Přibývá záměrů na vytvoření nových politických subjektů. Začít můžeme mediálním magnátem Jaromírem Soukupem, který oznámil vznik nového hnutí a už shání na Moravě podpisy. Lze List Jaromíra Soukupa brát vážně, nebo je to ztráta času o tom mluvit? Může být přínosem? Zaujal vás pan Soukup něčím?

Zcela oprávněně se hovoří o selhání a krizi tradičních stran. Dokonce ani ty nové, netradiční, nejsou, řečeno mírně, zcela v kondici. To samozřejmě nabízí otázku, zda prostor v politické oblasti, který se tím otevírá, nemůže zaplnit nějaký nový subjekt. Současně to láká některé osoby, které se domnívají, že „na to mají“, zaplnění tohoto prostoru personifikovat. V minulých volbách to byl například finančník Pavol Krúpa. Neuspěl. Mnohé další čeká stejný osud. Mezi ně, dle mého názoru, patří i Jaromír Soukup. Vstup do politiky nelze založit jen na kritičnosti. Jeho pořady začínají být nudné jako pořady Václava Moravce, které jsou určitým protipólem, když se snaží obhájit neobhajitelné. Oba se v podstatě opakují a odrazují i svou sebestředností. Pravdu má spíše Štěpán Kotrba, který se domnívá, že Soukup chce účastí ve volbách mediálně představit svérázné reality show a zvýšit sledovanost své televize.

V médiích se nyní hojně propírá skutečnost, že Jaromír Soukup má obří dluhy v řádech stovek milionů korun. Jeho firmy často končí ve ztrátě, jak si všimla například Česká televize. Je to pro Soukupa problém, který jej může stáhnout ke dnu?

Neznám podrobně finanční situaci Jaromíra Soukupa, ale nedostatek peněz rozhodně není ten jeho hlavní nedostatek. Krize politických stran, zejména těch programových, je dána tím, že volič dnes skoro nikomu nevěří a na sliby ho nikdo nenaláká. Tradiční i nové politické strany si toto ještě neuvědomily. Místo programu, který by pojmenoval problémy, odhalil jejich příčiny a nositele, ukázal cestu jejich řešení i způsob zapojení těch, od kterých očekává svou podporu, do jejich řešení, politické strany jen cudně definují své priority, což v podstatě znamená, že nabízejí nesplnitelné, to, čemu ani představitelé těchto stran sami nevěří. Pokud by měl mít nový politický subjekt šanci, musel by přijít se srozumitelnou, perspektivní a realistickou vizí: Srozumitelnou v tom smyslu, že občan pochopí, o co jde, perspektivní v tom smyslu, že tento program identifikuje problémy a ukazuje cestu jejich řešení, realistickou v tom smyslu, že s podporou těch, které politický subjekt osloví, tuto vizi prosadí. To jsem zatím v pořadech Jaromíra Soukupa nepostřehl. Ale třeba se ještě polepší a přivede do politiky, a tedy i do televizní reality show, osobnosti, které to dokážou.

Nastává oživení také, řekněme, na liberálně proevropské straně politického spektra, své hnutí zakládá končící europoslanec Jaromír Štětina, zkusit štěstí plánuje i jeho kolega z Evropského parlamentu Pavel Telička. Mají podobné šance jako Soukup? Jak se díváte na jejich záměry?

O mrtvých, byť i pouze politicky, jen dobré. K těm dvěma pánům se nechci vyjadřovat. Stali se určitým symbolem a svou roli chtějí dohrát až do konce.

Přidejme ještě další apel nebo úvahu o vytvoření nějakého dalšího politického subjektu. Filozof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa se domnívá, že protestní energie už je ve společnosti dost, a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Plán představil pro Seznam Zprávy. Čím si vysvětlujete, že je těch snah ať už o založení nějaké strany, nebo hnutí tolik?

Daniel Kroupa patrně zapomněl, nebo spíše nikdy nepochopil, jak to s tím Občanským fórem bylo. Byla to nastrčená návnada těmi šíbry minulého režimu, kteří realizovali Djilasův manévr „nové třídy“ – přeměnit neplnohodnotná vlastnická práva vyplývající z držby nomenklaturních pozic ve správě tzv. společenského vlastnictví v plnohodnotná vlastnická práva, zkrátka rozdělit si kořist upadajícího systému. To se jim také povedlo. Dnes by takové Občanské fórum II patrně splynulo s českým majdanem. Různých kibiců, kteří nabízejí více či méně přihlouplé představy, přibývá právě proto, že stávající politické subjekty jsou ideově vyprázdněné a odtržené od poctivé teorie. A – dovolil bych si po ransdorfovsku zacitovat – bez revoluční teorie není revoluční hnutí. Tedy přesněji – bez toho, aby se opírala o dobrou a poctivou teorii, sehraje každá osobnost koketující s politikou smutnou roli falešného proroka.

Milan Kundera je jednou ze zhruba třech desítek významných osobností, které připojily svůj podpis k manifestu, který varuje před nástupem populismu. Umělci mají obavy z brexitu a z květnových evropských voleb. Může s jejich výsledkem podobné snažení zamíchat?

Plácnutí do vody. V případě slavného spisovatele se patrně jedná o zneužití dopadu přirozeného procesu, který čeká většinu z nás, lidmi z jeho nejbližšího okolí.

Z dosud známých kandidátů do Evropských voleb asi nepřekvapil Jan Zahradil nebo Kateřina Konečná. ANO staví do čela kandidátky Ditu Charanzovou a ČSSD Pavla Poce, Piráti Marcela Kolaju. Mimochodem, nově oznámila kandidaturu také Klára Samková. Když si čtete o kandidátech, jak byste vše zhodnotil?

Jan Zahradil i Kateřina Konečná mají slušné šance, jejich strany rovněž. ODS je přes snahu některých eurohujerů stále vnímána jako mírně euroskeptická strana. I zásluhou Jana Zahradila osobně. Pro KSČM, která má jako strana programového typu značné problémy s ideovou prázdnotou, se v poslední době uvolnil prostor snahou ČSSD natlačit se do politického prostoru TOPky, a to zejména v podobě zahraniční politiky, kterou reprezentuje Tomáš Petříček. Ten ve své smutné roli kolaborace se současnou globální mocí, která žene svět od konfliktu ke konfliktu, aby překryla způsob svého vládnutí, ve svém selhávání předstihl i Karla Schwarzenberga. I ten měl alespoň tolik rozumu, aby se choval částečně zdrženlivě vůči tomu, co mohlo ohrozit přežití civilizace jako takové. Ministr Petříček nemá ani tyto zábrany. V případě ANO a částečně i Pirátů chápu, že vsadili na „nová jména“. S těmi starými by moc štěstí neudělali. Kláře Samkové a dalším, kteří chtějí obohatit naši politickou scénu, přeji úspěch, ale jsem velmi skeptický, zda se jim může zadařit.