„Prezidentský systém je mnohem lepší, protože odpovědnost není roztříštěna mezi anonymní masu poslanců, ale je na jednom konkrétním politikovi, který může, ale nemusí být příště znovu zvolen do funkce prezidenta,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy. cz Pavel Kohout, který považuje prezidentovy kroky nejen za logické, ale dokonce za správné.
Vy jste kritikem současného politického systému, ve své knize jste uvedl, že nepořádek je zakódován do politického systému, poměrný volební systém vytváří podle vás permanentní nestabilitu. Jak tedy vnímáte kroky prezidenta Miloše Zemana, který se podle politologů i politiků snaží destruovat současný politický systém z parlamentního na prezidentský?
Miloš Zeman, jakkoli nejsem jeho příznivec ani volič, se nesnaží nic destruovat. Jedná přísně podle ústavy. Pokud jde o ústavní zvyklosti, žádné skutečné se během pouhých dvou desetiletí ještě nestačily stabilizovat.
Prezidentský systém je mimochodem mnohem lepší, protože odpovědnost není roztříštěna mezi anonymní masu poslanců. Odpovědnost je na jednom konkrétním politikovi, který může, ale nemusí být příště znovu zvolen do funkce prezidenta.
Z tohoto hlediska jsou kroky Miloše Zemana nejen logické, ale dokonce správné. Zde opět zdůrazňuji, že nejsem členem fan klubu Miloše Zemana, nevolil jsem ho, ale když má někdo pravdu, neváhám to připustit.
Ing. Miloš Zeman
Co si myslíte o tom, že někteří politici za to ovšem Zemana ostře kritizují, například Karel Schwarzenberg jeho jednání přirovnal k převzetí moci nacisty a komunisty?
Schwarzenberg musí být hodně zatrpklý vůči Zemanovi. Hořkost mu zatemňuje rozum.
Advokátka Klára Samková říká, že Miloš Zeman jen trestá politiky za to, že sami porušovali ústavní zvyky, když minulé kabinety stály na přeběhlících. Podle advokátky má padnout vláda, když jedna z politických stran odejde z vládní koalice. Podle ní je třeba tento zprofanovaný politický systém nahradit. Souhlasíte s tímto názorem?
Neznám úplně přesně názory paní advokátky Samkové, ale zajisté se shodnu v kritice systému založeného na přeběhlících. Takový systém nemůže být nikdy stabilní.
Je správné činit takové kroky, jako jmenovat „prezidentskou“ vládu bez dohody s parlamentními stranami, aniž by se změnila Ústava, jak navrhujete ve své knize Úsvit, protože podle současné podoby ústavy je prezident neodpovědný?
Absolutně. Poslední vývoj ukazuje, jak velmi hluboce prohnilý dosavadní systém je. Ukazuje, jaké mezery a zabudované vnitřní konflikty má naše dosavadní ústava. Prezident samozřejmě musí být odpovědný. Neodpovědnost prezidenta je reliktem konstituční monarchie: hlava státu má být v tomto systému jen kladeč věnců a trochu vznešenější notář. Je celkem jedno, zdali hlava státu je volená nebo dědičná.
Psali jsme:
Není podle vás prezidentovo jednání pádným důvodem ke změně ústavy, hlavně pokud jde o pravomoci prezidenta, ale případně i o změnu volebního systému?
Domnívám se, že prezident by měl být současně premiérem, aby nedocházelo k věčným konfliktům. Možný je i francouzský systém, ale ten mi přijde trochu polovičatý. Navíc velmi posiluje moc politických stran na rozdíl od systému amerického, který je založený na individuální odpovědnosti prezidenta a členů Kongresu. Když se podíváme na explozi veřejných výdajů ve Francii zhruba od 70. let, je zřejmé, že politické strany se našly v kupování voličů. To není dobré.
Někteří lidé se obávají, že z přímo voleného prezidenta, který by byl zároveň premiérem, by snadno mohl vyrůst diktátor. Nemohl. Za prvé, je tu nezávislý Ústavní soud. Soudce by pochopitelně musel jmenovat někdo jiný než prezident. Za druhé, byl by zakázán souběh vládních a poslaneckých funkcí. Vláda by nemohla používat Sněmovnu jako svoji prodlouženou ruku. Za třetí, vláda by měla podstatně omezenou zákonodárnou iniciativu. Za čtvrté, lze uvažovat o odvolatelnosti prezidenta, ačkoli tato možnost by měla být spíše teoretická.
Volební systém do Poslanecké sněmovny by měl být určitě přímý většinový. Většinový systém odfiltruje ty nejvíce „provařené“ osoby. Nechci nikoho jmenovat, ale ti největší výtečníci by měli prostě utrum.
Jiná varianta je poměrný volební systém s otevřenou kandidátkou. Tedy systém, kdy všichni poslanci se kroužkují a nezáleží na jejich pořadí na kandidátní listině. Je s úspěchem používán například ve Švédsku nebo ve Švýcarsku při volbách do federální sněmovny. Je dokonce možné kroužkovat i kandidáty z více politických stran současně.
Jak hodnotíte vládu, která vznikla bez ohledu na politické poměry v Poslanecké sněmovně?
Uvidíme. Prozatím bych se omezil na konstatování, že za daných okolností má šanci překvapit snad již jen příjemně.
Objevila se diskuse kolem pojmu „ústavní zvyky“. Prezident Miloš Zeman je označil za „idiotský pojem“, ale politologové i právníci říkají, že ústavní zvyky jsou běžnou součástí politiky všude ve světě. Jak tento pojem zapadá do vašich představ souvisejících s návrhem nové Ústavy pro Českou republiku?
Ústavní zvyky mohou mít roli, pokud se uplatňují v zemi, která má dlouhou právní kontinuitu. Ale co znamená našich dvacet let? Za tu dobu jsme stihli mít teprve třetího prezidenta. Žádné ústavní zvyklosti se nestačily vyvinout. Zejména neexistují v takové citlivé oblasti, jakou je jmenování premiéra. Takže prezident má vlastně pravdu, i když na jeho místě bych použil jemnější slovník.
Ve vašem návrhu ústavy také zdůrazňujete vyvážení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Co si tedy myslíte o kritice olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvána a policie, že narušili toto rozložení moci, když se snaží kriminalizovat politické obchody v kauze údajné korupce bývalých poslanců ODS?
Doposud jsme nežili ve státě, který by měl oddělené a vyvážené druhy jednotlivých mocí. Žijeme v parlamentní despocii, v níž si poslanci volení podle bizarního a nespravedlivého systému mohou téměř beztrestně provádět, co chtějí. Fakt, že vláda je personálně propojena s Poslaneckou sněmovnou prostřednictvím kumulace funkcí, je systémově chybný. Premiér by neměl být současně poslancem. Ministr financí také ne. Ostatně, žádný člen vlády by neměl mít jinou funkci než pouze a výhradně členství ve vládě.
Rovněž jsme dlouhou dobu žili v bezpolicejním státě. Nějaká policie sice existovala, ale převážně dávala pokuty za špatné parkování. Stíhání zločinců se omezovalo jen na tradiční trestné činy z dob rady Vacátka, tedy vloupačky a vraždy. Tam korupce nepatřila, ani jiné rafinované majetkové trestné činy ve finanční sféře.
Nyní se policie po dlouhé době letargie trochu vzchopila – a najednou potrefené husy kejhají o policejním státě. Ale řekl bych, že většina voličů policii fandí.
Ještě k termínu „politický obchod“. Pokud mluvíme o vyjednávání ve smyslu kompromis za kompromis, je to v pořádku. Politika je umění dohody. Ovlivňování poslanců pomocí materiálních výhod však už v pořádku obvykle není. Zejména, když jde o to změnit jejich názor a přesvědčit je, aby opustili své volební sliby. To je již zřetelná korupce.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
