Ve Velké Británii se k moci dostala levice. Ve Francii to vypadá, že levicové strany budou sestavovat vládu. Jak se to projeví na ekonomice obou zemí?

Musíme rozlišovat. Ve Velké Británii vznikla stabilní vláda, která má šanci vydržet až do konce volebního období. Ve Francii je to patrně jen na rok, protože tamní legislativa sice nevyžaduje, aby vláda požádala o podporu, ale může jí být vyjádřena nedůvěra, přičemž se další volby mohou konat až po roce od těch předchozích. Do té doby může vládnout Macronem nominovaná vláda v demisi, která ovšem toho moc nezmění, takže nejpravděpodobnější scénář bude, že si na rozuzlení současného volebního patu budeme muset ještě minimálně dvanáct měsíců počkat. 

Co se týče ekonomiky, ve Velké Británii se ekonomické programy obou hlavních politických stran nijak zásadně neliší, takže nějakou revoluci nečekejme. Labouristé se určitě budou snažit o posílení veřejných výdajů na sociální programy, otázkou ale je, nakolik jim to dovolí napjatý rozpočet.

Ve Francii to bude složitější, na problémy francouzské ekonomiky nemá spolehlivý recept ani jedno ze tří uskupení. Při tvorbě hospodářské politiky se můžeme dočkat nejednoho paradoxu, protože centristé se mohou spojit s krajní levicí při prosazování „zelené“ transformace, naopak v sociální oblasti můžeme zase vidět průnik levice a lepenistů. Francouzská ekonomika bude minimálně po dobu do dalších voleb připomínat neřízený vlak, který se setrvačně řítí kupředu, protože tři možní strojvůdci se nedohodnou, kdo a jak by jej měl řídit. Ale možná, že právě to je také jednou z příčin optimismu některých burzovních spekulantů, protože výše popsaná situace je pro jejich aktivity nejvýš příhodná.