Pro ParlamentníListy.cz popsal, jak bezbřehá přistěhovalecká politika za poslední tři desetiletí totálně změnila švédskou společnost a rozdělila ji na dvě odlišné skupiny: rodilí Švédové spolu s malou částí asimilovaných přistěhovalců a málo asimilovaní nebo vůbec neasimilovaní přistěhovalci, kteří se soustřeďují ve čtvrtích, kde mají převahu různé kriminální gangy a islámský pohled na společnost. Podle Otty Černého nejde o nějaký multikulturalismus, ale o záměr pod tímto líbivým slovem změnit tradiční společnost na ahistorickou ovladatelnou masu. 

Jaký je váš příběh opuštění české země a stěhování do Švédska? 

V dubnu 1976 jsem se vrátil z pětiletého trestu odnětí svobody za přípravu rozvracení republiky a hned v prosinci jsem podepsal u Petra Uhla Prohlášení Charty 77. Nastal obvyklý kolotoč. Výslechy, a hlavně snaha StB o eliminaci aktivních signatářů, ke kterým jsem patřil. Již v létě 1977 přišli s tím, abych si podal žádost o vystěhování, což jsem jednoznačně odmítl. Výsledkem bylo, že jsem byl přeřazený z práce závozníka PSO do skladu za méně peněz, kde byl vedoucím spolupracovník StB a zároveň mi tím ztížili nekontrolovatelný pohyb po Praze. Tehdy samozřejmě netušili, že jsem patřil ke skupině okolo majora letectva a bývalého diplomata Vojtěcha Valy, kde jsme plánovali odchod na Západ, přičemž měl pomocí vírníku přelétnout hranice s materiály, které se týkaly výrazných zlepšovacích návrhů důlních razicích štítů, jejichž prodejem měl být zajištěný kapitál pro nezávislou vysílací stanici směrem do ČSSR.