Koaliční vláda požádá o důvěru 11. července. Dostane podle vás důvěru, nebo můžeme čekat nějaké překvápko?
Neočekávám žádné zásadní překvapení.
Dá se očekávat, že všichni poslanci ČSSD budou pro? Prý dostáváte jako poslanci výzvy, abyste pro vlastní vládu nehlasovali...
Všichni poslanci podepsali koaliční či vládní prohlášení. Nikdo neavizoval, že bude hlasovat proti.
Ostatně jste si účast ve vládě odhlasovali ve stranickém referendu...
Těch jedenáct a půl tisíce lidí se vyslovilo v referendu, takže v zásadě je to závazná záležitost k tomu usnesení sjezdu. Neslyšel jsem o nikom, že by přišel s tím, že by pro vládu nehlasoval.
Jak to bude s panem Miroslavem Pochem ohledně ministerstva zahraničí?
Ptáte se správně, nicméně jsou na to minimálně tři odpovědi. V pondělí máme grémium, v pondělí bychom si měli jako užší vedení strany říci, jaká je situace a jaká z ní jsou východiska. myslím, že jsou tři. Jedno je, že ČSSD bude trvat na svém a bude čekat, zda dojde k nějaké dohodě mezi prezidentem a premiérem. Další je, že grémium navrhne, aby se svolalo předsednictvo a došlo k nějaké revokaci toho usnesení a bude se hledat jiné jméno. Třetí variantou je, že ministrem zahraničních věcí by se stal pan Hamáček, který měl vždy blízko k zahraniční politice. A na ministerstvo vnitra bude sociální demokracie hledat někoho dalšího.
Už jsem se lekl, že Jan Hamáček je takový stachanovec, že bude ministrem vnitra i zahraničí, a ještě k tomu předsedou strany...
Řekli bychom, že chceme ušetřit. Jiní o tom kecají, my to děláme. Podobná hesla běhají po internetu. Byla by to opravdu úsměvná kuriozita. Ne, vážně myslím, že jsou nejpravděpodobnější varianty, že sociální demokraté budou trvat na svém a budou chtít, aby došlo k dohodě mezi prezidentem a premiérem v tom jmenování, nebo ČSSD svého kandidáta vymění.
Z vlády největší pozornost – o kterou ovšem sama příliš nestojí, mluví se o opsané diplomce – vzbuzuje paní ministryně spravedlnosti Taťána Malá. I vás zaujala?
Je to samozřejmě velký otazník, když se objevují takováto obvinění. Je potřeba, aby byla vysvětlena, nebo aby se tato věc také řešila. Nemám objektivní informace, zda to je, či není pravda, nechci tedy paní Malou jakkoliv obviňovat. Je ale třeba, aby došlo k vyjasnění ze strany paní ministryně a hnutí, že věci, které se proti ní obracejí, nejsou pravda. Myslím, že je to důležité i pro premiéra a hnutí ANO, aby to jasně vyvrátili.
V Rusku probíhá MS ve fotbale. Vás, o kterém se ví, že se vám nelíbí samostatnost Kosova, asi zaujal zápas Švýcarsko – Srbsko. Švýcaři vyhráli 2:1, když oba góly dali původem kosovští Albánci (ve švýcarském týmu je jich více) Xhaka a Shaqiri. Góly slavili gestem, který symbolizoval orla, znak Albánie. Co k tomu říci?
Mně se nelíbí, že byl například na mistrovství Evropy trestán srbský plavec za to, že měl tričko Kosovo je Srbsko. Byl diskvalifikován. Považuji tyto věci za přehnané. Srbsko mělo hrát dobrý fotbal, aby porazilo švýcarské reprezentanty, byť za ně hrají kosovští Albánci. Že si mávají svým znakem, je úsměvné. Neměla by se míchat politika do sportu, ale abychom to rozmazávali a podávali protesty, to nikam nevede. Srbsko si to samo vyzkoušelo, když mu vyloučili toho plavce kvůli tričku. Jsem k tomuto shovívavý, ať svoji národnost ukazuje kosovský Švýcar jak chce, my Srbové jsme měli hrát lepší fotbal a porazit je.
Když už jsme u toho Kosova, jaká je jeho role při migrační krizi, pokud tedy je nějaká?
To je významná věc. Cesta, která vede přes Albánii, Kosovo, Bosnu – byla dříve organizovaná drogovou mafií, dnes se specializují na převádění lidí – určitě existuje. Na západním Balkáně, v Bosně a v Kosovu, muslimský element hraje nedílnou roli. Je to pro Evropu velmi citlivá záležitost.
Půlnoční rozhovory:
Za několik dní si svět opět připomene masakr ve Srebrenici. Vy k němu máte trochu jiný výklad než je ten oficiální. Mohu se zeptat, jaký?
Srebrenica je ohromné neštěstí, které se stalo, a nelze ho přejít mlčením. To jednoznačně. Ale jestliže Alia Izetbegovič – jsou o tom záznamy – říká už v roce 1993, že potřebujeme pět tisíc obětí, abychom rozhýbali NATO a svět, tak v roce 1995, kdy se Srebrenica stala, se vynořuje řada otazníků. Mně je ohromně líto, co se ve Srebrenici stalo. Je mi líto každého zmařeného života, ať už to bylo ve vesnici Bratunce, ať už to byli zmasakrovaní bosenští Srbové nebo muslimové. Považuji to za velkou tragédii.
Bosna byla výkladní skříní Jugoslávie, funkčnosti soužití národů. Proto se tam velmi snažili rozdmýchat nenávist mezi lidmi, ať už křesťany katolickými a pravoslavnými, a muslimy. Myslím, že Sarajevo bylo nádhernou výkladní skříní multikultury, kterou se Evropě jen velmi složitě podaří realizovat. Tam to fungovalo. Proto bylo nutné Bosnu rozvrátit, a doplatili na to jenom lidé.
Je potřeba se dívat do budoucnosti a tu minulost pořád nerozdmýchávat, nevracet se k tomu vzájemnému vyhrožování. Myslím si, že cesta Evropy musí být v tom, že západní Balkán začne spolupracovat, jako tomu bylo dříve na úrovni Jugoslávie. Dnes to bude v rámci svrchovaných zemí Evropské unie a věcí, které jsou potřebné pro občany, a ne pro politiky a náboženství.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
