Každému rozumnému člověku je jasné, že při tzv. jednání se jednalo pouze o získání času a ne o to, aby došlo k prosazení historické spravedlnosti. Hlavním cílem tohoto tzv. jednání bylo vytvoření zdání, že církve jednají poctivě o případné dohodě o změnách podmínek. Fakticky církve dohodu nechtějí a to prokázaly. ČSSD potřebuje vystupovat před svými voliči jako strana, která nechce nespravedlivé majetkové vypořádání s církvemi. Zároveň si uvědomuje, že pokud by začala prosazovat suverenitu státu, že by s ní nebyla v koalici KDU-ČSL a ona by se nemusela stát vládnoucí stranou. Proto považuji probíhající jednání za vhazování písku do očí voličů a to podobně jako zbabělé ustoupení ČSSD od požadavku referenda o církevních restitucích nedlouho před volbami. Cílem tzv. jednání bylo skutečně jen získání času pro vytváření tzv. legitimního očekávání církví, že získají majetek.

ČSSD ale nemá žádnou možnost, jak případně nespravedlivému vyrovnání zabránit.

To samozřejmě není pravda. ČSSD je nejvýznačnější politickou silou v této zemi co do počtu poslanců i představitelů vlády. Ovlivňuje, zda stát bude jednat jako suverén chránící zájmy občanů či jako služka církví. ČSSD samozřejmě není schopna prosadit změnu smluv uzavřených s církvemi, je však řada jiných možností, které by strana mohla dávno prosadit, pokud by skutečně chtěla omezit důsledky nespravedlivého vypořádání a prosadit myšlenky prezidenta Masaryka o odstranění historických křivd na českém národě. Místo toho ČSSD umožnila běh lhůt  pro vydávání majetku a začala vytvářet zdání, že by snad církve mohly mít nějaký legitimní nárok na vydávání takovéhoto majetku. Všichni přitom víme, že Evropský soud pro lidská práva opakovaně ve sporech s Českou republikou ve věci církevního majetku rozhodl, že na restituce církevního majetku není právní nárok. A tak ČSSD místo aby zabránila nespravedlivým tzv. restitucím, je fakticky podporuje.