Vládní balíček představující změny v penzijní a rozpočtové politice je kritizován zleva i zprava. O čem to podle vás vypovídá?
Vypovídá to o tom, že se oligarchickým skupinám a společenským vrstvám, které Fialova vláda reprezentuje, podařilo nashromáždit tak obrovskou moc, že se nemusejí na nikoho ohlížet. Nemusejí se zdržovat veřejným míněním, nemusejí se zdržovat ústavou.
Dělá tedy to, co zpravidla dělávají vítězové. Tedy razantní přerozdělení národního bohatství. Poraženým, kteří představují asi 80 % společnosti, jsou odebrány stovky miliard korun a ty budou rozděleny mezi přívržence vlády a jejich zahraniční sponzory.
Dlužno dodat, že k tomu má Fialova vláda mandát. Vyhrála troje volby po sobě a porazila i demonstranty na Václavském náměstí. Je si své moci vědoma a chová se podle toho.
Ekonom Lukáš Kovanda vyjádřil názor, že celá vládní reforma má jen ukázat, že vláda řeší problém, který vytvořila sama tím, že dramatizovala stav českých veřejných financí, které nejsou v tak dramatickém rozvratu, jak se ministři tváří. Pokud by to byla pravda, jak dlouho tato „hra na aktivitu“ může fungovat?
Vláda vlastně jen říká takové ty povinné fráze. Může za to někdo jiný. Když to neuděláme, celá země bude zničena. Je to naše morální povinnost. Přívrženci vlády se s tím spokojí a na ostatních nezáleží.
Bude to fungovat tak dlouho, dokud bude držet pohromadě současná mocenská koalice.
Vlastně je fajn, že nám jenom kradou peníze. Byly doby, kdy se na základě podobného zdůvodnění přinášely lidské oběti.
Někteří tu vládní tiskovku srovnávali s obdobím „perestrojky“, kdy se komunisté snažili provést nějaké dílčí změny, aby režim znovu nastartovali, ale báli se sáhnout na jeho podstatu. Neměl jste taky ten pocit, že některé věci jsou naprosté tabu (v tomto případě zájmy energetických firem, nadnárodních korporací a dalších vlivných ekonomických hráčů, kteří tuto vládu podporují) a vláda se snaží zachraňovat systém drobnými úpravami toho ostatního?
Obávám se, že je to ještě hlubší. Zkrachoval celý ekonomický model, který vycházel z privatizace, liberalizace, otevřenosti zahraničním investorům atd. Místo slibovaného blahobytu přinesl hospodářský rozvrat a zchudnutí celé země.
Problémy se hromadily a už předchozí vlády je jenom odkládaly. Pro řešení neudělaly vůbec nic. Ani teď se žádný z těch problémů neřeší. Vláda Petra Fialy se zaměřuje na přerozdělení zdrojů, nikoliv na řešení nějakého problému. Svými kroky problémy naopak zhoršuje a vytváří další, ale to je pro ni vedlejší.
Vláda je posedlá tématem komunikace. Premiér stále mluví o vysílání signálů, vyhazují se miliony za komunikační kampaně, a politické průšvihy se hasí konstatováním, že vše bylo „špatně komunikováno“. Není tato posedlost komunikací spíše výmluvou na absenci obsahu?
To souvisí s jednou velmi specifickou vlastností nové aristokracie – orientace výhradně na dojem a na mediální výstupy. Nezáleží na tom, jak se lidem daří a kolik z nich bylo vyhnáno z bytů. Nezáleží na tom, kolik starých lidí v zimě zemřelo na nemoci související s nedostatečným vytápěním. Záleží na reklamních kampaních a na článcích v médiích.
Stejným způsobem vedeme válku. Rusové zabíjejí naše lidi po tisících, sklady munice jsou prázdné, ale my máme působivější videa a úžasná vyjádření expertů, takže vlastně vyhráváme.
Vládnoucí vrstva tak přebírá povahový rys, který byl v minulosti typický pro chátru. Obrovské řetězy z falešného zlata nahradily billboardy. Ale pořád jde o dojem, za kterým není vůbec nic.
Co je ona „společenská smlouva“, kterou lidem nabízí současná pětikoalice?
Společenská smlouva v podání pětikoalice zní: my jsme vyhráli a vy jste prohráli. My můžeme všechno a vy budete držet hubu.
Skutečná společenská smlouva by přece říkala: vy se smíříte se zchudnutím, nebo dokonce s pádem do bídy a my vám na oplátku něco zajistíme. Třeba bezpečnost. Nebo zastavení migrace. Nebo zlepšení situace za pár let. Nebo jistotu, že nebudete posláni do války. Ale Fialova vláda nic nenabízí. Neslibuje žádné výsledky. Jenom bere.
Co je vůbec třeba k tomu, aby veřejnost akceptovala vládní reformy, a jak tyto podmínky naplňuje současná Fialova vláda?
K tomu je zapotřebí dostatek policistů, soudců, berních úředníků, exekutorů a vězeňských dozorců. To vláda dokáže zajistit bez problémů.
Mění se z vašeho pohledu sociologa působením Fialovy vlády nějak zásadně společenská soudržnost v této zemi? Nebo jen pokračují dlouhodobější trendy?
V tuto chvíli se zdá, že soudržnost je omezena na určitou část vyšších tříd. To, co je drží pohromadě, je strach z toho, že budou vyvrženi mezi chudinu.
Během posledních třiceti let skutečně proběhl posun od národa spojeného určitou mírou solidarity ke společnosti ostře rozdělené na nepřátelské tábory. Fialova vláda to urychlila, ale ten trend je dlouhodobý.
Dlouhodobě říkáte, že každý, kdo chce něco změnit, si to musí poctivě odpracovat. Kdo podle vás v současnosti nejlépe „pracuje“ na nějaké politické či společenské alternativě?
Když pominu politické strany, je těch skupin celá řada. Z posledních aktivit připomenu Institut českého venkova založený bloggerem Vidlákem, zaměřený na podporu samozásobitelství. Pokud se mu podaří získat tisíce lidí, změní to mocenské a ekonomické poměry víc než jakákoliv politická aktivita. Přesměruje část obyvatelstva od hypermarketů, a tím změní i toky peněz, vytvoří vztahové sítě a snad i zacelí kus příkopu mezi alternativou a většinovou veřejností.
Vy se rovněž pokoušíte takovou alternativu v podobě humanitní školy, kde působí řada dalších odborníků. V čem by tento váš projekt měl přispět k budoucnosti Česka?
Máte na mysli Jungmannovu národní akademii. Vytváříme kontraelitu a vytváříme skupinu lidí s takovým vzděláním a takovými analytickými schopnostmi, aby mohli být kontraelitě partnerem. Vytváříme ji z obyčejných lidí, co chodí do práce a nechtějí se zapisovat na humanitní fakulty. Poskytujeme jim nejlepší vzdělání, jaké je v téhle zemi dostupné – z ekonomie, sociologie, antropologie apod.
Lidé se učí v malých skupinách, které vedou vesměs profesoři (Budil, Krejčí, Drulák, Keller) nebo docenti (Švihlíková, Žantovský, Konvička, Valenčík). Prvotřídní úroveň. Nic, na co by bylo možné posměšně pokřikovat „vysoká škola života“.
Vytvoření vrstvy, která bude vzdělanější a bude mít vyšší analytické schopnosti než současná vládnoucí vrstva, je jednou z naprosto nutných podmínek změny poměrů. Tak na tom pracujeme.
Jaká je vůbec v současné době pozice intelektuálů ve společenské debatě? Odborníky se rád zaštiťuje kdekdo, ale mně to někdy přijde, že je potřeba pouze jejich titul a renomé...
Většina skutečných odborníků dělá všechno pro to, aby se do té veřejné politické debaty nepřipletla. Pochopili už, že jejich poznatky stejně nikoho nezajímají a že by jen zbytečně riskovali. Což potvrzuje situace těch několika skutečných vědců, kteří se nebojí veřejně mluvit.
Místo toho je veřejný prostor naplněn „experty“, jejichž odbornost spočívá v tom, že souhlasí s názorem televizního redaktora nebo autora článku.
Nepodlehli jsme trochu moc oné „válečné“ mentalitě z loňského roku, kdy se výstupy vědců a expertů neposuzují podle svého věcného obsahu, ale optikou „komu to slouží“?
To je dobrá poznámka. Covidové spory skončily, ale zůstal tu myšlenkový postup spočívající v tom, že si udělám rychlý intuitivní názor a veškeré odborné práce posuzuji podle toho, jestli souhlasí s mým povrchním pohledem. Žel to platí na obou stranách a ve všech skupinách.
Pokud chce opozice prosadit společenskou změnu, nemůže pracovat na stejné úrovni jako vláda a Česká televize. Potřebuje být o třídu lepší. I proto jsem tolik skeptický vůči vlasteneckému bulváru.
Když se bavíme o odbornících, na jaké úrovni je podle vás expertní zázemí současné vlády?
Nevím, že by nějaké měla. Ale ani je nepotřebuje. Odborné zázemí může využít ten, kdo je schopen pochopit, co ti odborníci říkají. Těžko lidé jako Langšádlová, Lipavský nebo Síkela, mám-li uvést ty nejvýraznější případy.
Vláda přišla se strategií, kdy jakoukoliv rodící se opozici dopředu nálepkuje jako extremistickou či populistickou, a sebe proti tomu jako možnost demokratickou či „zodpovědnou“ nebo „správnou“. Není toto dělení, ve kterém je slovo „demokratická“ vyhrazeno pouze jednomu politickému proudu, který navíc má čím dál více odpůrců, nejvíce devastující pro samotnou demokracii?
Liberální demokracie přece spočívá právě v tom, že vládnoucí skupina netoleruje opozici. Vládní přístup tomu přesně odpovídá.
To ostatně vychází z toho, čím jsme dnes začínali. Vláda je ochotná podstoupit soutěž s opozicí, dokud je moc rozdělena. Jakmile ale jedna strana získá veškerou moc, ztratí na dalším soutěžení zájem.
Nebylo by na závěr něco optimističtějšího?
Veškeré ekonomické trendy a trendy světové politiky míří proti Fialově vládě, respektive proti skupinám, které reprezentuje. Dříve či později přijde čas na změnu k lepšímu. Jenže v politice je to jako ve válce. Když chcete vyhrát, musíte nejdřív strávit roky tím, že budujete zbrojní fabriky, vyrábíte tanky a vychováváte bojovníky. Nevěřte těm, kdo slibují změnu během pár týdnů. Pokud ale budeme pracovat na tom, aby byly za pár let úplně jiné poměry, máme vysokou šanci být úspěšní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Aion
