Mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) vydala zprávu o svobodě médií ve světě za uplynulý rok. Česko se v ní umístilo na 23. místě, loni přitom skončilo jednadvacáté. Podle RSF v Česku využívají oligarchové nákupu novin k upevnění svého vlivu. Jedním z nich je podle organizace i vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Co si o těchto závěrech Reportérů bez hranic myslíte?
Zpráva zmíněné neziskovky je důkazem neschopnosti mainstreamové žurnalistiky v celé Evropské unii, která přes konkurenci alternativních médií pořád jede ve starých kolejích virtuální reality. Proklamovaným cílem nevládní neziskovky Reportéři bez hranic je údajná eliminace cenzurních zásahů či tlaků na novináře v tzv. zavedených médiích. Není se proto co divit, že zmíněný materiál namísto fakty doložené analýzy nabízí pouze směsici účelových manipulací typických pro většinu neziskovek, které realitu přizpůsobují předmětu své činnosti.
Zpráva proto připomíná nevěrohodné výstupy tuzemského novinářského sdružení Syndikát novinářů. Tato nicotná instituce se trvale stylizuje do role jakéhosi stavovského orgánu novinářů, jejíž etický kodex je prý základní normou žurnalistické profesionality. Ve skutečnosti jde o cár papíru, který novináři neznají či ignorují. Nadšenci v centrále RSF v závěru své zprávy uvádějí: „Základem zjišťování je dotazník, který RSF ve 20 jazycích předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě.“
Tuto vznešenou teorii však v praxi realizují lidé, kteří pouze „kloužou po povrchu“ a tradičně upřednostňují ideologický pohled při posuzování reality. Proto je více než pravděpodobné, že jejich výběr probíhá v režii laureátů Peroutkovy ceny nebo jiných expertů oblíbených v kolektivu pravdoláskařů. Tito ignoranti reality zřejmě dospěli k názoru, že klesající trend důvěryhodnosti veřejnoprávní televize je potřeba mimo jiné odůvodnit zvýšením politických tlaků, které bez mihnutí oka posvětí parťáci v pařížské kavárně.
Vy tu zprávu považujete jen za nějaký cár papíru?
Jistě. Ta zpráva je natolik zmanipulovaná, že s ní může argumentovat pouze pitomec. Podle RSF totiž nejvyšší mírou svobody tisku disponují skandinávští novináři, kterým strach nedovolí analyzovat praktiky institucí jako norský Barnevernet, respektive porušit informační doktrínu politické korektnosti.
Zmínil jste klesající trend důvěryhodnosti České televize. Jak se ale vypořádáte s tím, že autoři výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2016 skutečně spatřují důvody v tlacích vysokých politických a společenských autorit?
Zodpovědným autorem zprávy je generální ředitel ČT Petr Dvořák, jenž je odpovědný za zavádění a manipulaci veřejnosti, které se snaží namluvit, že televize je obětí tlaků politiků či dokonce nepřátelsky naladěných alternativních médií. Dvořák spoléhá na to, že lidé netuší nic o tom, že šéfové všech veřejnoprávních či státních médií po celém světě jsou pod permanentním tlakem politiků a jejich lobbistů. Záleží pouze a jen na jejich charakteru a kuráži, jestli více upřednostní úctu k veřejnému zájmu, tedy svobodě slova, nebo stěžejně upřednostní svou kariéru.
Psali jsme:
Kariéristé alias tzv. týmoví hráči mohou v uvedených médiích dlouhodobě uspět za podmínky, že umožní sofistikovanou manipulaci veřejnosti v souladu se sladěnými zájmy mocenských skupin. Ředitel Dvořák je typickým týmovým hráčem s vynikajícími analytickými schopnostmi. V pozici šéfa Novy pochopil, že mediální branži zcela, politiku částečně, ovládají otevření či utajení sluníčkáři. Dvořák však vsadil pouze na sluníčkáře, kterým postupně předal zpravodajství i publicistiku.
Výsledkem bylo propagování zájmů a cílů pouze jedné mocenské skupiny. Ve společnosti citlivé na propagandu to následně oživilo obranné mechanismy. Dokonce došlo i ke vzkříšení fenoménu zvaného bumerangový efekt, který zanikl v roce 1989. Dvořákovi se ho povedlo opět implantovat do vysílání, coby trvalý bonus publicistiky. Důsledek ve formě poklesu důvěry v ČT u veřejnosti je tak stejný, jako před listopadem 89. Stejné jsou i interní příčiny zmíněného stavu.
Ale své vysvětlení o poklesu důvěryhodnosti České televize mají i členové Rady ČT, kteří se rovněž netají přesvědčením, že ho mají na svědomí i nová propagandistická média včetně výroků prezidenta republiky Miloše Zemana. Radním tedy také nevěříte?
Roztomilá fabulace ve stylu „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“ je typickým produktem všehoschopných týmových hráčů. Radní se však nemýlí, když unisono konstatují, že prezident Zeman svojí kritikou ČT snížil její důvěryhodnost. Nicméně, veřejnost zavádějí tím, že zamlčují důležitá fakta. Konkrétně skutečnost, že prezidentova kritika je v drtivé většině případů důvodná. O veřejné analýze jejích příčin a přijetí opatření k nápravě se však od lidí infikovaných géniem loci Kavčích hor z dob totality, v současném právním rámci veřejnoprávních médií, jistě nedočkáme.
Jak jste přijal drtivé vítězství Petra Dvořáka, pro jehož opětovné usazení do křesla generálního ředitele České televize hlasovalo uprostřed týdne všech patnáct radních?
Překvapilo by mě, kdyby zvolen nebyl. Byl to z jeho strany, respektive ze strany příslušných lobbistů špičkový majstrštyk, když přiměli radní, aby dosavadního ředitele zvolili opět, i za cenu své diskreditace. Kromě možnosti právního zpochybnění platnosti volby z titulu předčasnosti, bylo totiž zřejmé, že předčasné volby vyhlásili jen proto, aby zvolili předem domluveného vítěze tendru. Vycházím z toho, že mezi radními nejsou všichni neumětelové.
Někomu z nich jistě došlo, že kdyby ve skutečně nezávislé volbě čtyři měsíce před ukončením mandátu dosavadního ředitele zvolili jiného generálního ředitele, pak by v České televizi mohlo nastat období nebývalého chaosu a bačování až do konce mandátu současného šéfa ČT.
Při vši úctě k Petrovi Dvořákovi, jenž by vzhledem ke svému jmění nejspíš svého postavení nezneužil, nemohu se zbavit pochybností u ostatních manažerů. Zejména u těch, kteří vzhledem ke své erudovanosti, či ideologickému přístupu, nejspíš nepochybují o tom, že jejich perspektiva je propojená s Dvořákovým působením v křesle šéfa České televize. V takovém případě by klid a spokojenost koncesionářů negarantoval ani předseda Rady ČT, jenž by společně s některým z odborových bossů schvaloval úhradu faktur.
Jinými slovy, vedení Rady ČT se sotva zbaví podezření z toho, že volba generálního ředitele byla předem domluvená fraška.
Myslíte, že by ostatní účastníci mohli výběrové řízení napadnout?
To netuším, nicméně dva kandidáti budou jistě naprosto zticha. Oba zřejmě očekávají, že je pan generální odmění za ochotu sehrát role užitečných idiotů podle obvyklého scénáře výběrových řízení na šéfa ČTK. Myslím tím bývalého šéfa zpravodajství ČT Karla Nováka a bývalého redaktora ČT Jiřího Františka Potužníka. Potužníka neznám, avšak Karel Novák je inteligentní a férový chlap. O to více mne jeho projekt přesvědčil, že je to pouze hoax, stejný jako Potužníkův.
Můžete uvést, co vás vede k takovému hodnocení?
Karel Novák kromě jiného sebevražedně navrhoval sloučení Českého rozhlasu a České televize. Je to samozřejmě nejefektivnější řešení stejně, jako třeba zrušení Senátu, či redukce Sněmovny. Ale pro vypuštění rybníka nezvedne žádný z tlustých kaprů ruku. Novák ví dobře, že něco takového může schválit pouze Parlament. Ví rovněž, že to nikdy neprojde, protože významné pražské pravdoláskařské rodiny by najednou měly doma spoustu nezaměstnaných.
Jiří František Potužník prokázal nebývalý rozměr naivity požadavkem na navýšení financování molochu zvaného Česká televize. Možná, že je natolik odtržený od reality, že tomu sám věří. Možná, že televizi poskytne i nějaký finanční dar, nicméně byl mimo mísu. Myslím, že to jen hrál, aby zvýraznil Dvořákovu genialitu, který prohlásil, že – v té chvíli – nehodlá požadovat zvýšení koncesionářských poplatků.
Ing. Miloš Zeman
Co si myslíte o záměru staronového generálního ředitele České televize zaměřit se ve zpravodajství na poskytování ověřených důvěryhodných informací?
To je rovněž hoax hodný televizních radních, protože Dvořákovo prohlášení evokuje mylný dojem, že tomu tak dosud nebylo. Faktem však je, že Česká televize poskytuje a v podstatě vždy poskytovala ověřené, chcete-li důvěryhodné informace.
Nicméně, zejména za Dvořáka informace filtrovala, tedy zprostředkovávala pouze a jen vidění světa optikou pravdoláskařů. O vyšší názorovou pestrost z ideologických důvodů zájem neměla a nemá.
Navíc uprchlická krize iniciovala spontánní mutaci mnoha sluníčkářů na liberální fašisty, které prostě „přejela doba“. Liberální fašisté své názorové oponenty považují za populisty, xenofoby, proruské trolly, s nimiž se nemá diskutovat. Otázkou je, nakolik se bude muset staronový generální ředitel stylizovat do role liberálního fašisty v zájmu udržení své pozice do konce jejího mandátu.
Jsou podle vás ideologií pravdy a lásky zasažení všichni zaměstnanci redakcí zpravodajství a publicistiky?
Naopak. Vůbec nepochybuji o tom, že je tam hodně apolitických lidí, kteří nepodlehli vymývání mozků ani na tuzemských školách. Předpokládám, že se stejně jako generální ředitel pouze stylizují do role ideologických fanatiků.
Kupříkladu moderátoři Událostí, komentářů jsou technicky v branži absolutní špičkou. Jde o to, aby přistupovali k pozvaným hostům za každých okolností s jediným cílem, a to objektivizací faktů. U společensky méně významných témat to zvládají pregnantně. V případě předem stanoveného scénáře se jim to mnohdy nedaří, zejména když mají „nevhodně“ pozvané hosty, kteří jsou mediálně obratní.
Můžete uvést příklady ignorace relevantních názorových oponentů sluníčkářů ve veřejnoprávní televizi?
Je jich opravdu hodně, počínaje Petrem Štěpánkem a třeba Štěpánem Kotrbou konče. Nicméně aktuálním klasickým příkladem dopadů působení liberálních fašistů České televize je diskriminace nositelky názorů diametrálně odlišných od pravdy a lásky, kterou je spisovatelka a chartistka Lenka Procházková. Fakt, že publicistika veřejnoprávní televize zcela ignorovala její případ, naznačuje retro přístup veřejnoprávní televize nejen v zábavní sféře.
Může něco změnit na přístupu ČT ke zpravodajství rozjezd nové zpravodajské televize Z24?
Těžko říct. Uvidíme. Vladimír Železný je zřejmě pouze maskotem, který bude aktivní pouze do výše svého skutečného vlastnictví akcií. Důležité bude, který člen establishmentu bude faktickým vlastníkem. Nicméně kanál ČT24 se svého bumerangového efektu nezbaví, tudíž prostor pro zpravodajskou televizi tady rozhodně je.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
