Snažil se spojit opozici. Snažil se dlouho, a až se opozice začala spojovat, rozhodl se do toho hodit vidle založením vlastní strany. Jmenují se Lidé PRO, ale nějak nám neumějí říct, pro co vlastně jsou? Víme, že jsou proti Babišovi, ale tím to asi tak končí.
Českou politiku už od sametové revoluce provází zástup více či méně zbytečných stran a straniček, hnutí a hnutíček, které spojuje víra v jejich vlastní morální nadřazenost, přesvědčení, že oni jsou těmi jedinými spravedlivými, a touha všem na potkání (a hlavně na sociálních sítích) ukazovat a demonstrovat své ctnosti.
Je Minář unikát?
Ale Mikuláš Minář je přece jen v něčem unikátní. Je to první člověk na světě, který dokázal část své povahy zdědit po své pratetě. (Autor tohoto článku se hluboce mýlil, když si myslel, že člověk může vlastnosti a geny dědit jen po svých rodičích, prarodičích a dále v přímé linii.) Minář ve videu, kterým odstartoval vznik svého hnutí, říká, jak po své prapratetě Vlastě Kálalové, která byla propagátorkou československo-arabského přátelství, zdědil odvahu. Osobně u něj spíše než odvahu vidím drzost, ale za zlé mu to nemám. Bez určité míry drzosti se politika dělat nedá.
Bohužel tímhle jeho jedinečnost končí. Je to zhruba tak stopadesátý klon Hany Marvanové, Martina Bursíka nebo Petra Pitharta. Ostatně posledně jmenovaný, bývalý člen KSČ, Občanského fóra, Občanského hnutí a KDU-ČSL, už nevynechal příležitost zradit lidovce (což je samo o sobě zhruba na stejné úrovni jako zradit Jidáše), kteří mu zajistili mnohonásobné zvolení do čela Senátu, a zahrál si ve videu, kde Minářovi vyjádřil svou podporu. (Chápu, KDU-ČSL se chystá jít do voleb s ODS a Pithart by si radši usekl ruku, než aby hodil do volební urny lístek, na kterém bude někdo nominovaný občanskými demokraty.)
Sociální inženýr v akci
„Naše země je v krizi. Zasekla se. Přešlapuje na místě. Příčinou je stav naší politiky. I ta je v krizi. Musí přijít něco nového. Svěží vítr. Noví lidé do politiky. Poctiví a schopní, kteří umějí naslouchat,“ říká ve videu Mikuláš Minář. A zní to hezky. Ale jen do chvíle, než si člověk uvědomí, že úplně totéž by mohl říct úplně kdokoli, Vojtěchem Filipem počínaje a Markétou Pekarovou Adamovou konče.
Přesto je tato věta v něčem poučná. Ukazuje, že pan Minář věří, že politika utváří společnost, a nikoli že politika je utvářena společností. Znovu: „Příčinou je stav naší politiky,“ říká Minář. A řešením mají být noví lidé. Noví, nezkorumpovaní sociální inženýři, kteří nasměrují společnost tím správným směrem ke sluncem zalité budoucnosti.
Maloměšťák a neobolševik
Tohle je mimochodem bolševické myšlení. A Minář v jedné jediné větě ukazuje, jaký je elitář. Podobně jako bolševici, kteří tvrdili, že dělník potřebuje předvoj v podobě uvědomělých a správně vyškolených revolucionářů, aby ho vyvedli z nevědomosti a vybojovali pro něho beztřídní společnost, věří i Minář, že my potřebujeme jeho a jeho partu, aby nám politicky přenastavili naši společnost.
Minář tak zosobňuje ty nejniternější touhy maloměšťáků a všech těch trpících nezkrotnou touhou povyšovat se nad lidi, kteří normálně pracují. Jsou to všichni ti absolventi pedagogických fakult, kteří si hojí ego na gymnáziích, kde nutí své studenty, aby je oslovovali paní profesorko nebo pane profesore. Jsou to místní majitelé pizzerií, kteří v životě neviděli pravou italskou pizzu, ale prezentují se, jako by jim nad vchodem visely tři michelinské hvězdy. Jsou to falešní světáci, apoštolové změny pro změnu a hlavně změny pro to, aby mohli jiným lidem kecat do života.
„Nové“ hnutí se starými tvářemi
Kdyby aspoň přinášel nové lidi. Skvadru, kterou představil, tvoří více či méně provařené osobnosti. Kromě již zmíněného Petra Pitharta tam najdeme třeba Davida Ondráčku, který se před pár lety klepal jako králík na křeslo ministra vnitra za hnutí ANO, Martina Hausenblase, který na severu Čech vstoupil do politiky před skoro deseti lety za TOP 09 a od té doby vystřídal několik dresů, nebo Danu Drábovou, která je obecní zastupitelkou od roku 1998 a nějak se poslední dobou neumí rozhodnout, jestli chce být nezávislou úřednicí, nebo političkou.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
A pak tam taky najdeme politiky z Prahy Sobě, náměstka pražského primátora Pavla Vyhnánka nebo pražskou radní Hanu Třeštíkovou. Samotný guru Prahy Sobě, poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský, který je v politice novou tváří už od roku 1998, vrhl v Minářovu podporu svých „3 000 statečných“, ale na jeho skutečné zapojení si ještě budeme muset počkat.
Minář a Babiš? Najdi deset rozdílů
Největší paradox téhle (staro)nové Antibabiš iniciativy je, že vlastně nabízí totéž, s čím přišel před pár lety do politiky právě Andrej Babiš. Politické strany jsou prohnilé. Politika je v krizi. Je třeba, aby místo politiků rozhodovali odborníci a ke korýtkům přišli „noví lidé“. V Babišově podání to pak v reálu byl dlouholetý člen ČSSD Jaroslav Faltýnek, v Minářově podání to mají být političtí turisté, kteří se snaží v politice něco urvat už drahně let.
Jediný rozdíl je v tom, že hnutí ANO chtělo oslovit každého a nabízelo svůj program všem. I díky tomu se mu nejprve povedlo vykrást voliče pravici a později vysát sociální demokracii a komunisty. Minář naproti tomu apeluje jen na Babišovy odpůrce, a voliče tak hodlá lovit jen v opozičním táboře, po jehož spojování tak dlouho volal.
A možná že zrovna v tomhle je unikátní a originální. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by kdy v historii Česka vstoupil do politiky s takovými fanfárami a zároveň hned při svém vstupu popřel to, za co několik let bojoval.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Michal Bok
