Společné partnerství uzavřela Francie a Německo smlouvou, která je zavazuje vystupovat společně v obranné i zahraniční politice. Co vy na to? Je to dobrý nápad?
Smlouva mezi Francií a Německem samozřejmě nastavuje úplně novou situaci ve vztazích mezi evropskými státy. Máme tady snaživější státy, které by se daly definovat přijetím eura, a pak státy, které se drží více stranou, kam patřila Velká Británie, ale i některé státy středovýchodní Evropy. A najednou se nám tu objevil nový mocenský celek, který před hlavami ostatních evropských zemí začal domlouvat jakési prapodivné partnerství, sjednocení či sloučení.
Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?Anketa
Je to situace velmi podivná už proto, že z toho, co o smlouvě víme, jsou v ní bezpečnostní záležitosti, ale i věci zahraničněpolitické, a dokonce nehoráznosti revidující v podstatě výsledky druhé světové války. Nebo například snaha Německa získat místo trvalého člena Rady bezpečnosti. Takže tyto dva státy pod záminkou dalšího sjednocování Evropy, zatímco ostatní evropské země házejí přes palubu včetně tak vrostlých evropských zemí, jako jsou Belgie a Lucembursko, a dávají ostatním najevo, že teď si budou dělat vlastní politiku a na ostatní partnery se nebudou ohlížet. Svým způsobem se dá říci, že Německo a Francie, které by se rády pokládaly za motory evropského sjednocování, zahájily kroky k rozbití Evropské unie, a to nikoliv rozbití z periferie, ale z centra.
Oba státy, Francie i Německo, mají velké množství vnitřních problémů…
Mají nepředstavitelné vnitřní problémy. My vidíme jen vrcholek ledovce, ale dá se říci, že ve Francii probíhá regulérní revoluce. Nikoliv nějaké demonstrace, ale regulérní povstání středních a nižších vrstev. A dá se říci, že v Německu došlo fakticky k rozvalu státní moci, státní správy. Vždyť co jiného než země v rozkladu, je země, po které se pohybují statisíce neregistrovaných cizinců? Co jiného než země v rozkladu, je země, kde slyšíme o vraždě či násilí prakticky denně a dnes už i několikrát denně? Co jiného než země v rozkladu, je země, kde jsou přepadáváni opoziční politici, zapalovány kanceláře opoziční strany a podobně.
Tady se nám o soustátí snaží – když to řeknu básnicky – jedna země civilizačně na úrovni Somálska a druhá na úrovni Ruska v předvečer revoluce. Je to legrační, na druhé straně to má i svoji podivnou logiku. Je známo, že když se gauner – a já pokládám opravdu vysoké představitele Francie a Německa za gaunery – dostane do úzkých, tak často útočí a snaží se o pohyb vpřed. Tedy ještě zhoršit situaci pro všechny okolo. To nyní dělají Francie a Německo.
Neměli by o něčem podobném rozhodnout lidé obou států, tedy Němci a Francouzi?
Všimněte si, že v těchto státech o lidi už vůbec nejde. Francouzský prezident byl sice zvolen v řádných volbách, ale od té doby, co byl zvolen, činí kroky, které opravdu nesliboval v předvolební kampani a pro které nebyl zvolen. Jde daleko za hranice svého mandátu a momentálně má zemi ve vzpouře. Existuje z francouzských zkušeností v historii dobré poučení. Když máte zemi ve vzpouře, nemá smysl vzbouřence příliš provokovat, protože ve Francii vynalezli zařízení s názvem gilotina a mají tam jisté zkušenosti s umravňováním příliš provokujících hlav státu.
Fotogalerie: - Schillerová z bohnické léčebny
Co se týká Německa, tak je situace složitá také. Současný režim si voliči stále spojují s nějakou stabilitou, jistotami, perspektivou, ale ten režim je neposkytuje. O Němcích je známo, že jsou pomalejší, talentovaní, ale v některých věcech pomalejší, takže jim ještě chvíli potrvá, než zjistí, jakou budoucnost jim současný režim přichystal.
Psali jsme:
Domníváte se, že po spojení Německa a Francie budou Němci ochotni platit francouzské dluhy?
Nevím, jak dluhy, ale především se Němců nikdo nebude ptát. Už nyní přece víme, že Německo poskytlo francouzskému prezidentovi či vládě jakýsi neomezený úvěr po dobu nepokojů a v podstatě sponzorují potlačování. Co na to řeknou němečtí voliči, se teprve uvidí, ale je otázka, zda na nich ještě bude záležet.
Jak vnímáte celé vyjednávání o brexitu a chování obou stran? Donald Tusk prohlásil, že by ho zajímalo, jak vypadá peklo pro lidi, kteří způsobili brexit bez jasného plánu, jak při něm postupovat.
Celé vyjednávání o brexitu je samozřejmě jedna velká komedie anglického humoru. Británie byla dlouhá léta čistým sponzorem Evropské unie, na druhé straně je pravda, že měla vyjednáno spoustu výjimek, takže unijní byrokratická šikana se britských občanů týkala méně než lidí v kontinentálních zemích Evropské unie.
Ve Velké Británii se také objevují problémy a nebudeme si nic nalhávat. Jde o problémy především s etnickou a kulturní proměnou země. Už dávno není Británií pro Brity, ale jakýsi nový Pákistán, kde jsou domorodá a britská děvčata, zejména z chudších vrstev, lovnou zvěří pro přistěhovalce, zatímco vyšší třídy tomu blahosklonně a cynicky přihlížejí a dělají, že problém neexistuje. Těch problémů je tam mnohem více.
Brexit byl do značné míry vnímán těmi, kdo pro něj hlasovali, jako protest proti směřování Velké Británie. Byť se o té migraci a náboženských konfliktech vůbec nemluvilo a problémy se sváděly na polského instalatéra a Romy z východní Evropy – mluvilo se o menších problémech a minoritních – lidé stejně dobře věděli, proč volit brexit. Proti směřování Británie a Evropské unie. Ten plán, jak brexit provést, příliš mnoho jeho zastánců nemělo a to se vlastně ukázalo, když síly, které brexit prosadily, nechaly jeho prosazení na Therese Mayové, což je probruselská, protibrexitová politička. Ani její vláda se nesnažila připravit brexit, a naopak Brusel opravdu ukázal, co v něm je.
Brusel skutečně ukázal, že nechce Británii nechat opustit Evropskou unii, že se mu to vůbec nelíbí, a začal se vůči Británii chovat naprosto imperialisticky. Slyšeli jsme hesla o potrestání Británie. Tím pádem všechny ostatní evropské země a vlády včetně britských občanů pochopily, v jakém spolku fungují. Jak nakonec brexit dopadne, netuším. Zašmodrchanosti vyjednávání nesleduji, ale bruselské centrum se skutečně chová naprosto stejně, jako by se chovala Moskva za časů Brežněva, to jsme viděli a vidíme všichni.
Jak poslední dění u voličů poškodilo dva největší zastánce evropské integrace, tedy Emmanuela Macrona a Angelu Merkelovou, do voleb do Evropského parlamentu?
Myslím, že jsou nějak poškozeni geneticky, takže volby do Evropského parlamentu bych do toho netahal. Ono se vlastně teprve ukáže, zda ony volby budou změnou, záleží na volební účasti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
