Kdo by měl odstoupit z vlády?Anketa
Každému rozumnému člověku je jasné, že při tzv. jednání se jednalo pouze o získání času a ne o to, aby došlo k prosazení historické spravedlnosti. Hlavním cílem tohoto tzv. jednání bylo vytvoření zdání, že církve jednají poctivě o případné dohodě o změnách podmínek. Fakticky církve dohodu nechtějí a to prokázaly. ČSSD potřebuje vystupovat před svými voliči jako strana, která nechce nespravedlivé majetkové vypořádání s církvemi. Zároveň si uvědomuje, že pokud by začala prosazovat suverenitu státu, že by s ní nebyla v koalici KDU-ČSL a ona by se nemusela stát vládnoucí stranou. Proto považuji probíhající jednání za vhazování písku do očí voličů a to podobně jako zbabělé ustoupení ČSSD od požadavku referenda o církevních restitucích nedlouho před volbami. Cílem tzv. jednání bylo skutečně jen získání času pro vytváření tzv. legitimního očekávání církví, že získají majetek.
ČSSD ale nemá žádnou možnost, jak případně nespravedlivému vyrovnání zabránit.
To samozřejmě není pravda. ČSSD je nejvýznačnější politickou silou v této zemi co do počtu poslanců i představitelů vlády. Ovlivňuje, zda stát bude jednat jako suverén chránící zájmy občanů či jako služka církví. ČSSD samozřejmě není schopna prosadit změnu smluv uzavřených s církvemi, je však řada jiných možností, které by strana mohla dávno prosadit, pokud by skutečně chtěla omezit důsledky nespravedlivého vypořádání a prosadit myšlenky prezidenta Masaryka o odstranění historických křivd na českém národě. Místo toho ČSSD umožnila běh lhůt pro vydávání majetku a začala vytvářet zdání, že by snad církve mohly mít nějaký legitimní nárok na vydávání takovéhoto majetku. Všichni přitom víme, že Evropský soud pro lidská práva opakovaně ve sporech s Českou republikou ve věci církevního majetku rozhodl, že na restituce církevního majetku není právní nárok. A tak ČSSD místo aby zabránila nespravedlivým tzv. restitucím, je fakticky podporuje.
Jaké možnosti eliminovat dopady zákona ve skutečnosti existují?
Pokud by existoval skutečný zájem o spravedlnost a ne pouze snaha o matení veřejnosti, získání majetků a polické moci, mohlo již dávno dojít k prosazení změn zákona, které nevyžadují jakýkoliv souhlas církví. Lze je prosadit bez ohledu na znění smluv uzavřených s církvemi. ČSSD tak s vysokou pravděpodobností mohla těchto výsledků dosáhnout i loni. Stačilo chtít a neohlupovat nás jednáním s církvemi. Měla zabezpečit, aby stát jednal jako suverén. Nezabezpečila. Proč?
Můžete uvést nějaké příklady těch možností?
Těch je celá řada. Vezměte si, že pokud by stát jednal jako suverén, tak již dávno mohl rozhodnout o tom, že například změní ustanovení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a prodlouží lhůtu pro vydávání majetku, nebo stanovit, že pokud žadatel nedokladuje, kde se majetek nachází a kdo má k němu dispoziční oprávnění, tak že se majetek nevydá, a to stejně jako se nevydával majetek, pokud žadatel u jiných restitucí požádal o vrácení nepříslušného subjektu.
Jako nejvýznamnější možnost bych ale viděl zavedení povinnosti uhradit státu sankci, pokud by se později ukázalo, že majetek, ať byl či nebyl vydán, vydán být neměl, protože nebyly splněny podmínky. Uvědomme si, že u normálních lidí platí, že když do insolvenčního řízení přihlásí svoji pohledávku, která bude zjištěna v rozsahu menším než 50 % její výše, tak se k takovéto pohledávce nepřihlíží. Dokonce existuje možnost soudu uložit sankce věřiteli, který takovouto pohledávku přihlásil. Soud může uložit, aby neoprávněný věřitel ve prospěch věřitelů, resp. majetkové podstaty, zaplatil částku, kterou soud určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Pokud by se zjistilo, že majetek neměl být vydán, či požadavek byl neoprávněný, pak by takovouto částkou plněnou ve prospěch státu měla být hodnota vydávaného majetku. Místo sankcí za neoprávněné žádosti dokonce mnozí poslanci ČSSD nehlasovali pro návrh, který byl v minulém funkčním období v Poslanecké sněmovně předložen a který vyžadoval majetkovou odpovědnost za vydávaný majetek. Sledovala jste, jak hlasovali o tomto a podobných usneseních ovlivňujících schválení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi stávající představitelé ČSSD? Proč jsme ústavní stížnost museli podat nejdříve jako senátoři z různých stran a pak až pod tlakem námi podané stížnosti se připojili poslanci ČSSD? Proč vláda neinformovala, zda ve věci tzv. poslaneckých trafik se jednalo i o zákonu o majetkovém vyrovnání, a pokud ano, proč se nedomáhá obnovy řízení před Ústavním soudem? Možná se jedná o dlouhodobou snahu některých osob z ČSSD podporovat církve ke škodě ostatních, což je přitom třeba zamaskovat, např. tím, že se bude zbytečně jednat atd. Kdo na takovémto přístup vydělá?
Co když by ten, komu byl majetek vydán, majetek již nevlastnil a neměl by z čeho případnou sankci hradit?
Pokud církve mají dostávat i finanční vyrovnání dokonce i za majetek, který prokazatelně církvím vůbec nepatřil, nerozumím tomu, proč stát nestanoví povinnost církví vystupovat jako ručitel za subjekty, kterým byl majetek vydán. Nic by církvím nebránilo k odstranění rizika ručení zabezpečit, že před vydáním majetku vezmou žadatelé svoji žádost zpět, pokud si nebudou 100% jisti podáním svých nároků. Pak by se nemusely církve bát odpovědnosti. Samozřejmě existují i další možnosti, které mohla ČSSD dávno uskutečnit, pokud by skutečně chtěla spravedlnost pro většinu národa.
MUDr. Vladimír Dryml
Co tím máte na mysli?
Nerozumím tomu, proč není stanovena povinnost zveřejnit všechny výzvy na vydávání majetku a neumožní se veřejnosti k těmto výzvám vyjádřit a předložit případně důkazy, které by vyvracely tvrzení žadatelů. Šlo uložit povinnost státu smlouvy uzavírat až po uplynutí např. půlroční lhůty pro vyjádření. Pokud např. na Slovensku neplatí mnohé veřejnoprávní smlouvy, které nejsou předem zveřejněny, proč máme naším občanům bránit v možnosti se k návrhům vyjádřit? Není to nic složitého. V insolvenčním rejstříku se uvádí všechny dokumenty týkající se insolvenčního řízení, proč ne ve věci církevního vyrovnání? Proč ČSSD toto neprosadila? Vezměte si dále, že v zákoně je řečeno, že se vyplácí paušální náhrada, která není předmětem daně, poplatku ani jiného peněžitého plnění. Pokud by stát chtěl, mohl takovéto peněžité plnění zavést, stanovit daň.
Vůbec nerozumím tomu, proč ČSSD neprosadila církevní daně, podobně jako v Německu, které by platili věřící a financovali tak svoji církev. Mohlo by být zabezpečeno, že z těchto příjmů z církevní daně budou církve platit daň ve prospěch státu ve výši 90 %, a to do doby, dokud nedojde k tomu, že souhrn takto zaplacených daní dosáhne hodnoty majetkového vypořádání na základě nespravedlivého zákona. Tím by bylo zároveň zabezpečeno, že církve budou mít svůj majetek a budou zároveň financovány věřícími a nezískají nespravedlivý prospěch. Nevidím důvod, proč by mělo docházet k diskriminaci většiny populace ve prospěch církvi. Vám nepřipadá absurdní, že zatímco jiné subjekty za reklamu ve veřejných prostředcích musí zaplatit, tak církve za reklamu náboženství neplatí? Spočetl už někdo, kolik veřejnoprávní televize poskytla církvím bezdůvodného obohacení tím, že vysílá náboženskou problematiku a ne i problematiku zaměřenou proti církvím v poměru názorů veřejnosti ve prospěch církví a proti nim. Řešily to orgány činné v trestním řízení? Kolik kritiků tohoto zákona vystoupilo ve veřejné televizi v poměru k jeho obhajovatelům? Odpovídalo to rozložení názorů ve společnosti? Nejde zde o jednoznačnou diskriminaci a porušování zákona? Neplatí snad v ČR Listina základních práv a svobod? Nezabezpečuje snad listina rovnost všech a nezakazuje se orientovat na náboženství? Nestanoví, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti bez závislosti na státních orgánech? Cožpak faktické financování církví státem tyto principy neporušuje? Cožpak se tím, že stát vyplácí platy duchovních a v porovnání s ostatními restituenty zabezpečuje pro církve řadu výhod, neporušuje výše uvedená listina? Ta vyžaduje stát založený na demokratických hodnotách, který se neváže na výlučnou ideologii a náboženské vyznání. Proč tak stát nejedná a rovnost nezabezpečuje? Komu to slouží?
Vždyť ale Ústavní soud dospěl k závěru, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi není v rozporu s Listinou základních práv a svobod...
Domnívám se, že je lepší toto rozhodnutí Ústavního soudu nehodnotit, protože je v rozporu s logikou věci a nechci spekulovat o příčinách tohoto přístupu.
Moment, vždyť vy přeci musíte respektovat názory Ústavního soudu.
Já respektuji každý logický názor, byť s ním nesouhlasím. Nemůže ode mne ale nikdo očekávat, že se budu chovat jako zbabělci v pohádce Císařovy nové šaty. Nebudu říkat, že císař má hezké šaty, když i malé dítě vidělo, že je nahý. Nebudu říkat, že Ústavní soud rozhodl správně, když každému normálně uvažujícímu člověku je zřejmé, že se jedná o velmi zvláštní rozhodnutí. Jak mám akceptovat stanovisko Ústavního soudu, když je veřejnosti známé, že Ústavní soud ani nevěděl o tom, co má ve spise, nebo jednal jako ten, kdo neví, co má ve spise. Nebudu se bát. Masaryk říkal: Nebát se a nekrást. To platí, i když jde o velké majetky.
To myslíte vážně?
Paní redaktorko, bohužel to myslím vážně a zodpovědně. Tvrdím, že Ústavní soud nerozhodoval o všech našich návrzích a že jeho rozhodnutí ve věci restitucí je ostudou našeho demokratického státu.
Pane senátore, vy nevěříte, že Ústavní soud je nezávislý orgán chránící naši ústavnost?
Až do rozhodování soudu o návrhu, který jsem spolu s kolegy podal, na zrušení zákona jsem si to myslel. Dokonce ještě v průběhu jednání Ústavního soudu jsem zvažoval, že podám stížnost České advokátní komoře na našeho právního zástupce, který nás na jednání před Ústavním soudem zastupoval. Neuměl jsem si představit, že by bez chyby právního zástupce bylo možné to, co jsme viděli v přímém televizním přenosu.
Co tím máte na mysli?
Jako senátoři jsme dali pokyn našemu právnímu zástupci, aby Ústavnímu soudu předložil naše návrhy na provedení dokazování. Při jednání Ústavního soudu jsme však v přímém přenosu z televize slyšeli našeho právního zástupce, že nemá jiné návrhy na doplnění dokazování, než písemně předložil. Předseda Ústavního soudu později řekl, a ani jeden soudce ho neopravil, že jsme žádné návrhy nepředložili. Náš právní zástupce se přitom na písemné návrhy odvolal asi omskrát. Nepochybovali byste o svém právním zástupci? Nebo byste si mysleli, že nemá pravdu předseda Ústavního soudu, kterého nikdo ze soudců neopravil? Pokud by znal naše návrhy, tak soud samozřejmě musel reagovat jinak. Co byste dělali, pokud by Váš právní zástupce tvrdil, že něco udělal, když to podle Ústavního soudu není pravda a nenavrhl soudu důkazy, o nichž klientům tvrdil, že je navrhl? Nezvažoval byste stížnost na advokáta?
Podali jste tuto stížnost? A jak dopadla?
Nepodali. Chvíli poté, co předseda Ústavního soudu v přímém přenosu uvedl, že náš právní zástupce žádný písemný návrh nepodal, jsme viděli, jak náš viditelně šokovaný právní zástupce šel k předsedovi soudu. Následně citoval přímo ze soudního spisu, že žádá o to, aby mohl předložit písemné potvrzení a předvolání jmenovitě uvedených poslanců Parlamentu ČR. Tito poslanci byli dokonce, nebo alespoň někteří z nich, jak jsme viděli v České televizi, přítomni přímo při jednání Ústavního soudu. Co udělal Ústavní soud? Omluvil se? Ne. Vzal si přestávku k rozhodnutí o našich návrzích a dodatečných návrzích poslanců ČSSD.
Česká televize naše návrhy taktně obešla, zmiňovala se jen o návrzích ČSSD. Následně Ústavní soud uvedl, že návrh na výslech svědků akceptovat nebude, že nebudou probrány ani navržené důkazy ČSSD a dokazování končí. K našemu návrhu na předložení písemného vyjádření se Ústavní soud vůbec nevyjádřil a nereagoval na něj. Veřejně nic nedokazoval, naše důkazy veřejnost nezná. Vždycky jsem si myslel, že soudní řízení má být veřejné a že navržené důkazy mají být veřejné. Kolik jich bylo veřejně provedeno v tomto řízení? Ani jeden. To je veřejné řízení? Mám si tak myslet, že jednání Ústavního soudu bylo spravedlivé, když se nevypořádalo se všemi návrhy, které jsem s kolegy předložil? Nemám si připadat jako blázen, jehož práva jsou pošlapávána Ústavním soudem, pokud navrhuji důkazy a soud se k nim ani nevyjádří? A nemám si klást otázku, co je za tím, že takhle Ústavní soud jedná? Jsem ústavní činitel, a pokud se mnou jedná Ústavní soud takhle, jak tedy jedná s běžnými občany? Doufám, že takhle jedná pouze ve věcech týkajících se církví a že v ostatních věcech jedná spravedlivě.
Vy mi naznačujete, že ve věcech církví jedná Ústavní soud podezřelým způsobem?
Jestli jedná podezřele, nevím, ale pokud jsme měli před jednáním Ústavního soudu poradu s naším advokátem a ten nás seznámil s judikaturou ESLP a s tím, co bylo řečeno o judikatuře v nálezech Ústavního soudu, tak buď neumím číst a nerozumím ESLP, nebo nerozumím tomu, jak jedná náš Ústavní soud a proč takto jedná. Neumím si představit, že ESLP říká jedno a Ústavní soud tvrdí pravý opak toho, co říká ESLP v podobné věci.
To byl jediný případ, kdy máte pochybnosti o jednání Ústavního soudu?
Ale ne, vždyť už jsem Vám uvedl řadu dalších. V kolika případech Ústavní soud rozhodl o tom, že se použije předpis, který v ČR neplatí? Nebyl jiným kolegou připomenut na zasedání Senátu případ, kdy se senát Ústavního soudu odvolal na rozhodnutí soudu, které ještě neexistovalo? Nestalo se něco podobného jako argumentace s neúčinnou smlouvou již v souvislosti s církevním majetkem v minulosti? Myslím si, že není vhodné se k těmto věcem vyjadřovat. Nechci zpochybňovat Ústavní soud a ani výběr soudců, ale osobně jeho jednání ve věci tzv. církevních restitucí považuji za jednu z největších proher demokracie v České republice od revoluce. O této prohře se žádné noviny a ani veřejný sdělovací prostředek vůbec nezmínil. Pokud bych to neviděl v přímém přenosu, tak to ani nevím. Proč asi? Plní sdělovací prostředky funkci hlídacího psa demokracie? A když ne, kdo na tom vydělá? Budou zakázky?
Nyní již jsou ale noví soudci Ústavního soudu. Důvěřujete jim?
Samozřejmě. Stejně jako jejich předchůdcům vyjadřuji plnou důvěru. Určitě budou jednat spravedlivě a jednání Ústavního soudu neovlivní to, že v něm je řada osob se vztahem k církvím či církevnímu právu či restitucím církevního majetku. Stejně tak jeho rozhodování neovlivní napojení mezi ním a Nejvyšším správním soudem. Z něj přišli někteří soudci, tam přešel jako soudce bývalý soudce Ústavního soudu, kterému jsme jako senátoři nevyslovili důvěru. Jedná se o bývalého ústavního činitele z řad nejmenované strany bezprostředně spojené s církvemi. Jsem zvědav, kdo bude budoucím předsedou Ústavního soudu.
Nezlobte se, přístup státu k nám občanům ve věci církevního majetku za situace, kdy se jedná o něco, co mnozí považují za historické okradení našeho národa, mne velmi trápí. Snad je lepší rozhovor ukončit a nepřipomínat řadu dalších možností, jak by stát mohl jednat, pokud by chtěl být nediskriminační, poctivý, prostě spravedlivý.
Alespoň poslední otázka: Doslechla jsem se, že Vám dnes odpoledne imunitní výbor Senátu udělil pokutu. Je to pravda?
Vím, že tak jako jsou zajisté církevní restituce asi spravedlivé a já se asi pletu, tak ani mé kritické názory na církevní restituce a postup ČSSD v nich určitě nesouvisí s tím, že jsem byl dnes postižen uložením pokuty v Senátu ovládaném ČSSD ve výši 20 tisíc, za to, že jsem řekl, že kdo nechce v České republice respektovat zákony České republiky, tak ať se vrátí tam, odkud přišel. Stále si myslím, že zákony musí platit pro všechny, pro stát, církve, ale i osoby, které se případně přistěhovaly k nám s tím, že kdo nechce respektovat zákony naší země, tak ať jde tam, kde platí zákony jiné. Spravedlnost a poctivost musí být pro všechny a poctiví občané se nesmí dát zastrašit kýmkoliv. Jinak nebudeme v demokracii, ale v chaosu.
Psali jsme:
 modified-635182810807929242.jpg&id=14623)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
