Společné partnerství uzavřela Francie a Německo smlouvou, která je zavazuje vystupovat společně v obranné i zahraniční politice. Co vy na to? Je to dobrý nápad?

Smlouva mezi Francií a Německem samozřejmě nastavuje úplně novou situaci ve vztazích mezi evropskými státy. Máme tady snaživější státy, které by se daly definovat přijetím eura, a pak státy, které se drží více stranou, kam patřila Velká Británie, ale i některé státy středovýchodní Evropy. A najednou se nám tu objevil nový mocenský celek, který před hlavami ostatních evropských zemí začal domlouvat jakési prapodivné partnerství, sjednocení či sloučení.

Je to situace velmi podivná už proto, že z toho, co o smlouvě víme, jsou v ní bezpečnostní záležitosti, ale i věci zahraničněpolitické, a dokonce nehoráznosti revidující v podstatě výsledky druhé světové války. Nebo například snaha Německa získat místo trvalého člena Rady bezpečnosti. Takže tyto dva státy pod záminkou dalšího sjednocování Evropy, zatímco ostatní evropské země házejí přes palubu včetně tak vrostlých evropských zemí, jako jsou Belgie a Lucembursko, a dávají ostatním najevo, že teď si budou dělat vlastní politiku a na ostatní partnery se nebudou ohlížet. Svým způsobem se dá říci, že Německo a Francie, které by se rády pokládaly za motory evropského sjednocování, zahájily kroky k rozbití Evropské unie, a to nikoliv rozbití z periferie, ale z centra.