Před pár dny jste se radoval nad rozhodnutím Krajského soudu v Brně, podle kterého nelze dětem s českým občanstvím upírat ochranu českých soudů a norská rozhodnutí nelze považovat za dostačující. Na Facebooku jste napsal: „Další skvělá zpráva v kauze Eva Michaláková. Rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně bylo nadřízeným krajským soudem zrušeno. Opět se potvrdilo, že pan Kapitán a paní Marksová ve svém postupu chybovali a postup Norů ve věci českých občanů je protiprávní...“ Jestli můžete připomenout čtenářům, v čem podle vás konkrétně chybovala ministryně práce a sociálních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky Michaela Marksová?

Paní Marksová v tom, že když byla v Norsku, tvrdila, že je to záležitost jen norského práva a že výsledek norských soudů budeme respektovat. Od začátku jsem jí říkal, že to není norská záležitost, ale česká. Že děti jsou Češi. Ona bohužel i proti stanovisku české vlády i českých úřadů se rodiny Michalákových nezastala. Tvrdila, že do tohoto sporu nemůže česká vláda zasahovat. Což se ukázalo jako nesmysl.

A co Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí?

U pana Kapitána to krásně uvedl soud – na jednu stranu pan Kapitán říká, že je to věc, kterou rozhoduje norský soud, a na druhou stranou pomáhá matce s celou kauzou. Krajský soud se pozastavil nad touto protichůdností, paradoxem, který je jeho pozicí prezentován.

Jaký má však podle vás toto rozhodnutí krajského soudu konkrétní praktický význam?