Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, opozici chybělo 9 hlasů. Po diskuzi ve Sněmovně si všichni zachovali stejné postoje jako před ní. Co si o celé páteční anabázi myslíte?
Pro Poslaneckou sněmovnu je naprosto typické, že i po jakkoliv dlouhých diskuzích a debatách drtivá většina poslanců, v tomto případě úplně všichni, hlasovali tak, jak byli rozhodnuti už před začátkem projednávání, tedy diskuze. Platí to nejen pro toto hlasování o vyslovení nedůvěry Babišově vládě, ale i pro jiná hlasování, ať už v nich padají argumenty sebelogičtější a sebevýmluvnější. Bylo naivní a bláhové si od opozičních stran myslet, že by kluby KSČM a ČSSD hlasovaly s opozicí.
KSČM, když už konečně má nějakou hlasovací váhu (byť paradoxně při dosud nejmenším početním zastoupení ve Sněmovně), si bude chtít odehrát svůj part zdanění církevních restitucí, ať už to dopadne jakkoliv. A ve společenství tzv. demokratického bloku by si tuto možnost vyloučili. Ostatně historicky byli vždy stranou protipravicovou, takže alespoň hlasovací sounáležitost s levicovou vládou Babišova ANO, které dokonale luxuje levicové voliče KSČM i ČSSD, přece dává logiku.
No a ČSSD – to je už jen spolek zoufalců, kteří se sice tváří, jak chtějí bojovat o svou budoucnost, ale vnitřně je jim naprosto jasné, stejně jako občanům-voličům této země, že to je jejich sněmovní derniéra, a ten kapitulační ručník letící do ringu chtějí ještě aspoň vyždímat co nejvíce. Myslím, že tady už i pomyslně visí ve vzduchu otázka, zda takto předlužená strana s tak obrovskou exekuční zátěží má mít právo se dále účastnit politického dění? Na vlastní kůži by tato strana měla poznat to, co i díky její nečinnosti, a dokonce jejich odporu proti návrhu svých vlastních senátorů exekuční problémy řešit, zažívá téměř milion občanů této země. Tedy být vyloučeni z účasti na některých věcech.
Kdo uspěl, kdo neuspěl?
Iniciátoři rozhodně neuspěli, bez ohledu na to, ať je (nebo ať bude) pravda nakonec jakákoliv (pokud se vůbec nějakou dovíme)? Byl to jen další křečovitý a na náměstích zinscenovaný pokus o vytlačení Andreje Babiše z politiky. Já sám jsem byl se svými přáteli organizátorem demonstrací proti vládě v roce 2012. Velmi dobře vím, jak dlouho dopředu je nutno „demonstraci zdola“ připravovat a hlavně jak spontánní projev lidí-demonstrantů vypadá. Tyhle režírované akce, kterých jsme opět byli svědky, ničeho nedosáhnou. Tedy kromě spíše dalšího posílení pozice Andreje Babiše v očích běžných občanů.
Pravicová antibabišovská opozice, jež si nyní říká demokratický blok (vůbec nechápu, proč demokratický?) pouze přihrává nové a další voliče Andreji Babišovi, kteří nahrazují ty, již mu už odpadli. Volební preference a výsledky to říkají zcela jasně. Tento současný blok, který se označuje za pravicový, by možná dosáhl lepšího výsledku, kdyby vůbec nic nečinil. Samozřejmě neuspěli ani organizátoři na sněmovní půdě – vizte mou odpověď na vaši první otázku. A Andrej Babiš? Utržil rány, ale zatím neprohrál. (Zdůrazňuji, že vůbec nejsem jeho příznivcem.)
Co říkáte na postoj SPD, kdy se Tomio Okamura nejprve postavil po bok předsedů stran bývalého Demokratického bloku a Pirátů, aby poté svá vyjádření omezil na to, že chce ve vládě nahradit ČSSD?
Řekl bych, že při všem tragickém, zoufalém a smutném, co přinesla kauza Babiš senior – Babiš junior a snaha o vyslovení nedůvěry vládě, se dá přece jen, alespoň podle mne, najít něco přínosného. Jsem si vědom toho, že ne všichni to tak budou vidět. Mám na mysli to, že Tomia Okamuru, respektive jeho charakter a politické počínání, ukázala tato kauza pokusu o vyslovení nedůvěry vládě v plné nahotě. Jeho fiktivní zásadovost byla tatam a touha po vlivu a moci prosákla i přes maskovací politický make-up.
Andrej Babiš (znovu zdůrazňuji, že nejsem jeho příznivec) by musel být blázen, kdyby si Tomia Okamuru nasadil do vlády nebo se na něm stal politicky závislým, když Tomio Okamura s naprostou pravidelností střídá fáze ostrých kritik Andreje Babiše a okopává mu kotníky s fázemi, kdy mu – čtenáři nechť prominou – doslova leze do zadku. Na to je Andrej Babiš příliš chytrý (v zásadních věcech se neplete), aby takovou fatální chybu neudělal. A Tomio Okamura… no, řekněme, že je málo reálně uvažující. Tak, jak si Babiš „namazal na chleba“ Sobotku a ČSSD, tak čtyřikrát by si namazal Okamuru a SPD.
Tomio Okamura
Co si s odstupem myslet o atmosféře, kterou zejména protesty 17. listopadu, jmenovitě například vyhazování věnců do koše, vyvolaly? Jak to vidět v kontextu protestů posledního půlroku? Nejprve 21. srpna lidé křičeli na premiéra Babiše u rozhlasu, potom se 28. října demonstrovalo proti Zemanovi před Pražským hradem.
17. listopad má být dnem státnosti, dnem oslav a vzpomínek na historii, na kterou bychom neměli zapomínat. Chápu vzájemné výhrady obou znesvářených stran politického spektra (a rozumím jim), které si nejen z politiky (tam je to v pořádku a tam to patří), ale i z památného dne 17. listopadu udělaly své bitevní pole. A tam už to rozhodně nepatří. Jsme svědky ostré snahy o znesváření lidí ve společnosti, o vyvolávání konfliktů. Andrej Babiš je „produktem“ politiky předchozích vlád – takové nechtěné dítě dřívějšího establishmentu, který si s ním nyní neví rady. Přerostl jim přes hlavu a neumějí se ho zbavit. Mám obavy, že současné snahy o vyhrocení konfliktu (a týká se to obou stran) nemusí dopadnout úplně dobře.
Psali jsme:
Lze to chápat tak, že česká společnost je do značné míry opravdu aktivně naštvaná, nebo jde o akci pražské bubliny?
Řekl bych, že společnost je (zatím) pasivně naštvaná. Kdyby byla aktivně naštvaná, už dávno by u voleb rozhodla jinak a na náměstích by to také vypadalo jinak. Mám už svoje roky a dovolím si říct i životní zkušenosti. Nemusí se mnou čtenáři souhlasit, ale zachovejme si klidné hlavy, respektujme se všichni v politickém spektru navzájem křížem krážem (nejen ty dva znesvářené tábory) a dojděme důsledných změn politickou a demokratickou cestou. Přes všechny výhrady k tomuto, co jsem právě uvedl, jež řada čtenářů bude oprávněně mít, je to ta nejlepší cesta.
Opět se rozběhla diskuze o nezávislosti médií. Prospěla demokracii reportáž Slonkové a Kubíka? Vy jste psal na facebooku něco o privatizaci médií...
Vezmu to od konce otázky. Ano, psal jsem o tom. Ale privatizaci médií se asi nedalo vyhnout, byť jsem se sám vyjádřil, že nebyla nejšťastnější. Orgán, který by dozoroval média, by asi také byl velmi problematický, ne-li problematičtější. Ostatně impotence orgánů televizních a rozhlasových rad je toho asi dost výmluvným příkladem. A podle mého názoru se rychle ukazuje, že obdobné to bude i s novým úřadem pro dohled nad politickými stranami. Bezbřehá svévole je problém, ale přemíra regulace a restrikcí ještě větší. Obávám se, že v tomto rozhovoru (a v rozsahu, který zde máme k dispozici) tento problém nevyřešíme.
Reportáž Slonková–Kubík? Už dříve jsem také napsal, abychom se neunáhlovali v soudech ani jedním směrem. A já si s nějakými závěry a svými soudy věci počkám až na další vývoj a další informace a fakta. Podle mne už ta reportáž byla za hranou. A zdaleka nebyla jen reportáží faktu, ale i cíleného působení na názor a pohled na danou věc. Pravdou však je, že ani druhá strana sporu nepředvádí zrovna idylické představení. Můj názorový postoj „ani u nich, ani u nich“ mi dává odstup, a dovolím si říct i nezaujaté vnímání věci.
Jaroslav Plesl řekl, že bylo od Seznamu nezodpovědné, že se rýpal v soukromí Andreje Babiše, zejména jeho údajně psychicky nemocného syna. Šlo o narušení soukromí a překročení pomyslné čáry, za kterou se nechodí?
Ano, řekl bych to asi také takto nebo podobně. V podstatě jsem se k tomu vyjádřil už i v předešlé odpovědi.
Bylo by dobré, aby příští rok vláda padla, nebo nyní Česká republika potřebuje trochu klidu a stability bez ohledu na to, co si o vládě myslíme?
Na konci té otázky je velmi správný a důležitý dovětek, bez ohledu na to, co si o vládě myslíme. A tohle, prosím, mějme nyní na mysli při mé odpovědi. Mám mnoho a nemalých výhrad k politickému počínání Andreje Babiše a chápu i mnoho argumentů opozice a jeho kritiků. Ostatně v minulém volebním období jsem v Poslanecké sněmovně výhradami k počínání Andreje Babiše a hnutí ANO sám nijak nešetřil a nadšený z této současné vlády také nijak zvlášť nejsem, ba právě naopak.
Nicméně politika má, nebudu raději říkat „svá pravidla“, ale má své výsledky. Respektujme je! Byť k nim máme výhrady. Nerespektování výsledků voleb by bylo velmi špatnou cestou. Andrej Babiš si podle mne kritiku zaslouží. Je výborný rétor a své nevelké výsledky umí velmi dobře prodat, přičemž své problematické kauzy umí nikoliv až tolik vysvětlit, ale zahrát úplně jinam nebo otočit ve svůj, byť i jen pomyslný prospěch. ODS a TOP 09 nám Andreje Babiše svým neuváženým počínáním „politicky porodily“. S představou prezidenta Zemana, koho by dále pověřil sestavením vlády, souhlasit můžeme a nemusíme. Je to ale fakt, který nikdo nezmění. Jednoznačně odpovím, že přes všechny výhrady, jež k této současné vládě mám, preferuji v této velmi komplikované době stabilitu, byť poněkud problematickou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
