužel, drží zřejmě mezi světovými velkoměsty smutný primát.
Opět se dotýkáme toho, jak moc se moderní Británie mění. Scéna s útokem kyselinou se dokonce nedávno dostala i do jednoho z nejdéle existujících britských televizních seriálů Emmerdale.
Několik set diváků si na scénu s kyselinou stěžovalo u Ofcom, což je obdoba naší Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, ale Ofcom na scéně neshledal nic závažného a nijak nezasáhl.
Moderní společnost si na tento jev už zkrátka zvyká.
Dostanou se do statistik všechny útoky kyselinou, nebo ta otřesná čísla mohou být ještě vyšší?
Realita bude jistě daleko horší. Mnoho obětí takových útoků se totiž obávají podobný čin ohlásit.
Jak například uvedl Jaf Shah, výkonný ředitel Acid Survivors Trust International: „Ženy z asijské komunity se to zdráhají nahlásit, tyto útoky totiž obyčejně nepřicházejí od cizích, ale od někoho blízkého z jejich komunity – manžela, otce, jejich rodin“.
Problémem zůstává i postižitelnost pachatelů. Z počtu 2078 útoků provedených mezi roky 2011 a 2016 došlo k obvinění pachatelů jen ve 414 případech.
Reakcí na ohromný nárůst útoků nožem bylo omezení možnosti jejich prodeje. Uvažuje se o něčem podobném i v případě žíravin?
Situace byla natolik alarmující, že v minulém roce řada obchodních řetězců sama přistoupila k zákazu prodeje těchto látek – jedná se i o řadu běžných čistících prostředků – osobám mladším osmnácti let. Celou pětinu útočníků v letech 2016 a 2017 totiž tvořili mladíci do 18 let věku. Příkladem šly obchody B&Q, Screwfix, Wickes, Tesco, Waitrose, Morrisons, Co-Op.
Bývalý hlavní prokurátor pro Oblast Severozápad Nazir Afzal však tehdy varoval, že tohle asi stačit nebude: „Dalším problémem je on-line prodej. Zkontroloval jsem to a kyselinu sírovou o koncentraci 96 procent, která vám zcela vypálí obličej, je možné koupit za deset liber s dodávkou příští den.”
Letos v květnu pak konečně vstoupil v platnost nový zákon o útočných zbraních, který zahrnuje i žíraviny. Tyto látky už teď nemohou být prodávány nikomu, kdo nedosáhl osmnácti let věku. Zákon zároveň stanovuje, že držení takové látky kdekoli na veřejném místě (bez udání dobrého důvodu) je nově klasifikováno jako spáchání trestného činu.
To zní nadějně, ale není těžké jen tak odhalit, že někdo má u sebe na veřejném místě žíravinu a třeba se s ní právě chystá na někoho zaútočit?
Samozřejmě. Pachatelé totiž kyselinu ukrývají v běžných lahvičkách od nápojů. Policisté sice mohou podezřelé za určitých okolností zastavit a zkontrolovat, zatím však nemají technické vybavení, které by testování kapaliny v terénu umožňovalo. Scotland Yard například v loňském roce vybavil policisty ve východním Londýně lakmusovými papírky. Pomocí nich policisté testovali kapalinu v lahvičkách podezřelých lidí zastavených na ulici. Schéma však bylo po čase metropolitní policií vyhodnoceno jako neúspěšné, protože se „vyskytly jisté problémy s přesností tohoto testu“. Ukázalo se totiž, že policisté papírkem – a nutno říci, že správně – vyhodnotili jako kyselinu i pomerančový džus nebo bublinkové nápoje. Scotland Yard tedy od použití lakmusových papírků upustil a začal hledat jiné technologické řešení.
Navíc pachatelé před policií neschovávají jen lahvičky s kyselinou, ale i svou identitu. Například minulý měsíc byl popsán případ, kdy v Londýně kyselinou opakovaně zaútočili muži, kteří byli oblečeni v burkách. Nedělalo jim proto problém ztratit se v davu.
Mluví se o nějaké možné souvislosti útoků kyselinou s přistěhovalectvím?
V některých diskusích v Británii se samozřejmě hledala spojitost s přistěhovalectvím z Asie. Padaly otázky, jestli se prý nejedná o jev spojený s určitými náboženskými nebo etnickými komunitami, tedy o jakýsi „východní fenomén“.
Výše zmiňovaný Jaf Shah však pro portál Al Jazeera řekl, že to není pravda. V interview, které s ním vedla Anealla Safdar, upozornil na to, že první útoky kyselinou byly v Anglii zaznamenány již v první polovině 19. století v souvislosti s rozvíjející se průmyslovou výrobou. I Pinkie v románu Brighton Rock od Grahama Greena prý přece s sebou nosil na ochranu lahvičku s kyselinou. Házení kyseliny na lidi má zkrátka svůj původ v průmyslové Anglii a nemůže tedy jít o typicky „východní fenomén“.
Závěry pana Shaha podpořila i britská spisovatelka a politička Rabina Khan. Ve svém textu „Útoky kyselinou se v UK vyskytují již 200 let, tak proč o nich mluvíme až dnes?“ otištěném v britském The Independent se Khan zamýšlí též nad pravdivým informováním o tomto problému. Cituje například londýnskou psycholožku Masuma Rahim. Paní Rahim v této souvislosti připomíná, že muslimové jsou mezi britskými novináři zastoupeni jen z 0,4 procenta: „Není nás tedy zatím v žurnalistice dostatek na to, abychom mohli naše příběhy vysvětlovat pravdivě“.
Ani Shah, ani Safdar, ani Khan, ani Rahman však nevysvětlili, proč v Anglii dochází k tak velkému nárůstu útoků kyselinou právě v posledních letech. Anglickou průmyslovou revolucí se to zřejmě vysvětluje poněkud obtížně.
Lze na útocích žíravinou najít ještě nějaké další podobnosti s kriminalitou nožů, jako je omezení jejich prodeje?
Podobně jako balíčky první pomoci při pobodání tzv. „stab pack“, se začaly vyrábět a distribuovat balíčky první pomoci při poleptání tzv. „Acid response kits“. Například policie ve West Midlands v Birminghamu zařadila loni do své výbavy stovky takových dekontaminačních balíčků. Pohotovostní dekontaminační taštičku je možné objednat i na internetu za pouhých 55 liber, což je dnes asi 1500 korun. Pro zajímavost mohu uvést, že tyto dekontaminační „Acid response kits“ byly poprvé v ostré pohotovosti nasazeny při královské svatbě Williama a Meghan vloni v květnu.
Jak na vás tyhle čím dál víc se rozmáhající kriminální jevy působí?
Je to skutečně velmi smutné. Je stále velmi obtížné uvěřit, co se to s Anglií stalo. Česká republika a ostatní země V4 z tohoto pohledu čím dál víc vypadají jako starý bezpečný ostrov, jakýsi „The Old Safe Island“. Doufejme jen, že bude možné tento ostrov ubránit.
Jakékoli názory a informace, které se v seriálu „Z Británie do Bohemie“ objeví, nereprezentují názory, hodnoty nebo postupy žádného ze zaměstnavatelů Vladislava Rogozova.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
