Přibývá záměrů na vytvoření nových politických subjektů. Začít můžeme mediálním magnátem Jaromírem Soukupem, který oznámil vznik nového hnutí a už shání na Moravě podpisy. Lze List Jaromíra Soukupa brát vážně, nebo je to ztráta času o tom mluvit? Může být přínosem? Zaujal vás pan Soukup něčím? Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa? Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?
Zcela oprávněně se hovoří o selhání a krizi tradičních stran. Dokonce ani ty nové, netradiční, nejsou, řečeno mírně, zcela v kondici. To samozřejmě nabízí otázku, zda prostor v politické oblasti, který se tím otevírá, nemůže zaplnit nějaký nový subjekt. Současně to láká některé osoby, které se domnívají, že „na to mají“, zaplnění tohoto prostoru personifikovat. V minulých volbách to byl například finančník Pavol Krúpa. Neuspěl. Mnohé další čeká stejný osud. Mezi ně, dle mého názoru, patří i Jaromír Soukup. Vstup do politiky nelze založit jen na kritičnosti. Jeho pořady začínají být nudné jako pořady Václava Moravce, které jsou určitým protipólem, když se snaží obhájit neobhajitelné. Oba se v podstatě opakují a odrazují i svou sebestředností. Pravdu má spíše Štěpán Kotrba, který se domnívá, že Soukup chce účastí ve volbách mediálně představit svérázné reality show a zvýšit sledovanost své televize.
V médiích se nyní hojně propírá skutečnost, že Jaromír Soukup má obří dluhy v řádech stovek milionů korun. Jeho firmy často končí ve ztrátě, jak si všimla například Česká televize. Je to pro Soukupa problém, který jej může stáhnout ke dnu?
Anketa
Nastává oživení také, řekněme, na liberálně proevropské straně politického spektra, své hnutí zakládá končící europoslanec Jaromír Štětina, zkusit štěstí plánuje i jeho kolega z Evropského parlamentu Pavel Telička. Mají podobné šance jako Soukup? Jak se díváte na jejich záměry?
O mrtvých, byť i pouze politicky, jen dobré. K těm dvěma pánům se nechci vyjadřovat. Stali se určitým symbolem a svou roli chtějí dohrát až do konce.
Přidejme ještě další apel nebo úvahu o vytvoření nějakého dalšího politického subjektu. Filozof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa se domnívá, že protestní energie už je ve společnosti dost, a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Plán představil pro Seznam Zprávy. Čím si vysvětlujete, že je těch snah ať už o založení nějaké strany, nebo hnutí tolik?
Anketa
Milan Kundera je jednou ze zhruba třech desítek významných osobností, které připojily svůj podpis k manifestu, který varuje před nástupem populismu. Umělci mají obavy z brexitu a z květnových evropských voleb. Může s jejich výsledkem podobné snažení zamíchat?
Plácnutí do vody. V případě slavného spisovatele se patrně jedná o zneužití dopadu přirozeného procesu, který čeká většinu z nás, lidmi z jeho nejbližšího okolí.
Z dosud známých kandidátů do Evropských voleb asi nepřekvapil Jan Zahradil nebo Kateřina Konečná. ANO staví do čela kandidátky Ditu Charanzovou a ČSSD Pavla Poce, Piráti Marcela Kolaju. Mimochodem, nově oznámila kandidaturu také Klára Samková. Když si čtete o kandidátech, jak byste vše zhodnotil?
Jan Zahradil i Kateřina Konečná mají slušné šance, jejich strany rovněž. ODS je přes snahu některých eurohujerů stále vnímána jako mírně euroskeptická strana. I zásluhou Jana Zahradila osobně. Pro KSČM, která má jako strana programového typu značné problémy s ideovou prázdnotou, se v poslední době uvolnil prostor snahou ČSSD natlačit se do politického prostoru TOPky, a to zejména v podobě zahraniční politiky, kterou reprezentuje Tomáš Petříček. Ten ve své smutné roli kolaborace se současnou globální mocí, která žene svět od konfliktu ke konfliktu, aby překryla způsob svého vládnutí, ve svém selhávání předstihl i Karla Schwarzenberga. I ten měl alespoň tolik rozumu, aby se choval částečně zdrženlivě vůči tomu, co mohlo ohrozit přežití civilizace jako takové. Ministr Petříček nemá ani tyto zábrany. V případě ANO a částečně i Pirátů chápu, že vsadili na „nová jména“. S těmi starými by moc štěstí neudělali. Kláře Samkové a dalším, kteří chtějí obohatit naši politickou scénu, přeji úspěch, ale jsem velmi skeptický, zda se jim může zadařit.
Psali jsme:
Jak byste si představoval dobrý výsledek voleb do Evropského parlamentu?
Svět jde do turbulencí. Finančních i politických. V této složité situaci budou škodit jak ti, kteří adorují stávající způsob držby moci v EU a představitele tohoto podivného způsobu držby moci vidí nekriticky, tak i ti, kteří si neuvědomují, že „odchod z EU“ či „rozpad EU“ jsou pojmy bez obsahu. Čekají nás složité, dlouhodobé a těžké politické střety o budoucí podobu fungování velkého a mnohostrannými vazbami provázaného prostoru, který spadá pod současnou EU. Uvítám zvolení každého, kdo se dokáže ve vývoji, který nás čeká, zorientovat a postupně se učit z toho, co přináší reálný vývoj. Ti, co budou zvoleni, budou hrát i významnou roli v ovlivňování vývoje vlastních politických stran. I k tomu by se ve volební kampani měli vyjádřit a podle toho by je voliči měli posuzovat. Zbabělce, kteří to nedokážou, by slušný člověk neměl volit.
„Musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu,“ vyzývá v textu francouzský filosof Bernard-Henri Lévy. Zároveň označuje ty, kteří nechtějí společný evropský projekt, za „žháře duše a ducha“. Nepřispěje podobné nálepkování spíše k další polarizaci názorových proudů?
Filozofická polemika s filozofickou parketou, kterou zastává Lévy a kterou nesdílím, by zabrala hodně místa. Proto raději odpovím z jiného zorného úhlu. Představuje si tento „humanista“ svůj „boj za evropskou myšlenku“ jako masakrování lidí v ulicích francouzských měst, které několikanásobně přesáhlo – a to i do počtu skutečných mrtvých – náš tuzemský světoznámý „masakr na Národní“? Jak říkal Werich, vzdělanec se rád ohne...
Fotogalerie: - Tryzna žlutých vest
Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství. Oba státy budou vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jedním z bodů partnerství je snaha začlenění Německa do Rady bezpečnosti OSN coby stálého člena. Jakou šanci budou mít ostatní státy takový blok přehlasovat? Co to vlastně pro nás znamená?
Merkelová tím dala volné ruce Macronovi k masakrování vlastního obyvatelstva. Vícerychlostní EU asi bude znamenat soutěžení v brutalitě a jejím rozšiřování. Podle mého názoru jde tváří v tvář narůstajícím problémům o křeč moci, která se již přežila.
„Ani Německu, ani Francii se Evropu ovládnout nepodařilo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani EU. Že by mohlo uspět Frankoněmecko? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století bychom si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor,“ komentuje snahy Německa a Francie exprezident Václav Klaus. Co vy na to?
Podle mého názoru je něco jako „Frankoněmecko“ ekonomicky nereálné. Obě země jsou velmi odlišné a dlouhodobé systémové problémy francouzské ekonomiky nelze vyléčit napojením na Německo.
Minulý týden se velmi vyhrotila atmosféra ve Sněmovně. Poslanec SPD Lubomír Volný měl svého kolegu z ČSSD Jana Birkeho vyzvat slovy „Pojď ven“ ke konfrontaci. Zdá se, že debata byla vzrušená z obou stran. Jiný poslanec za SPD, Lubomír Španěl, tvrdí, že na Volného v reakci na jeho výrok křičeli poslanci Pirátů „Hajzle!“. Václav Klaus mladší pro změnu řekl, že Volného výroku předcházely urážky na jeho adresu. Co k tomu říci?
Sledoval jsem kauzu jen okrajově, ale také mám dojem, že se jednalo o připravený pokus vyprovokovat Lubomíra Volného a následně ho diskreditovat. Mediální mainstream dění ve Sněmovně okamžitě interpretoval tak, jako kdyby hrál z jednoho partesu. Celé to bylo dost čitelné.
Fotogalerie: - Sněmovna o kumulaci platů
Kdo je tím vlastně vinen? Co s tím lze dělat? Nedostáváme se tím pomalu na úroveň smutných záběrů z některých východoevropských, afrických, či arabských parlamentů, kde se poslanci urážejí, vrhají po sobě věci, případně se i fyzicky napadají?
Děje se to i v západoevropských parlamentech, dělo se to u nás běžně za první republiky, Ostatně není tomu tak dávno, co padla slavná „podsedická facka“ – a to dokonce mezi poslanci jedné a téže politické strany. Nebo třeba Mackova facka zezadu Rathovi… Tyto excesy jsou spíše koloritem demokracie. Mně vadí to, jak se námi zvolení, cítíce se vyvolenými, chovají nekvalifikovaně. Doba je složitá, tak by se měli trochu povznést a hledat společně odpovědi na otázky, čím je to dáno. Diskuse v obou komorách Parlamentu ČR jsou plytké, uzavřené do partajního stereotypu. V tom vidím selhávání či krizi fungování politických stran a jejich reprezentací. Východisko z této situaci vidím v tom, že se každý normální člověk bude snažit využít toho, co přináší současná doba, k tomu, aby se snažil s využitím svého rozumu dobrat k pochopení toho, o co jde. Pokud se člověk neuzavírá ve svých vlastních názorech a dokáže odmítnout používání dvojího metru jako nástroje, kterým se s ním někdo snaží manipulovat, není to tak obtížné. Hlavní je nestat se „zapouzdřencem“.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
