Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová si vyjela tramvají. Hromadnou dopravou vyrazila na představení pořádané k příležitosti Duhového pochodu za práva homosexuálů, za což se jí dostalo mnohých pochvalných komentářů. Je Zuzana Čaputová lidovou prezidentkou? A nemají se obávat zastánci tradiční rodiny?
Pro významný počet Slováků ještě donedávna prakticky neznámá paní Čaputová je především zdařilým PR projektem, na němž by se naši takzvaní lepší lidé mohli učit a vzít si ji za pozitivní příklad v protikladu k negativnímu příkladu Jiřího Drahoše. No a marketingový produkt zkrátka pokračuje v nastolené cestě. Pro zajímavost mohla paní Čaputová uvést, kolikrát jela za poslední rok, dva hromadnou dopravou a kolik času jí a jejímu týmu zabralo plánování a realizace této jedné cesty na pro její agendu stěžejní představení Príbeh geja, príbeh lesby.
Za lidovou prezidentku paní Čaputovou opravdu nepovažuji. Jedná se o typickou žádoucí zástupkyni, možná spíše loutku elit a šedých eminencí. Sice se s běžnými lidmi a v běžných situacích velmi ráda fotí a prezentuje, ale ve skutečnosti je trojskou kobylou Visegrádské čtyřky, která jde naopak proti zájmům většiny občanů a proti zájmům Slovenska jako suverénní a svobodné země. Kráčí ve stopách svého předchůdce pana Kisky, přičemž jeho stopy ještě více a hlouběji prošlapává.
Fotogalerie: - Čaputová na Hradě
Předseda ODS Petr Fiala vyhlásil sebevědomý cíl – chce sestavit vítězný tým a porazit hnutí ANO Andreje Babiše. „Všechny formy spolupráce mají své klady i zápory... Budu jednat se stranami, které patří do konzervativně liberálního proudu. Budeme hledat, co nás spojuje, ne co nás rozděluje,“ uvedl Fiala k podobě případné spolupráce. Existuje jakýsi konzervativně liberální proud? A je dobře, aby ODS byla jeho součástí?
Petr Fiala v touze sesadit ANO Andreje Babiše začíná být všehoschopný, což není nikdy dobře. Všeho moc škodí a pan Fiala neustále triumfuje sám sebe. Avšak ve směšnosti a tragikomice, nikoliv v pozitivním slova smyslu, jak by mělo být jeho cílem. Co se týká současné progresivistické ODS, je její spojení s oněmi zmíněnými subjekty pouze formálním potvrzením jejího dlouhodobějšího směřování. Nemyslím si, že to pro ni bude výrazně dobré nebo výrazně špatné.
Ohledně konzervativně liberálního proudu. Existuje úplně všechno, co si lze představit. Jde ovšem o to, nakolik spojení určitých pojmů degraduje obsah těchto pojmů sám o sobě. Petr Fiala pak po vzoru skutečných populistů má samozřejmě tendenci tlačit ODS do středu a vítá její rozpliznutí na všechny světové strany. Tedy i konzervativně liberální „směr“ je z pohledu na Fialu logický. Byť jde dle mého o něco obdobného jako teple-studenou vodu.
Nicméně Petr Fiala, coby spíše populista než politolog a politik, chce pochopitelně získat co největší voličský potenciál. Já bych spíše než rozšiřování voličského potenciálu řešil trestuhodný nepotenciál pana Fialy.
Psali jsme:
Je vůbec „Stop Babiš“ legitimním programem politické strany, která si klade za cíl vést tuto zemi? Je dobré se takto v rámci opozice spojovat, nebo je rozumnější přístup Pirátů, kteří se na sjednocení odmítli podílet?
Samozřejmě, že nejde o legitimní program. A voliči to na rozdíl od lepších politiků dávno pochopili. Jde o mlácení již vymlácené slámy, o balet ve tmě, o naprostou neschopnost, nemohoucnost a bezmoc Petra Fialy, ODS, jejich poradců, PRistů a vlastně celého zřejmě resuscitovaného demobloku. Nevím, co je rozumnější, ale Pirátům tentokrát za sebe dávám zatím plus. Parlamentní demokracie je dle mého o souboji myšlenek a idejí jednotlivých politických subjektů, a tak by měly silné strany s potenciálem primárně bojovat samy za sebe. Sic se politici z demobloku často až štítí slova komunismus, vypadá to, že návrat jedné strany, jednoho názoru a jednoho směru by jim konvenoval. Ostatně je to zřetelně vidět v jejich bezmezném obdivu a poklonkování socialistickému politbyru Evropské unie.
Agentura STEM tradičně měří popularitu politických osobností. V červnovém vydání, které ovládl Andrej Babiš před Alenou Schillerovou a Ivanem Bartošem, se tentokrát překvapivě neobjevil poslanec TOP 09 Miroslav Kalousek, ačkoli jde o všeobecně známého politika. Čím to?
Že by byla proměna ve vedení TOP 09 v plném proudu a média a výzkumné agentury na tom začaly pracovat? Tady mě na první dobrou žádná interpretace nenapadá.
Pražský primátor Zdeněk Hřib vyjádřil lítost nad nemožností vystěhovat Miloše Zemana pryč z Hradu. Kromě sporu s Čínou si tak Hřib vybral další letní souboj. Jde o komentář hodný úrovně tak vysoce postaveného veřejného činitele?
Pan Hřib je názorným příkladem toho, že vždycky může být ještě hůře. Alespoň co se vedení pražského magistrátu týká. Nedivil bych se, kdyby po Zdeňku Hřibovi po konci jeho funkčního období neštěkl pes. Ač je dobré mít na špagátku nepříliš intelektuálně zdatného úředníka, v případě pana Hřiba musí žehlení jeho přešlapů dát skutečně zabrat.
Novým premiérem Velké Británie se stal konzervativec Boris Johnson. Liberální figury se doslova předháněly v tom, kdo bude více zděšen: „Britští důchodci zvolili klauna a lháře Borise Johnsona britským premiérem,“ zněl titulek na Britských listech Jana Čulíka. Jiní zase argumentují, že v osobě Borise Johnsona se snoubí buran s lhářem a že byl zvolen pouze 0,25 % britských voličů, neboť o nové hlavě britské vlády hlasovali pouze členové britských Konzervativců. Zazněly i první deklarace typu: „Boris Johnson není můj premiér!“ Proč taková kritika, když Johnson ještě nestihl nic v úřadu vykonat? A není to trochu podobné tomu, jak se u nás značná část veřejnosti dívá např. na Miloše Zemana?
Stejný scénář a mustr médií v zahraničí i u nás. Jakmile je zvolen někdo žádoucí, uvědomělý, s názory a postoji, které jsou v souladu se současným systémem, je vynášen do nebes, aniž by hnul prstem. Na druhé straně, jde-li o člověka nežádoucího a názorově neuvědomělého, je dopředu většině médií a komentátorů jasné, že jde o antikrista a Putinova agenta, který nás vtáhne do horoucích pekel. Příkladem může být svého času glorifikace Baracka Husseina Obamy nebo nyní Zuzany Čaputové. Bianko šek Nobelovky a slova chvály létají éterem jedna báseň jako dříve motýle. Zcela opačný metr je pak aplikován na Donalda Trumpa nebo právě třeba na Borise Johnsona. Lepší lidé zkrátka vědí všechno lépe než my. A nepotřebují na to ani křišťálovou kouli, vystačí si s kádrovým posudkem.
Amerikou lomcuje nová kauza domnělé nesnášenlivosti. Nová Miss státu Michigan Kathy Zhu o svůj titul bleskově přišla poté, co na svůj twitter sdílela statistiky černošské kriminality. Před rokem si pro změnu odmítla navléci hidžáb, který se jí snažila vnutit její spolužačka při příležitosti Světového dne hidžábu. Dotčená muslimka poté navíc zkusila Kathy Zhu vyloučit z univerzity. Kde je tedy ono provinění, za které Zhu ztratila svůj titul Miss? Vždyť i ona statistika byla pravdivá.
Kanadská transgender aktivistka Jessica Yaniv podala třináct stížností k Soudu pro lidská práva. Kosmetický salon jí totiž odmítl depilovat její mužské partie. Věc rychle nabrala spád na sociálních sítích, kde zastánci LGBT a jiných menšin šířili „statečný“ boj aktivistky. Komik Ricky Gervais k tomu poznamenal: „Žijeme v opravdu hrozných poměrech, když si dáma nemůže nechat depilovat své chlupaté koule.“ Za tuto reakci okamžitě schytal vlnu kritiky dotčených aktivistek. Váš komentář? Je to vůbec normální?
Žádným komentářem to zřejmě nevystihnu lépe než Ricky Gervais. Takže vyzdvihuji jeho poznámku, kterou trefil hřebíčky na hlavičky. A potrefené hlavičky se hned ozvaly. Hrozná doba, kdy „stateční“ aktivisti v zádech s médii, neziskovkami a politickými elitami – čest výjimkám – prosazují žádoucí agendy, které jsou v rozporu s přirozeností, přírodou a rozumem.
- Pravidelné Páteční zúčtování Tomáše Vyorala ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
