Před pár dny jste se radoval nad rozhodnutím Krajského soudu v Brně, podle kterého nelze dětem s českým občanstvím upírat ochranu českých soudů a norská rozhodnutí nelze považovat za dostačující. Na Facebooku jste napsal: „Další skvělá zpráva v kauze Eva Michaláková. Rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně bylo nadřízeným krajským soudem zrušeno. Opět se potvrdilo, že pan Kapitán a paní Marksová ve svém postupu chybovali a postup Norů ve věci českých občanů je protiprávní...“ Jestli můžete připomenout čtenářům, v čem podle vás konkrétně chybovala ministryně práce a sociálních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky Michaela Marksová?
Paní Marksová v tom, že když byla v Norsku, tvrdila, že je to záležitost jen norského práva a že výsledek norských soudů budeme respektovat. Od začátku jsem jí říkal, že to není norská záležitost, ale česká. Že děti jsou Češi. Ona bohužel i proti stanovisku české vlády i českých úřadů se rodiny Michalákových nezastala. Tvrdila, že do tohoto sporu nemůže česká vláda zasahovat. Což se ukázalo jako nesmysl.
A co Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí?
U pana Kapitána to krásně uvedl soud – na jednu stranu pan Kapitán říká, že je to věc, kterou rozhoduje norský soud, a na druhou stranou pomáhá matce s celou kauzou. Krajský soud se pozastavil nad touto protichůdností, paradoxem, který je jeho pozicí prezentován.
Jaký má však podle vás toto rozhodnutí krajského soudu konkrétní praktický význam?
Celá kauza se vrátí k okresnímu soudu a ten bude muset nějakým způsobem rozhodnout v této věci.
Nicméně české soudy mají působnost v České republice, nikoliv v Norsku, kde k případům odebírání dětí dochází... Má tato rozhodnutí českých soudů nějaký vliv na norské soudy?
Určitě. Pokud české soudy dojdou k tomu, že by mělo dojít ke svěření dětí do péče širší rodiny, samozřejmě budeme muset s Norskem na základě výsledku soudního jednání vést diskusi. To není možné, aby to Norsko tímto způsobem ignorovalo. Žijeme v nějakém právním systému a právním státě, tak je to z mého pohledu zásadní. Myslím si, že mezinárodní právo neříká nic o tom, že by širší rodina – dědeček už zemřel – ale i sestra nemohla požádat o svěření dětí do péče. Věřím, že soud nějakým způsobem rozhodne a brzy toto rozhodnutí uvidíme.
Psali jsme:
Jak velká je, co se týče rodiny Michalákových, šance, že se děti vrátí k matce Evě?
Ta šance je dnes minimální. Ale nechci jít cestou – kterou prosazují zastánci Barnevernetu – že nic nebudeme dělat. Z našeho pohledu byly odebrané dvě české děti českým rodičům, které měly české občanství. A s konečným rozhodnutím norských soudů, které zbavily Evu Michalákovou práv, se nechci z mnoha důvodů smířit.
Tento medializovaný případ není zdaleka jediný. Tak mě napadlo, zda v případě, kdy se zoufalí rodiče nedovolají spravedlnosti u soudu, můžou volit i metody krajní, třeba únos dítěte. Děje se to často? Vím o případu, kdy soukromý polský detektiv na objednávku rodičů dítě uzmul Barnevernetu, předal rodičům a Polsko pak dítě Norům už nevrátilo...
Tohle je případ detektiva Rutkowského. Takových už jsou dnes stovky, že rodiče, najatí detektivové nebo členové tajných služeb či speciálních jednotek děti z Norska odvezou. Většinou Norsko protestuje formou nějaké nóty, ale děti se zpátky nevracejí. Jsou to případy dětí polských, ruských, ukrajinských, běloruských. Všimněme si ale, že když bylo dítě odebráno německému občanovi, do čtrnácti dní bylo vráceno. Německý ministr zahraničí totiž dokázal do Norska rychle zavolat a vysvětlil jim, že buď dítě rychle vrátí, nebo budou mít velké problémy v rámci Evropské unie. Stalo se to německému vědci, který pracoval v Norsku. Doufám, že nová česká vláda ukáže, že má tah na branku a v této věci něco udělá. Myslím si, že sociální demokracie prohrála volby i kvůli jednání ministryně Marksové v této kauze.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
