Čestmír Řanda zemřel jen několik dní před svými 61. narozeninami. Diváci ho mohli vidět například ve filmech Tmavomodrý svět, Láska z Pasáže, Dáma na kolejích nebo v seriálech Dobrodružství kriminalistiky, Zdivočelá země, Ulice a Expozitura. Se svým otcem Čestmírem Řandou st., hereckou legendou, známou například z filmů Pane, vy jste vdova nebo Konec vodníků v Čechách aneb Jak utopit doktora Mráčka, si už jako dítě zahrál ve filmu Táto sežeň štěně.
Informace o Čestmíru Řandovi ml., o jeho životě i nečekané smrti, plní už několik dní stránky médií. Mluví se o údajných dluzích, o jeho vztazích se ženami, problémech s alimenty i o tom, že byl „divnej pavouk“, ale také kamarád. Jedno se Čestmíru Řandovi rozhodně upřít nedá. Měl velmi svérázný pohled na svět a hlavně jasné a nekompromisní názory, za kterými si rozhodně stál. To prokázal i v prvním rozhovoru, který poskytl ParlamentnímListům.cz v září minulého roku, kde mluvil mimo jiné o sametové revoluci, divokých devadesátkách nebo o svém setkání s Václavem Havlem. A servítky si rozhodně nebral. Stejně tak jako při tomto posledním rozhovoru, který vám právě přinášíme. Ostatně posuďte sami.
Čestmíre, vy od začátku na svém Facebooku ostře kritizujete opatření, které vláda přijala kvůli epidemii koronaviru. Napsal jste například – Bureš nás zaklekl všechny. Chci svou zemi zpátky. Nebo – vláda ČR je virus. Co konkrétně vám nejvíc vadí a jak vidíte jak vývoj epidemie, tak i rozvolňování opatření?
Která TV teď přináší nejlepší zpravodajství? (Ptáme se od 12.5.2020)Anketa
Vývoj epidemie je až ta druhá věc. Základní problém je, že se ty vlády, ty politické strany a jejich zástupci, a to vidíme i v jiných problémech a kauzách, nejsou schopní dohodnout v podstatě na ničem. Tohle se tady bohužel jako červená nit táhne vlastně od roku 1989, kdy zvítězí jedna strana, ta to táhne některým směrem, pak nastoupí druhá a ta to táhne opačným směrem. Jestliže se ti lidé, v podstatě třicet let, co jsou v politice, perou o volant, tak kam může ta republika jet, pod tím jejich velením?
Co se týče vývoje koronaviru, tak paralelně s ním se daleko silněji odvíjela politická stránka té věci. Politická a ekonomická. Od začátku se strašilo mrtvými, a to celosvětově. Podporuje se to rčeními jako – „celý svět se bojí“, „všichni to vědí“. Těmihle naprostými nesmysly, které mi vždycky dávají vykřičník, abych si u těch zpráv velmi silně ověřoval zdroje. Protože taková ta rčení – „každý souhlasí“ nebo „je všeobecně známo“, jsou velmi, velmi nebezpečná. Od počátku nebylo vůbec jasné, jak ten vir působí, co dělá, jak se léčí. Ale daleko víc se vyvíjela ta stránka politická a ekonomická. Pokud bych to shrnul, tak dobře, máme tady virus, ale dopad těch opatření nikdy nesmí být přece více devastující než ta samotná událost. A ta různá rozhodnutí, která byla často natolik protichůdná…
Například?
Třeba povinné nošení roušek. Ovšem roušky ten stát nezajistil. Takže lidi začali šít roušky sami a fotili se u toho, jako když bojují na barikádách a zachraňují zemi. A na tomhle nesmyslu stát takhle dlouho trvá, přestože to lidem poškozuje zdraví. Je naprosto evidentní, že po dvou hodinách musí být ta rouška špatná.
Já jdu po Praze a butiky mají za výlohou – módní rouška! A teď už je vidět, že ty majetnější mají roušky značkové a ten plebs mají na jedno použití. Už jsem taky viděl svatbu v rouškách. Člověk, který jede sám v autě, tak má roušku!
Takže lidé si je sami ušili, nasadili si je na hlavy a rozdělilo to společnost daleko víc než cokoliv předtím. Z roušky se stal sociálně psychologický atribut. A z červených mikin a vyhlášení takových těch hesel – „jedeme v tom všichni“. Ne, proboha! Nejedeme! My máme jiné startovací pozice, my nejíme v Parlamentu za padesátikorunu. Takže prostě – „nejedeme v tom všichni“! Já tedy rozhodně v tomhle nejedu a jet s nimi nechci.
Podle vašich reakcí na sociálních sítích to nejsou jen roušky, které vám mezi opatřeními, jež vláda přijala, připadaly nesmyslné…
Ano, třeba zakázání sprch ve fitku. Nebo – choďte maximálně po dvou. A v tramvaji pak jede shluk lidí. A další věci… kde to proboha jsme? Moje práce je bavit lidi, nebo něco produkovat. Práce mojí přítelkyně je dělat zdravotní sestru. Vaše práce je dělat novináře. A prací vlády je zajistit podmínky pro občany. A jestliže v moderní společnosti nemá vláda scénář pro virovou pandemii a podobné věci, no tak co tam dělá?! Ať si doprčic pustí jakýkoliv béčkový americký film, který mluví o této problematice, a podívají se, jak to tam řeší. Dobře, chtěli udělat opatření. Tak ho měli udělat hned na začátku, a to naprosto tvrdé, zavřít na čtyři pět dní úplně všechno. To každý vydrží. Ale pak to začít uvolňovat. Ale oni to nechávali a postupně to přitvrzovali. Postupně se to zvyšovalo. No k čemu to je? Když přece hoří, tak začnu hasit hned.
Ale protože oni nemají sílu k jakémukoliv opravdu silnému politickému rozhodnutí, tak se z toho stala naprosto vnějšková záležitost, která měla pouze kostýmy a rekvizity. A samozřejmě ten umělecký doprovod k tomu poskytla pološílená média, která se totálně zbláznila. A vystrašila strašnou spoustu lidí. Hlavně těch starších. Potkal jsem řadu starých lidí, kteří byli psychicky úplně na dně.
Na druhou stranu ale řada lidí tato opatření vítala…
Ano, byli vystrašení. Ale vezměte si, v této zemi ročně umírá přes 50 tisíc lidí na infarkt. Nikdo to tímto způsobem neřeší. Umírá tady x tisíc lidí na cukrovku. Nikdo nezakazuje dorty…
K tomuto viru žádné podstatné informace od začátku nebyly. Jen v televizi, když vidím, jak tam sedí a s vytřeštěnýma očima jurodiví komentátoři mluví v rouškách. Doprčic, jak by se do té televize ten nemocný dostal? To je jenom předvádění toho viru. Strašáci. Aby si lidé mysleli, že se něco děje, a byli ohebnější…
Tohle prostě byla vyvolaná hysterie. A teď tady máme stovky zničených podnikatelů, ne stovky nemocných, ale zničených podnikatelů, provozoven. S některými z nich jsem mluvil. Ano, oni vydrží měsíc, ale mnozí z nich už dál bohužel ne.
I na toto jste na sociální síti reagoval, a to poměrně drsnou větou…
Ano, paní Benešová řekne, že všichni by měli mít vatu. A já na to reagoval – „chčijou nám na hlavy a už ani nepředstírají, že prší“. Vatu budou potřebovat jednoho dne oni, aby si ji nacpali do kalhot, až lidi opravdu naserou. Protože to, do jakého stavu dostali tuto zemi, jak už jsem zmínil – daleko víc zničených provozoven, firem, lidí ze střední vrstvy než nemocných… jasně, politici mají polštáře. Jestliže paní Schillerová bydlí v bytě poblíž Pařížské, který platí stát, a bere 173 tisíc, a ještě mají jídlo za padesát korun, no tak aby neměli polštáře. A jestliže pan Babiš řídí stát jako firmu, no tak kde má ten stát tu vatu? A já doufám, že ji ten stát má, až mu jednoho dne lidi nezaplatí daně.
Psali jsme:
Označujete to, co se od začátku dělo kolem koronaviru, za hysterii, co ale říci na zprávy, které proudily z Itálie nebo i Španělska o obrovském množství nemocných, mrtvých… jak si vysvětlit tam to obrovské rozšíření nákazy?
Já jsem to docela sledoval, a dokonce jsem to konzultoval i s několika lékaři, protože mě ten problém skutečně zajímá. V Itálii došlo k problémům proto, že oni ty nakažené soustředili na jedno místo, dali je do nemocnic. A v nemocnicích už jsou samozřejmě lidé s oslabenou imunitou. Proto i třeba v nemocnicích je takzvaná nemocniční nemoc. A ti lidé vlastně zemřeli v souvislosti s tím virem. Ano, tak se to píše – v souvislosti. Každá země k té „evidenci“ přistupuje jinak. Jenom z některých zemí k nám pronikají zprávy naprosto šílené. Mně to připadá jak za protektorátu, to hlášení, kolik zemřelo lidí, jako když se v Praze hlásilo, kolik bylo popraveno.
Zajímalo by mě, jak vás konkrétně ve vaší profesi ovlivnila opatření proti šíření koronaviru?
Já jsem se vrátil do ČR ze Švédska, kde částečně žiji, na natáčení seriálu o divokých devadesátkách. Mělo se začít zhruba v polovině března. A v podstatě den před natáčením to bylo zrušené, nebo tedy, doufejme, jen odložené. Takže my všichni, kteří děláme na volné noze, jsme přišli ze dne na den o práci. Řadu mých kolegů to zasáhlo velmi tvrdě. A když zmiňujeme mé kolegy, víte, co mě zaujalo?
Nevím, povídejte..
Spousta mých hereckých kolegů se ohledně politiky k něčemu vyjadřuje.
Najednou se mi tady zdá, jako kdyby nevěděli, jak to dopadne, tak se raději nevyjadřují k ničemu. Já jsem zaznamenal akorát Nelu Boudovou, která mě opravdu mile překvapila. I když ta fotka s tou rouškou byla trošku… No ale byl to prostě názor a odvážný názor! Ale jinak jsem od svých kolegů, až na pár výjimek, neslyšel téměř žádné vyjádření. Co takoví ti věční „petenti“? Pravděpodobně asi souhlasí, nebo nevím. A nejen z umělecké strany, ono bohužel nějaké silné vyjádření nepřišlo odnikud.
Když se vrátíme ještě k tomu Švédsku. To pojalo boj s epidemií úplně jinak, dá se říci, že tomu nechalo volný průběh…
Ve Švédsku je zdravotnictví striktně oddělené od politiky. A opatření jsou tam pojatá formou dobrovolnosti. Jestliže někdo má strach, tak si roušku vezme. Ale nikdo ho k tomu nenutí. Také ale musím zdůraznit, že Švédi mají jinou imunitu, jinou odolnost, než mají třeba lidé tady. Jsou hodnoceni jako jeden z nejzdravějších národů. Jsou disciplinovaní, a když jim něco je, tak vědí, že nemusejí jít za každou cenu do práce. Tady, když je lidem špatně, tak jdou stejně do práce, aby nepřišli o prachy. Tam je to nastavené trošku jinak. Životní prostředí je tam úplně jiné, stejně tak jako jsou tam opravdu kvalitní potraviny a také absence stresu v práci. A i díky tomu jsou zdravotně odolnější. A navíc myslím si, že by je ani nenapadlo poškodit takto ekonomiku.
Když odbočíme, v minulých dnech jsme si připomněli už 75. výročí od konce druhé světové války, diskutuje se o různých rozměrech osvobození Prahy, zejména pak o roli SSSR. Jaký je váš pohled a co říci na slova primátora Hřiba, že Sověti nenesli hlavní zásluhu na osvobození Prahy?
O tom můžou licitovat akorát lidi, kteří nechtějí znát historii nebo kteří se ji nenaučili. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, tak Sovětský svaz vyhrál druhou světovou válkou. Dobře, můžou být ty způsoby někde diskutabilní, za jakých obětí a jak… ale prostě ji vyhrál. A bohužel ty západní země ji pomohly rozpoutat. Prostě Chamberlain přijel a řekl – „mluvil jsem s panem Hitlerem, byl velmi spokojen“… Ta Anglie, Francie, to snad každý ví, proboha, že se na nás vybodly, že nás prodaly. Beneš to tady zabalil… jak říkal můj děda – „Beneš měl plán eroplán“…
A co se týče výročí druhé světové války? Vždyť se tady ty lidi chovají stejně jako dřív. Předtím se nesmělo mluvit o Američanech, dneska se v podstatě nesmí mluvit o Rusech, pokud se to bagatelizuje. A takové ty žabomyší války, že na pomníku stál jiný tank než ten, který přijel první do Prahy? A odstraňování soch v tomto případě a za těchto podmínek? I kdyby pro to byly argumenty, které ale já tedy v tomto případě nevidím… Podle mě žádné nejsou a jen to vyvolává další konflikty. To samé ti vlasovci.
A jak toto všechno od odstranění sochy Koněva až třeba po zmíněné vyjádření pražského primátora podle vás ovlivňuje nebo i do budoucna ovlivní naše vztahy s Ruskem?
Oni to nebudou rádi číst, budou mě považovat za rusofila, ale tak to není. Já bych na toto navázal jednou věcí ve Švédsku. Když byl zvolený prezident Zeman, tak tam o tom mluvil nějaký švédský komentátor s politologem a ten komentátor řekl – „no tak byl zvolený Zeman, ale všichni mu vyčítají, že je přítelem Ruska“. A ten politolog na to odpověděl – „no a kdo chce být nepřítelem Ruska, dneska? Jsou všichni přátelé Ruska.“ A tím ta debata skončila.
Jinak k Zemanovi musím mimochodem říct, že mi trošku „spadl z lopatky“. Já se snažím být demokratem. Respektoval jsem demokratickou volbu a nikdy jsem nevykřikoval jako někteří, že to není můj prezident. Prostě vyhrál volby. Nicméně ta jeho vyjádření jsou zoufalejší a zoufalejší. Můj tatínek k tomu říkal jednu věc, která možná platí i jinde, možná platí právě i v politice – že starci a děti na jeviště nepatří.
A když se vrátíme k těm vztahům s Ruskem?
No, jak to může ovlivnit vztahy s Ruskem… v tuhle chvíli těžko říct. Samozřejmě proběhla tiskem nějaká vyjádření. Víte, kdekdo může Putinovi nasazovat psí hlavu, ale fakt je, že on sebevědomí té země pozvedl. Ale o tom jsem až tak mluvit nechtěl. To, co je důležité a všichni na to zapomínají, je, že Putinovu politiku formují dvě základní věci. Putin je judista a šachista. On jako šachista ví mnoho tahů dopředu, co bude v té politice dělat. Naši politici to nevědí. Ti nevědí, co bude večer. Viz ty jejich prohlášení. Pan Šmucler napíše – roušky nebudou. Hamáček – budou! To je šílený.
Ale zpátky k Putinovi. Jako judista netlačí, použije sílu toho druhého a zatáhne. Vysvětlím na příkladu. Na Rusko udělali embargo, a co se stalo? Rusko to posílilo. Začali si ty věci, o které přišli, vyrábět sami.
Nebo Putinovi sestřelili Turci stíhačku. Všichni čekali v tu chvíli, že je to na spadnutí. Nechal se vyprovokovat? A ono mezi ruským pilotem se stíhačkou a sochou je přece jen trošku rozdíl. Myslím si, že velký medvěd nad takovými věcmi, jako je odstranění sochy, mávne rukou. Protože tyhle blechy v kožichu, to ani nepozná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: David Hora
