Co říkáte na protesty zemědělců u nás a v zahraničí…
Abych vám pravdu řekl, těm zemědělcům se nedivím, že protestují. Tu jim chtějí vzít zelenou naftu, tak se domáhají spravedlnosti stran hnojiv a pesticidů, tam zase poukazují, že k nim, ale i k nám, proudí obilí bez cel a i bez toho, aby bylo nějak zdravotně sledováno, jinde zase žárlí na to, že v jiných zemích mají větší dotace na zemědělskou výrobu a ještě jinde poukazují na to, že více vyplňují papíry, aby dokázali, že hospodaří dle výmyslů úředníků. Dokonce jsem slyšel, že prý třetina, nebo kolik procent půdy, se nechá čas od času ležet ladem. Pitomost, která nás vrací někam do trojpolního hospodaření, lidí v našich podmínkách byla pětina či dokonce jen desetina toho, co je tady dnes. Jestlipak ten člověk, který tak rozhodl, ví, jak vůbec vzniká půda a co to dá práce, aby dávala užitek? A jak se musí udržovat? Už to, že dnes se neprovádí ve většině hluboká orba a tím pádem myši a hraboši sežerou polovinu úrody, je pro zemědělce katastrofa. Chápu, kdyby bylo nařízeno rozmanité hospodaření s půdou, ne, rozsáhlé pole řepky či pšenice a jinak nic, to by bylo nařízení rozumné. Navíc jsou země, kde se používají pesticidy s rozumem a jinde je to pětkrát více a v zemích mimo EU ani nechci domýšlet.
Dobře, omezme pesticidy, působí na přírodu i člověka nedobře, jednotnou mírou na hektar zemědělské plochy, a ne třeba o 50 procent, jak zase navrhuje jiný úředník, neboť tím rozhodnutím budou poškozeni právě ti, kteří se snaží. Stejně tak s dotacemi. Nejlépe by bylo všude hospodařit bez dotací, ale když už, tak zase stejná porce na hektar pro všechny. A dovoz obilí? Já vím, že to bylo gesto vůči bojující zemi, aby se mohla bránit, ale bylo to gesto vůči našincům velmi kruté a spotřebitelům nemravné. Vztahy by se měly rozhodně narovnat, v tom mají zemědělci pravdu, a já chápu jejich protesty. A místní politici by si měli uvědomit, za koho mluví. Zda za ty, kteří je zvolili, nebo za ty, jimž se chtějí zalíbit. Sám posuďte, co je správné.
Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
Chtěl bych ještě připomenout problém ptačí chřipky. My zde, za velké slávy, vybíjíme drůbež, ale nikdy jsem z našich sdělovacích prostředků neslyšel, jak to řeší v Polsku, Německu, Francii, na Ukrajině a jinde. Vždyť přece ptačí chřipku přenášejí ptáci na tahu a ten tah jde od severu k jihu a od jihu k severu celou Evropou. Prostě, zajímá mě, zdali v těch zemích také vybíjejí své chovy drůbeže. Či, jak to řeší oni.
Pane docente, podívejme se raději někam jinam. Vy jste dlouho pracoval v ochraně přírody a třeba Křivoklátsko jste připravoval k vyhlášení jako chráněnou krajinnou oblast. Jak se díváte na to, že Křivoklátsko a Karlštejnsko by měly být národním parkem?
Asi by to bylo krásné, pane redaktore. Ale podívejme se trochu do historie. Obě oblasti jsou nyní chráněnými krajinnými oblastmi a byly zřízeny v krajině, která je dlouhodobě člověkem obhospodařována a dlouhodobě jsou v této krajině těženy suroviny, které daly vzniknout mnoha krásným stavbám, a jejich těžba podporovala a dosud podporuje rozvoj českého průmyslu - stavebnictví, hutě, doly, železářství. Pravda je, že všechna tato odvětví pomalu odumírají a většinou zbývá jen zemědělství. Na druhou stranu je pravda, že v rámci chráněných krajinných oblastí jsou vyhlášeny zvláště chráněná území s velmi přísným režimem, jako jsou národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. A přírodě se v těchto enklávách daří. Je to i proto, že v okolí se pracuje na polích a těží kámen, neboť tu jde ruku v ruce hospodaření a ochrana přírody. Pravda je, že občas jedna strana zabrblá na druhou, leč vše se vždy v dobré obrátí. Nemyslím si, že by Křivoklátsko a Karlštejnsko potřebovaly statut národního parku. Potřebují, pravda, intenzivní ochranu přírody, ale hlavně respektovanou ochranu přírody, kterou prezentují odborníci. Vždyť, co je to za území, kde je chráněna především geologie, a to nemá geologa v řadě svých odborníků. Ano, jsou tu celostátní instituce, které to mohou zajistit, ale dozor, odborný dozor, je v péči ochrany přírody. Tady je potřeba udělat pořádek. Mnohdy nejde o to, zda třeba vyobrazení trilobita je naprosto vědecky správné, jako o to, aby si návštěvník oblasti uvědomil, jak trilobit, jakýkoliv, je nesmírně cenná památka, kterou může popsat zase jen odborník.
A upřímně řečeno, kde by bylo odkryto tolik významných geologických památek a nalezišť, kdyby nebyla ta těžba surovin. I na to se musí myslet.
V této chvíli skutečně nehoruji pro vyhlášení národních parků v dotčených oblastech, jako spíše by bylo lepší prohloubit o ně odbornou péči.
Jen tak mimochodem, jsem velmi rád, že byl vyhlášen Národní Geopark Barrandien a se zájmem sobě vlastním sleduji, jakou bude vyvíjet do budoucna činnost.
Psali jsme:
Slyšel jste o novém železničním tunelu z Berouna na Smíchov - nezničí se Barrandien?
Slyšel, ale nevím, v jakém stadiu je jeho příprava. Na tom, zdali se zničí či nezničí Barrandien, rozhodnou zase jen lidi. A to jak projektanti, stavitelé, dělníci i ochranáři. Budou-li spolupracovat, brát v úvahu jeden druhého, snažit se vzájemně se pochopit a ne jen vykřikovat, jak mi bylo ublíženo.
Mezi námi, mohl by vniknout unikátní geologický profil Barrandienem, který by nebyl na povrchu, ale pod zemí. A kdyby se třeba zajistilo jeho dlouhodobé studium - ne rok, dva, ale třeba sto let – takový unikátní profil by si to zasloužil a inženýři, si myslím, že by to dokázali vymyslet v místě odkryvu, byla by to paráda. Ale říkám, chce to respekt jeden k druhému a všichni k přírodě!
…a co vy, Pečky, Filatelie?
Funguje náš stát dobře? Jste spokojeni s úřady, zdravotnictvím, sociálními službami apod.?Anketa
Pravda je, že jsem v posledních rocích, díky nemocem, které mě zužují, navštěvoval své rodiště málo. Třeba se to ještě zlepší. Tak se více věnuji sbírání známek a práci ve filatelistickém Klubu Fauna a Flóra, přípravě ve vydávání filatelistických tiskovin k různým výročím, pro které připravuji a píši podklady. Myslím, že nám práce docela jde. A zase vzpomínám na chvíle, kdy jsem v Pečkách přebíral místní klub filatelistů po Františku Dvořáčkovi, kdy jsme v Pečkách připravovali oblastní výstavu a mnoho a mnoho dalších akcí, kdy nás v klubu bylo na 60. Dnes klub zanikl. Škoda. Inu, všechno je o lidech, a když nejsou…
Vzpomínám i na svůj milovaný Český ráj, kam už také zajíždím jen zřídka. Spíše zajíždím nyní do Mněstečka u Olbramovic. I tam je krásně. Však jsem je také popsal ve své knize o přírodě středních Čech.
Fotogalerie: - Sjezd ČSSD se Zemanem
A co nové úspěchy české geologie? Žijete s nimi?
Lhal bych, kdybych prohlásil, že ne. Mám svou vědu hodně rád a mám rád i lidi, kteří v ní pracují a mnozí z nich právě přinášejí ty nové objevy. Například, je to několik dní, co Mezinárodní unie geologických věd schválila nový stratotyp na Berounsku. Toho úspěchu dosáhli odborníci z Geologického ústavu Akademie věd ČR. Mezinárodní unie geologických věd schválila nový stratotyp u Hlásné Třebaně na Berounsku. Stratotyp značí geologickou lokalitu, na které je vymezen vzor konkrétního historického geologického období. Ten u Hlásné Třebaně definuje hranici jednoho prvohorního období. Nebo objev nového druhu kočkotvárné šelmy ze starších třetihor, který učinili pracovníci Národního muzea. Či objev nakousnuté skořápky amonita mosasaurem z české křídy, jež mají „na svědomí“ paleontologové Přírodovědecké fakulty University Karlovy. Jen tak mimochodem, ten nakousnutý amonit byl letos vyhlášen Zkamenělinou roku. Tak bych mohl pokračovat dál a dál. Česká a československá geologie byla vždy známá po celém světě. Dělali ji opravdu mistři svého oboru a dělali české geologii i naší republice čest. Všude nás rádi přijímali. Pomáhali jsme s geologickými výzkumy na celém světě. V Mongolsku, na Kubě, Libyi, v Egyptě, Turecku, Indii, v USA, v Jižní Americe na mnoha místech, v Maroku, v SSSR třeba si jednou tehdy mladí astrachánští geologové vzpomenou nejen na terénní výzkumy, ale i na to, jak je dokázal opít stárnoucí český docent tak, že mu přísahali věčné přátelství - a jinde a jinde. Bylo to také tím, že jsme s otevřenou náručí přijímali studenty geologie i vážené vědce v naší zemi a měli jsme jim co říci. A oni nám. Krásně se to vzpomíná a já jen věřím, že přes všechny současné těžkosti a potíže tomu bude tak i do budoucna.
Moc a moc vám, pane redaktore, i vašim čtenářům přeji mír a klid a krásné dny probouzejícího se jara, i když zima a sníh se mohou ještě mockrát vrátit! Přežijeme to!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
