Pořadatelé ankety Český slavík tvrdí, že skupina Ortel porušila pravidla fair play a proto jí započítali hlasy z loňska. I tak Ortel obsadil druhé místo mezi skupinami a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Ovšem, už samotný fakt, že vzali kapele hlasy, nahrává diskusím o tom, že pokud by byly sečteny správně, Ortel mohl anketu klidně vyhrát. Jak si vysvětlujete takový zájem právě o Ortel, tedy o skupinu, kterou dost kritiků často nazývá kapelou minimálně kontroverzní? Jde o vyjádření vůle lidí, kteří jsou nespokojení například s migrační politikou EU? Čím mohli vlastně tak zaujmout?

Každý umělec má právo na svůj názor, na svůj osobitý „sound“, na své písně, obrazy, na svůj pohled na svět. Hranice, kde končí jeho umělecká svoboda, jsou určitě dál, než si člověk bez fantazie a nadání umí představit. Ovšem hranice, kde končí jeho svoboda, končí tam, kde u ostatních lidí – tam, kde ohrožují a narušují svobodu toho druhého. To se občas pere mezi sebou. Jednak se umělcům – zejména těm oblíbeným – více toleruje. Na druhé straně jsou více pod drobnohledem.

Prostě umělec to nemá jednoduché, a je to kromě talentu i poctivá dřina. Tenhle rub mince lidé na nasvíceném jevišti nevidí. A jediným spolehlivým měřítkem mixu té práce, talentu a taky notné dávky štěstí je to, jak to lidé přijmou. Můžete si klást spousty otázek proč, ale nikdy to neodhadnete a nezkalkulujete. Měl jsem spoustu úspěšných kolegů v rádiu, kteří měli logopedické vady. Znal jsem spoustu zpěváků, kteří takzvaně reagovali na reflexe doby, a lidi je prostě nebrali. Musí tam být ještě něco, cosi, nevím co to je, nějaké osobní či jiné kouzlo – prostě něco, co ty lidi osloví. No a Ortel to prostě pro někoho má. Neřeš, nepřepínej.