Ve Vochově na Plzeňsku byl zastřelen muž, který se vloupal do cizího obydlí. Podle zatím nepotvrzených informací majitel domku vypálil na zloděje, dříve již za vraždu odsouzeného narkomana, který se k němu dobýval oknem. Obyvatel domku k sebeobraně použil legálně drženou zbraň. Jaký máte na tyto situace obecně názor?
Vyjádřit se vysloveně k této konkrétní kauze ještě úplně nejde. Nikdo totiž v tuhle chvíli totiž neví, co přesně se stalo uvnitř, to bude předmětem vyšetřování, jak to v takových případech bývá. Prostě počkejme co ukáže čas a další informace.
Je vám líto, že Klaus ml. odešel z politiky?Anketa
Co ale jde, je zmínit onu minulost lupiče, tedy té osoby, která se násilně snažila dostat do cizího obydlí a také se tam dostala. A vzhledem k té jeho minulosti to mohlo dopadnout velmi špatně, protože jak jsem se dozvěděl z médií, dostal v minulosti 16,5 let za mimořádně brutální vraždu člověka, který ho u sebe nechal přespat. Při jeho propouštění navíc bylo uvedeno, že k jeho nápravě rozhodně nedošlo a podobný skutek je kdykoli schopen zopakovat. Ten výstřel s velkou pravděpodobností ušetřil nejen životy majitele domu a ženy, co s ním bydlela, ale asi dosti pravděpodobně je uchránil i od trýznivé a opravdu bolestivé smrti. Prostě asi velké štěstí, že tam byla ta zbraň.
Jsou tento a jiné případy důkazem, že v některých situacích občan jednoduše nemůže čekat na příjezd policie a musí si poradit sám?
On na ni čekat může, ale je otázka, zda se ještě živý vždy dočká. Ve velkých městech mohou být dojezdy policie po tísňovém volání například pět, deset, nanejvýš třeba patnáct minut. Ale v malých městech, na vesnicích a zejména na samotách, jako v případě tohoto pána, to může klidně trvat i desítky minut. V čase, kdy jde o sekundy, či zlomky sekund, je velmi pravděpodobné, že se vám v kritické situaci jen těžko nějaké pomoci dostane. Jak to někdo komentoval, tam potom bude policie jen od toho, aby pouze obkreslila křídou vaše tělo.
Totiž ani ta nejlepší policie, a my ji máme mimochodem dle mých četných zahraničních zkušeností velmi dobrou, nemůže být vždy a všude. Tedy zabránit tomu skutku. V podobných případech je policie velmi často od toho, aby vše následně vyšetřila a pachatele případně odhalila a dopadla. Na rozdíl od některých, trochu naivních představ, že může dotyčnému činu zabránit svojí přítomností. Tak to v reálu bohužel , na rozdíl od některých filmů, pochopitelně nefunguje.
Muž, který ve Vochově s pomocí zbraně bránil rodinu, je nyní vyšetřován policií. Pokud by policie zjistila, že se nejednalo o nutnou obranu, hrozí mu až 16 let vězení. Je takovýto stav v pořádku? Mnozí totiž namítají, že člověk, který se málem stal obětí loupežného, či dokonce násilného trestného činu, zažívá další stres a existenční obavy. Jiní naopak říkají, že je pouze nutné věci prošetřit. Jde to i jinak?
Prošetřit by se to rozhodně mělo, zvláště, když někdo přijde o život. Byť je tím, kdo to schytal, nechci použít to slovo, brutální vrahoun. Ale. Ten napadený muž se, a nedivme se mu, po použití zbraně naprosto psychicky zhroutil, stejně jako ta žena, co tam s ním bydlela. Vezměte si – ten člověk použil zbraň, vzal lidský život, byl v ukrutném strachu o život vlastní i pochopitelně o tu paní. Následně se po vyšetřování policie, které bude vždy velmi nepříjemné a též po mediálním tlaku, kde mu všichni v titulcích předpovídají sedět 16 let, vrátí domů. Tam všechno rozbité, kaluž krve, kterou bude uklízet… Zkusme se do tohoto pána vcítit, co teď asi prožívá. I to je důvod, proč někteří tlačí na to, aby se i u nás, po vzoru našich slovenských sousedů, zavedl onen institut obrany domova „Můj dům, můj hrad“.
Myslí se tím, kdyby obrana ve svém obydlí, tedy tam, kde máte mít pocit největšího bezpečí, a kam by se na vás nikdo neměl násilně dobývat, byla nějakým způsobem více zjednodušena a zpřístupněna. Míněno, aby ta právní jistota člověka, který se bude bránit, byla potřebně posílena. Ten speciální zákon už na Slovensku existuje několik let. A oproti některých prvotním obavám není nijak zneužíván. Padly za tu dobu tím tak některé pochybnosti , že někdo například "někoho zavraždí mimo svůj objekt a pak si ho dotáhne domů". To se tam prostě za ty léta nestalo. Proto myslím, že takováto věc by, vedle toho ústavního práva obrany se zbraní, který naše Liga LIBE v současné době ze všech sil prosazuje, byla dalším velmi významným a potřebným krokem, který by skutečně ochránil naši společnost. A nejen to. Zvýhodnil by slušné lidi před těmi, co porušují zákon, nebo je dokonce v jejich domovech ohrožují na zdraví či na životě. Někdy to totiž v praxi bývá naopak...
„Člověk má právo se bránit a může se bránit, pokud obrana není zjevně nepřiměřená útoku. Judikatura je poměrně ustálená a vyvinula se ve prospěch lidí, kteří se v takových situacích brání. Musí jít o naprostou nepřiměřenost, aby byl trestán. Nepříjemné to ale je, policie to musí prověřit,“ řekl k tomu Jiří Dienstbier. Je podle vás skutečně judikatura výrazně nakloněna těm, co se brání?
Nedá se říci, že jim je nakloněna. Soud je naprosto nezávislý orgán, není to nějaké losování rozsudku z bubnu. Na jednu kauzu ale bohužel může být více názorů. Za co jeden soudce dá podmínku, může dát jiný klidně až několik let natvrdo. V takovémto prostředí by proto byla nějaká zákonná úprava, zvýhodňující tu slušnou část společnosti, skutečně na místě.
Víte, pan Dienstbier ve středeční debatě na CNN Prima News dokonce řekl jednu věc, která nás pobavila a rozesmála. On řekl, že vůbec není přítelem ozbrojování lidí a vlastnění legálních soukromých zbraní ve společnosti. Když už by podle něj někdo měl tu zbraň vůbec mít, měl by to být člověk, který nějak skutečně prokáže, že je výrazně ohrožen. A tento člověk z toho domku, který musel střílet, zjevně ohrožen byl.
To ale podle slov pana Dienstbiera vlastně znamená to, že ten současný stav, kdy je zde přes 300 tisíc vlastníků zbrojních průkazů a přes 800 tisíc zbraní je vyrovnaný a funkční. Jak je na případu z Vochova patrné, ohroženi totiž můžeme být kdykoli a kdekoli všichni. Jsou to totiž nejčastěji ti obyčejní lidé, kteří se stávají oběťmi podobných trestných činů. A pokud ti splní naše stávající zákonné a velmi náročně podmínky, tak by měli mít právo tu zbraň mít. Nejen ti, dle pana Dienstbiera, jak kdysi řekl - tedy že by zbraň akceptoval u těch občanů, "kteří třeba přepravují nějaké vysoké částky". Mají snad pro něj tedy větší cenu ty převážené prachy, než životy lidí?
Ano, na to bych ještě navázal. „Nemám pocit, že by držení zbraní přispívalo k bezpečí občanů,“ řekl o zbraních na CNN Prima News Dienstbier. Za příklad uváděl masové střelby v USA. Lze tuto americkou zkušenost vztáhnout na naše prostředí, nebo jde o nesouměřitelné věci?
Jednak je to nesouměřitelné, protože v USA jsou státy, kde to prověřování občanů je jednak mnohem volnější než u nás, na druhou stranu se pan Dienstbier opomněl zmínit, zřejmě z neznalosti, že nejvíce se tam během páchání zločinů pochopitelně střílí z NELEGÁLNÍCH zbraní, a i u nás tomu tak je.
A pozor, nejvíce postřelených a zabitých lidí střelnou zbraní je v USA především ve státech, kde zákazy a omezení LEGÁLNÍCH soukromých zbraní jsou vůbec nejpřísnější. Nejenom New York, Washington D.C., ale zejména město Chicago v Illinois, kde může běžný občan na nošení zbraně pro obranu sebe a svých blízkých zcela zapomenout - a to kvůli nesmyslným zákonům, kteří tam zavedli tamní, po dlouhé roky vládnoucí "Demokraté" (Starostka Chicaga Lori Lightfoot z Demokratické strany, pozn. red.). A tak tam byly za víkend pravidelně až desítky postřelených lidí a počty zabitých v přestřelkách se mohly přirovnávat ke ztrátám amerických vojáků v Afghánistánu a Iráku. (V samotném Chicagu bylo za rok 2020 zbraní zastřeleno 769 lidí, obětí střelby včetně zraněných bylo celkem 4 033, pozn. red.)
Prostě, tam, kde jsou v USA zákazy legálních zbraní nejpřísnější, tam se paradoxně a pro někoho asi i překvapivě, střílí nejvíce. Způsobují to však zbraně nelegální, proti kterým se ale populistickým politikům bojuje mnohem hůře, než těm legálním a evidovaným, které mohou politici jak vidno poměrně snadno omezit, případně zakázat či svým bezúhonným a zákonadbalým občanům vyvlastnit - jako před pár lety na Novém Zélandu nebo nyní v Kanadě...
Pokud by tedy hypoteticky u nás došlo k nějakému omezení držení legálně držených zbraní, znamenalo by to, i na základě zahraničních zkušeností, nějaké snížení bezpečnosti pro naše občany?
Odpovím jinak - asi se vám lépe jako zloději, či potenciálnímu vrahovi poleze do domu ve Velké Británii, kde víte, že uvnitř zbraň určitě nebude a střelba na vás nehrozí, než když se půjdete vloupat do nějakého domu třeba v Nevadě, či dokonce v Texasu.
Jak někdo jednou velmi trefně řekl, pět z pěti kriminálníků preferuje neozbrojenou oběť. A jako bývalý policista k tomu mohu říci jedno – podle zjištění se gauneři ani tolik nebojí policie a soudů. Ale mají nemalý strach právě z toho, že když někam lezou, že už na ně třeba zevnitř míří majitel. Oni možná chtějí "jen ukrást" nějaké věci - a jim hrozí invalidita, či smrt. Toho se i protřelý kriminálník bojí nejvíce. A pokud víte, že jste ve státě, kde zbraně nikdo prostě mít nesmí a nemá, rozhodně se vám ta trestná činnost páchá mnohem snadněji. Ve státech s ozbrojenou populací je profese lupiče naopak velmi riziková. Jsou takříkajíc "ohroženým druhem". No buďme takovou zemí...
Jiří Dienstbier, někdejší senátor za ČSSD, se chce vrátit do politiky. Síly teď spojí se Zelenými. Jde o člověka, který se v minulosti stavěl zcela proti aktivitám Ligy LIBE, jmenujme například onu snahu o ústavní právo bránit se s pomocí zbraně. Jak se na jeho comeback díváte? Co může Dienstbier Česku přinést?
Já nechci přímo říct, že pan Dienstbier leze, jako nějaká zombie, z politického odpadkového koše, kam ho, dle mého názoru oprávněně, poslali sami občané a jeho voliči. Pan Dienstbier se velmi ohání demokracií a jejími principy, ale právě tyto principy, včetně demokratických voleb ukázaly nejlépe na to, že za zájmy občanů rozhodně nebojoval. Zejména majitelé zbraní, střelci a myslivci, na Kladensku (kde Dienstbier obhajoval senátorský mandát, pozn. red.) odmítli jeho úporné snahy odzbrojit naši veřejnost a zaslouženě ho propustili už v prvním kole senátních voleb. Jak jsem sledoval situaci o volbách v jeho okrsku, rozhodně to nebyla náhoda.
Já razím jednu věc – podporujme ty naše volené zástupce, kteří nás podporují. Je naštěstí stále více politiků, kteří chápou, že by měli podporovat slušného a bezúhonného občana a zejména jeho bezpečí jako jednu z největších hodnot, a občané jim to pak u voleb budou vděčně vracet. Anebo to může být přesně tak, jako se to stalo panu Dienstbierovi. Prostě půjde ze hry. Jako ve fotbale. A v jeho případě si myslím, že to nebude ani na střídací lavičku...
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
