Důchodce, který celý život pracoval, má mizernou penzi. Je naštvaný, když vidí Roma kasírovat každý měsíc desítky tisíc za celou rodinu, zní z klubu Babiše

Pořadatelé ankety Český slavík tvrdí, že skupina Ortel porušila pravidla fair play a proto jí započítali hlasy z loňska. I tak Ortel obsadil druhé místo mezi skupinami a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Ovšem, už samotný fakt, že vzali kapele hlasy, nahrává diskusím o tom, že pokud by byly sečteny správně, Ortel mohl anketu klidně vyhrát. Jak si vysvětlujete takový zájem právě o Ortel, tedy o skupinu, kterou dost kritiků často nazývá kapelou minimálně kontroverzní? Jde o vyjádření vůle lidí, kteří jsou nespokojení například s migrační politikou EU? Čím mohli vlastně tak zaujmout?

Každý umělec má právo na svůj názor, na svůj osobitý „sound“, na své písně, obrazy, na svůj pohled na svět. Hranice, kde končí jeho umělecká svoboda, jsou určitě dál, než si člověk bez fantazie a nadání umí představit. Ovšem hranice, kde končí jeho svoboda, končí tam, kde u ostatních lidí – tam, kde ohrožují a narušují svobodu toho druhého. To se občas pere mezi sebou. Jednak se umělcům – zejména těm oblíbeným – více toleruje. Na druhé straně jsou více pod drobnohledem.

Anketa

Souhlasíte s premiérem Sobotkou, že bez přijetí eura se staneme ,,,satelitem" a ,,ztratíme vliv na rozhodování v EU"?

Ano

96%

hlasovalo: 8236 lidí

Prostě umělec to nemá jednoduché, a je to kromě talentu i poctivá dřina. Tenhle rub mince lidé na nasvíceném jevišti nevidí. A jediným spolehlivým měřítkem mixu té práce, talentu a taky notné dávky štěstí je to, jak to lidé přijmou. Můžete si klást spousty otázek proč, ale nikdy to neodhadnete a nezkalkulujete. Měl jsem spoustu úspěšných kolegů v rádiu, kteří měli logopedické vady. Znal jsem spoustu zpěváků, kteří takzvaně reagovali na reflexe doby, a lidi je prostě nebrali. Musí tam být ještě něco, cosi, nevím co to je, nějaké osobní či jiné kouzlo – prostě něco, co ty lidi osloví. No a Ortel to prostě pro někoho má. Neřeš, nepřepínej.

Nepřipomíná vám výše uvedený postup ze strany pořádající agentury Českého slavíka – Musica Bohemica – podobnou situaci jako v roce 1975, kdy se rozhodli brněnští recesisté kolem Františka Kocourka udělat Zlatého slavíka ze svého kolegy Rudyho Kovandy, aby to nebyl jen pořád dokola Karel Gott? Jinými slovy, nezachovala se zmíněná pořádající agentura stejně hloupě jako tehdy normalizační kulturní orgány?

Jo, trošku mi to připomíná zážitky z mládí. Hrál jsem skoro dvě sezony s pražským divadlem Dostavník. V osmdesátých letech minulého století to bylo v Praze velmi populární divadlo. Rejpalo vtipně do režimu, hrálo autorské hry autora Krhůtské kroniky Ervína Hrycha – například Dívčí válku a další. Hráli jsme v Baráčnické rychtě a v Malostranské besedě. To divadlo v podstatě skončilo tak, že jednoho rána odvezli frontmeny divadla do Bartolomějské na výslech. Pak se divadlo díky tomu zásahu StB rozhádalo, rozdělilo a nakonec i částečně rozpadlo. No a mně to velmi připomíná tehdejší přehrávky u příslušných agentur pod dohledem všech těch odborů kultury a dalších orgánů. Někdo potom směl jezdit za hranice, někdo nesměl koncertovat ani v okresním městě. Vadí mi to, jo, vadí. Stejně jako Kabátům. Je to nefér.

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do Poslanecké sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili tentokrát jinak, než bylo zvykem. Paní Vašáryová pak například uvedla pro časopis Finmag, že je na pováženou, když vítězí ti, kteří jen křičí, ale i tak si musí česká společnost umět poradit i s takovými extrémními situacemi. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do Sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je, podle vás, potřeba vůbec měnit atmosféru ve společnosti?

Já si vůbec nemyslím, že my, Češi, jsme rasisti, fašisti nebo že máme xenofobní sklony. V Rakousku-Uhersku žilo tolik národů a národností a stát fungoval. Znám to ještě z dědova vyprávění i z historie – vůbec si nemyslím, že to byl tak zlý „žalář národů“. V první republice bylo taky veselo – Rusíni, Slováci, Maďaři, Němci, Poláci... Zažili jsme fašismus, židé zažili rasismus a pamětníci stále ještě žijí. Vystudovaly u nás celé generace „Mirečků“ (viz „Jak básníci...“). Já mám prima kamaráda ze Zambie, který u nás vystudoval na rotariánské stipendium, Stanleye Siankumbu Kadantu. Občas si spolu zazpíváme, něco jsme i natáčeli v rádiu. Chodil s námi ve Slaném koledovat jako „černej vzadu“, měli jsme ho na dětské mikulášské v Černochově a on se u cedule Černochov mohl potrhat smíchy.

Při živelních katastrofách všude ve světě jsme vždycky pomáhali a dokázali jsme při sbírkách sehnat hodně peněz. Při exodu uprchlíků v době jugoslávské války jsme přijali desetitisíce uprchlíků, pomáhali jsme i v místě konfliktů. Ale nedivte se, že se lidé bojí toho, co odstartovalo bezhlavé přijímání tzv. uprchlíků ze severní Afriky a ze Středního východu. Spočítal už někdo, kolik set mrtvých včetně dětí mají na svědomí teroristé, kteří s tím nepochybně souvisejí!? Když vám někdo zastřelí puberťáka na diskotéce, tak vám kecy o multikulturní společnosti a pomoci bližním znějí asi tak, jako staccato z kalašnikova.

Za to, jaká je naše společnost, zodpovídá svým malým dílem každý z nás. Nemůže to přece vyřešit volba prezidenta, byť je tato volba výrazem jisté většiny voličů. Mám pocit, že v nás pořád je takový ten alibismus z minulosti – ať rozhodnou „voni nahoře“. „Voni“ za to můžou, my nic, my muzikanti. Kdo jsou to „voni“? Jsme to i my!

Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, tak budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat za hranice,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti prezidentskými kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou vůbec opodstatněné?

Neznám nikoho, kdo by žil v ponížení, strachu nebo utíkal za hranice kvůli nějakému politikovi. Ale znám spousty lidí, kteří kvůli politikům přišli o práci, pak o dům, byt, rodinu, důstojnost a skončili jako bezdomovci v ponížení.

Staly se některé nepříjemné záležitosti, zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácen a ponížen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, co brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti, nebo už symptomy nemocné společnosti? A je důvod přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?

Určitě bych neházel do jednoho pytle volby a projevy nenávisti vůči cizincům. A jestliže se takto společnost chová, nakazili jsme ji my sami. Já jsem vyrůstal a kamarádil ve Slaném s cikány, prosím neopravujte to slovo, je stále ještě ve slovníku spisovné češtiny – s Robertem Zubákem, Bertíkem Gyrgou... Jejich rodiče normálně pracovali, naše mámy se znaly. Nikdo nedostával prachy zadarmo – jen proto, že je Romák. Známe se doteď a nemáme z toho problém. Dnes je to jinak. Nedivte se, že důchodce, který celý život pracoval a který má tak mizernou penzi, že mu nestačí na léky, jídlo a nájem, je naštvaný, když vidí šéfa romské rodiny, který nepracuje, jak kasíruje každý měsíc na sociálce desítky tisíc za celou rodinu, jež taky nepracuje. Dnes už druhou, třetí generaci.

Nedivte se, že Teplice, které hrdě prohlašovaly, že nepotřebují evropské dotace, protože dostávaly od arabských přistěhovalců slušné peníze, naštvaly své obyvatele, pro které „díky“ chování těchto lidí už město není tak bezpečné a čisté. Samozřejmě, že to není tak jednoduché a doslova černobílé. Ale tohle normálním lidem prostě vadí. Ale ti neposílají nikoho do plynu, to je pochopitelně extrém.

A regulace? Nerad bych se dočkal zase toho, že moje výtvarné plakáty strhávali příslušníci VB po celém okrese. Už teď to v některých médiích smrdí tím, čemu se za bolševika říkalo „osobní odpovědnost šéfredaktorů“. To bylo ještě horší než cenzura za Rakouska-Uherska. To byla malá česká předposranost. Proto to smrdí.

Prezident Miloš Zeman odjel do Ruska a web ruské armádní televize Zvezda hned na začátek návštěvy napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Prezident Zeman prohlásil, že jde o urážku českého národa. Někteří ocenili jeho zásadní reakci, jiní říkají, že Rusové vše zaranžovali. Mohlo to tak být? Jaký postoj bychom měli nyní zastávat vůči Rusům?

Nezastávám takové konspirační teorie o tom, že někdo tohle zaranžoval. Uvědomte si, že v roce 1968 o tom v SSSR nic nevěděli a tato generační setrvačnost může trvat dodnes. Natočili jsme v roce 1990 v Moskvě s Janou Klusákovou, excelentní novinářkou a dámou, která Rusko zná, rozhlasovou reportáž o „Sedmi statečných“ – o těch, kteří v srpnu 1968 demonstrovali na Rudém náměstí proti invazi v ČSSR. Končili pak ve vězení, v blázinci... byla to jejich velká občanská statečnost. Ale to byli osobnosti, intelektuálové, lidé, kteří měli informace, velkou morální sílu. Bylo to tak šílené, že někdo by klidně mohl říci, že to bylo zaranžováno. Nebylo. Já s nimi mluvil, to byly obrovsky silné a kruté autentické prožitky. Dostali jsme za to rozhlasovou cenu. Zajímalo by mě, jestli ta reportáž ještě je v archivech Českého rozhlasu...

Co se týká Bruselu, přicházejí zprávy o tom, že se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí pořádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice. Jaký postoj k tomu zaujmout??

Řeknu vám, že by mě docela zajímalo, co všechno náš současný pan premiér podepsal v zahraničí v poslední době. Třeba v Lucembursku!

Pokud se jedná o sestavování české vlády, tak situace se vyvinula tím způsobem, že Andrej Babiš se snaží vytvořit menšinový kabinet a v Poslanecké sněmovně se vytvořila tichá koalice ANO, KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že je tím prý ohrožena demokracie. Jak lze vůbec zhodnotit nynější postup Andreje Babiše v této záležitosti?

Jednoduše! Plní to, co slíbil voličům. Protože zároveň ví, co jim určitě neslíbil – obstrukce s ustavením nové Poslanecké sněmovny, kecy místo práce, rozpočtové provizorium... Zatímco se tohle všechno ve Sněmovně děje nebo se k tomu schyluje, bůhví o čem se díky nefunkčnosti tohoto orgánu jedná někde jinde v zahraničí. Jak už je to v naší milé malé zemi zvykem – o nás bez nás. Pan Andrej Babiš chce pracovat a naplnit to, k čemu mu dali voliči mandát. Voliči měli v demokratických volbách na vybranou. Andrej Babiš díky reakcím některých politických stran ve Sněmovně na vybranou nemá.