Navštívil jste Čínu nebo Wu-chan od začátku propuknutí koronaviru? Jak to tam vypadá?
Od začátku epidemie jsem v Číně nebyl, ale denně komunikuji s kolegy a přáteli, kteří tam žijí nebo pracují. Do Číny jsem před jejím uzavřením musel vyslat našeho inženýra, takže i kvůli němu jsem situaci velmi podrobně sledoval. Kolem 23. ledna zavedla vláda silná omezení, která pak od března do dubna postupně rušila. V polovině března byla nákaza v podstatě zastavena, nakonec se situace zklidnila i v provincii Chu-pej a městě Wu-chan, ale přetrvávají velké obavy z nového kola nákazy. Proto je země nyní téměř uzavřena cizincům.
Číňané bojovali s virem způsobem, který se ukázal jako efektivní, avšak v podmínkách Evropy jsou taková omezení asi jen těžko představitelná. Nemyslíte?
Povinné nošení roušek a zákaz vycházení aplikuje v jisté míře i Česká republika. Evidence obyvatel se provádí všude, ale možnost je kontrolovat prostřednictvím vrátnice v uzavřených sídlištních zónách a dozorem „uličních“ výborů, to je asijské a zejména čínské specifikum, na které Evropa skutečně nedosahuje. Ale myslím, že pandemie všechny režimy – nedemokratické i demokratické – poučí, a ty následně dotáhnou systémy sledování pohybu obyvatel i legalizaci vládních zásahů pro případy krizových situací. Takže příště už státní autorita bude mít silnější páky asi i v Evropě.
Fotogalerie: - V odběrovém stanu
Virus se posléze dostal do Evropy, která se stala novým světovým epicentrem pandemie. Zejména Itálie působí doslova jako odstrašující příklad. Číňané se ihned chopili příležitosti a začali do Evropy posílat pomoc, byť zaplacenou. Viděli jsme to i u nás, kdy čínský speciál s ochrannými pomůckami na letišti vítala téměř celá vláda. Jak moc mohou Číňané díky tomuto posílit svůj vliv?
Protože nákaza se v Číně utlumila dříve, než v Evropě začala, měla Čína dost času a energie věnovat se „koronavirové diplomacii“ a oslovovat řadu zemí, třeba i na úkor Evropské unie. Vliv Číny to ale může posílit jen v některých zemích, které se cítí být regionálně nezařazeny a hledají silného spojence zvenčí. Typickým příkladem může být třeba Srbsko. Navíc je třeba rozlišit, co je vliv a co je image Číny, není to vůbec totéž. Čína se ve své mezinárodní prezentaci často chová velmi ofenzivně a komunikace vůči veřejnosti západních zemí se jí zatím moc nedaří.
Fotogalerie: - Čínská "polepšovna" u Aksu
Kolem původu viru jsme svědky diplomatické roztržky. Čínská diplomacie obvinila z jeho zavlečení do Wu-chanu USA s tím, že jej do města měli přivléct američtí vojenští sportovci během tamních sportovních her loni na podzim. Američané zase nyní prošetřují scénář, zda virus nepochází z vládní laboratoře přímo ve Wu-chanu. Jak této mediální a politické hře rozumět?
Čemu věříte vy? Přikláníte se k oficiální verzi původu viru a sice, že se rozšířil kvůli tomu, že Číňané pojedli netopýra?
Vlastní příčinu si teď už vůbec netroufám odhadnout, to je spíš otázka pro odborníky z jiných oborů. Ale po té snůšce konspiračních teorií je to už pomalu stejné jako atentát na prezidenta Kennedyho. Jak říkám, jednou se to možná dozvíme. Do té doby o tom nemá cenu naprázdno spekulovat, protože bychom pouze bezúčelně přilévali olej do ohně.
Co vlastně stojí za onou vášní Číňanů pojídat takřka všechno včetně zvířat a pokrmů, nad kterými by nejenom našinec ohrnul nos, jako například pojídání opičích mozečků zaživa s citronem?
Ochota jíst cokoliv stravitelného vychází z pravidelných hladomorů, které historicky snižovaly čínskou populaci třeba i o třetinu. Poslední hladomor proběhl v šedesátých letech, lidé jedli kůru ze stromů, trávu, vyhrabávali loni vyhozené slupky… Druhou stránkou je ale čínská vášeň do zdravovědy. Potrava se bere jako lék, což sice známe už od Hippokrata, ale mnozí Číňané, zejména muži, z toho mají sport a „poznávací gastroturistiku“. Angličané vedou „small talk“ o počasí a Číňané o tom, „které jídlo je na co“. Nyní se to však zdá už zbytečné, někdy i dost nechutné a riskantní.
Fotogalerie: - Teror v Číně
V poslední dekádě sledujeme velmi silnou ambici Číny vymanit se z ekonomické role světové manufaktury a stát se globálním lídrem v oblasti technologií a průmyslového know-how. Prezident Si Ťin Pching představil plán, podle kterého chce tohoto cíle Čína dosáhnout do roku 2050. Jedná se de facto o jakousi obdobu „Maova velkého skoku vpřed" pro třetí tisícíletí. Myslíte, že koronavirus toto úsilí Číňanům zkomplikuje, když k němu připočteme ještě takzvanou obchodní válku se Spojenými státy? Připomenu, že kvůli pandemii se již nyní mluví o konci globalizace a odklonu od ekonomického modelu, ve kterém západní firmy vyrábějí kvůli levné pracovní síle zboží právě v Číně...
Myslím, že výhled a směrování technologického rozvoje na čtyři desetiletí dopředu a Velký skok 1958-62 nelze vůbec srovnávat. Technologickým lídrem se stávají země, které umí přitáhnout špičkové technologie do svých Silikonových údolí a komerčně je pak uplatnit na trhu. Pandemie určitě tuto mezinárodní spolupráci a přitahování technologií komplikuje. Ovšem intenzivní výrobu v Číně zatím nemůže zastavit, dokud nebude alternativa. Na výraznou změnu tak dočasná pandemie nestačí, to by se musela neřešitelně vracet a přivodit světovou ekonomickou krizi. Ale dnes je to spíše Čína, která dlouhodobě nechce být světovou manufakturou, ale nositelem know-how. Levná a otrocká práce se už dávno přestěhovala do jiných zemí Asie.
Psali jsme:
Vztahy mezi USA a Čínou jsou silně napjaté. Do jaké míry jsou česko-čínské vztahy a to, jak jsou reflektovány v tuzemském mediálním prostoru, poznamenány soupeřením na ose Čína-Spojené státy americké?
Soupeření Spojených států a Číny rozděluje i českou společnost. V tuzemském mediálním prostoru vidíte občas neuvěřitelné ideologické výpady. Lidé, kteří se osobně vůbec neznají a vlastně o sobě nic neví, se jen na základě jiného názoru ošklivě obviňují z čehokoliv. Útoky ad personam zastavují věcnou diskusi. Většina odborníků pak nechce do diskuse vůbec vstupovat, aby nebyli nálepkováni a očerněni. Je to jejich autocenzura a je celkem pochopitelná. Veřejné diskusi to ale moc neprospívá, protože zasvěcené názory odborníků nahrazuje ideologický souboj.
Proč jsou Číňané tak hákliví na deklaraci uznání jednotné Číny? Když Praha nedávno tuto větičku ze smlouvy o vzájemné spolupráci vypustila, Peking hned vracel úder a přerušil s hlavním městem České republiky spolupráci.
Čína se rozpadla zevnitř už v 19. století, k čemuž významně přispěl tlak evropských kolonialistů. Pokusila se obrodit a v roce 1912 nastolit republiku, ale ani po sto letech se čínská území nedostala pod kontrolu jednoho státu. Proto je to pro ně téma číslo jedna. A zástupci hlavního města Praha se do nejcitlivějšího místa Číny trefují už asi čtvrt století. V současné situaci a za současného nastavení obou stran asi nelze moc očekávat změny. Otázkou ale je, zda o to má naše strana vůbec zájem…
Fotogalerie: - V sinťiangském muzeu koní
Mají Číňané pocit, že i samosprávy například u nás či na Západě jsou řízeny shora a centrálně? Tedy například, když samospráva protestuje symbolicky proti Číně, potrestají například národní orchestr, jako se to tuším stalo právě v případě vypovězení spolupráce s Prahou?
Číňané ještě více než my měří všechno vlastním metrem, hodně věří v kolektivní sounáležitost a státní autoritu. Je pro ně těžce pochopitelné, že hlavní město může vystupovat jinak než ústřední vláda. A pak se podle tohoto vidění světa snaží bránit nebo nasadit protiúder. Dokud se naše kultura a jejich kultura nebudou chápat a vzájemně respektovat, budou se podobné incidenty opakovat.
Jak byste vlastně popsal současný politický systém v Číně? Jaká je role občana v něm? Jaké jeho tam existují sociální rozdíly?
Do jaké míry čínský totalitní režim využívá ke sledování a obtěžování obyvatelstva moderní technologie?
Po celých čtyřicet let reformy čínská vláda dováží a zavádí nové technologie, včetně sledovacích programů. Modernizace infrastruktury a zejména komunikačních technologií umožnují dnes vyspělým zemím sledovat kohokoliv a cokoliv. Čína v tom není jiná než Západ, stát ale může rozhodovat více za občany, postupovat dál než jiné země.
Ptám se na to proto, že v posledním roce se poměrně často mluvilo o systému takzvaného sociálního kreditu. Jedná se o bodovací systém, kdy vás stát monitoruje a hodnotí vaše chování prostřednictvím technologií. V souvislosti s ním vás hodnotí a určité veřejné služby a statky jako například cestování veřejnou dopravou poté zpřístupňuje pouze občanům s určitým sociálním kreditem. Body sociálního kreditu získáváte například pohybem či cvičením, ztrácíte je, když děláte přestupky či čtete státu nepohodlnou literaturu. Nemýlím-li se, tento systém je v Číně hojně přijímán třeba i mezi mladými lidmi. Čím to je? Jak je možné, že lidé takového "velkého bratra" přijímají?
Systémy bodování občanů zaváděly nejdříve nejrozvinutější ekonomiky, začali s nimi poskytovatelé půjček a pojištění, a samozřejmě státní regulátoři trhů. Takže tyto systémy začaly v zemích, kde se žije na dluh už desetiletí, jako třeba v USA – kde mají bodování FICO score. Čína systém pochopitelně dotahuje po svém, s cílem prosadit kolektivní zájmy a státní kontrolu. Potíž je, že se úředník pověřený vládnoucí stranou nebojí rozhodnout, co je pro občany nejlepší a oni to musí pasivně strpět. Čili systém ekonomického screeningu a bodování se tu začíná blížit orwellovskému „velkému bratrovi“.
Na druhé straně v přelidněné asijské společnosti lidé akceptují paternalistický stát jako tatíčka, který dobře rozhodne a postará se. Kamerový systém ve veřejných prostorách většinou v čínských občanech budí přesvědčení, že tak budou ve větším bezpečí. Že se pak všichni ti podvodníci, zloději a násilníci už nemají kam schovat a že mě, který nedělám nic špatného, to nepoškodí. Před několika měsíci mě v Shenzhenu řidiči taxíků (tam jsou jen elektrické) v autě upozorňovali na kameru, napojenou na policejní centrálu a prohlašovali, že jsou vlastně rádi, že je někdo hlídá. Takže, když nedělají nic špatného, mají lidé pocit, že jim to nebude škodit, ba právě naopak. Pro stát je to ale pak samozřejmě i nástroj ideologické výchovy.
Zaznamenal jsem názor, že čeští politici Číňanům podlézají, že to není ta úplně správná politika, která se má směrem k Číně razit, že si země středu více váží spíše suverénního přístupu. Co si o tom myslíte?
Čína si už od Konfucia nejvíc cení střední cesty a vyváženého přístupu. A to by asi byla i ta správná česká politika: připravený, dlouhodobý a vyvážený dialog, ve kterém se opíráme o silnou Evropskou unii. Ale takový postoj samozřejmě znamená, že musíme odvést hodně práce, a také není tak efektní, jako nátlak silou. Jenže takovou sílu dnes mají pravděpodobně pouze Spojené státy. Naši politici zatím často vyhledávají krátkodobý zájem voličů a médií, který získávají buď přes přísliby investic a s nimi přitékajícími penězi, nebo naopak zastávají postoj suverénního lidového hrdiny, který bojuje za pravdu, všem to ještě ukáže a nebojí se ani čínského draka. Za čas si můžeme vyhodnotit, kam nás tato metoda dovede.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jonáš Kříž
