Co vůbec předchází kontraktu spojenému s rekonstrukcí válkou zničeného území?
O náboru do rekonstrukčního týmu v roce 2003 jsem se dozvěděl od kamaráda. Přihlásil jsem se na ministerstvo průmyslu a pohovory absolvoval na "zamini". Byly tam spousty arabistů. Ale říkal jsem si, že arab, co neumí anglicky, nemůže být naším partnerem. Vybrali mě a s Jaroslavem Reifem poslali do Basry. Ostatně ten je nyní šéfem generálního konzulátu v metropoli iráckého Kurdistánu Arbílu. V Basře jsem pracoval na rekonstrukci energetiky, on se staral o vše spojené s pitnou vodou. Když mi skončil kontrakt, Britové chtěli, abych pokračoval. Začala hysterie, že nás všechny zastřelí, tak jsme odjeli domů. Nicméně za měsíc mi Britové napsali, jestli bych nechtěl pracovat v dresu britské královny. Vynásobili mi plat a chtěli dát kontrakt na dva měsíce. Řekl jsem jim, že za dva měsíce tam toho moc nesvedu. Dali mi kontrakt na pět, pak ho prodloužili na rok. Postavil jsem elektrárnu, ne moc velkou, ale ještě dodnes funguje. Ředitel, šíita, mi ročně posílá na Vánoce přání a poděkování.
Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
Vždyť elektrárna by měla sloužit desítky let, takže není nic výjimečného, že dodnes funguje...
V těch končinách to až tak samozřejmé není. Američané tam v té době stavěli dvě podobné elektrárny a obě už skončily. V prvním případě jim nařídili do plynové turbíny cpát ropu. Američané jsou v tomhle trochu jako Sověti, s nadřízenými nediskutují a plní příkaz. Říkal jsem, že to nejde, že to bude chtít plyn. Ne, ne, ne. Dokonce udělali vedle malou rafinérku, aby ropu trochu zpracovali. Stejně jim turbína bouchla a dodnes to tam je vyvalené. V případě druhé elektrárny zase nedokázali zajistit plynulé dodávky plynu pod dostatečným tlakem. Turbína čerpala plyn, najednou chcípla. Když chcípla několikrát, vykašlali se na to. Šlo o sbory amerických inženýrů. Říkal jsem jim, ať stavějí baráky, protože to umí, a aby se nepletli do energetiky. Neposlechli a dopadli jako sedláci u Chlumce.
Skoro mi to připadá jako ještě větší destrukce než rekonstrukce. To je při rekonstrukcích zničených území normální?
Čert ví, jací lidé se tam dostanou. Nicméně udělalo se tam toho dost. Američané ve válce v celém jižním Iráku, což jsou čtyři provincie, trefili u jedné elektrárny jen transformátor. Nejvíc toho tam rozmlátili šíité. Ocelárny, chemičky na umělá hnojiva a další fabriky. Šíité totiž brali konec Saddáma Husajna jako osvobození. Núrí Málikí to pak obrátil, vzal si na mušku sunnity, z čehož vznikl současný terorismus. O tom se u nás málo ví. Velvyslankyně Jana Hybášková řekla jasně, že jde o konflikt šíitů a sunnitů. Dokud se nevyřeší, tak budou problémy pokračovat. Bašár al-Asad, Hizballáh, Írán jsou šíité a ostatní sunnité. Takhle je to ale rozdělené úplně v celém arabském světě.
Myslíte si, že se dá nenávist mezi dvěma základními větvemi islámu nějak zmírnit?
Nevím. Možná postupnými kroky během tří set let. Vždyť šíité rozbíjeli všechna zařízení v Iráku jen kvůli tomu, že byla vybudována za Husajna. Divil jsme se a říkal, že jim to může sloužit. Ne a ne. Mají jiné myšlení. Jestli k nám přijdou, tak to bude těžká práce je naučit myslet jinak. Nemají myšlení příčiny a následku. Jen začnou a pak už je to na Alláhovi. Vše je plně v jeho rukou. Tak staví i elektrárny. Naplánují si dokončení a když jim člověk řekne, že se to nestihne, řeknou jen inšálláh a věří. Nejkurióznější případ se mi stal, když přišel šejk, aby si promluvil s expertem na energetiku, protože nemají elektřinu. Shodou okolností jsem po jeho území před tím jel a viděl fungující vedení. On na mě, že už tam není, protože ho jeho lidé sundali, aby měď z drátů prodali do Íránu. Zatajoval jsem smích a řekl mu, ať měď odkoupí zpět, udělají z ní zase dráty, natáhnou vedení a budou mít elektřinu. Oni nemyslí do budoucnosti. Jsem zvědav, jak je budou Němci integrovat.
Nicméně třeba Turci se v Německu integrovali celkem dobře...
Turci jsou trochu jiní. Ti si třeba dají v Istanbulu i pivko, když je ramadán. Nicméně ani v iráckém Kurdistánu, kde regionální vláda úspěšně odklonila náboženství na druhou kolej, si nedovolí prodávat v křesťanské čtvrti za dne alkohol. Nikdo z muslimů mi přesto nevysvětlil, jak je možné, že má Mohamed větší moc než Alláh. Jedu kolem vinice a kamarád muslim na mě, že se hrozny suší, protože pít víno je zakázáno Koránem. Od kamarádů jsem věděl, že není. Vrátil se za tři dny s tím, že to řekl Mohamed. Ten prý sice víno pil, ale pak zjistil, že to není v souladu s vírou. Nicméně víno vyrábí Alláh. Hrozny samy kvasí a najednou je z toho víno. Z toho mu už šla hlava kolem.
Nemyslíte si, že za neustálé konflikty na Středním východě může i špatné geopolitické rozdělení oblasti velmocemi po druhé světové válce?
Nemyslím. Kolik si tam toho nahrabali, nevím. Nicméně pořádek se tam snažili zavádět. Britové v Iráku zavedli jistý systém. Problémy tam dělají hlavně domorodci. Opravdu jde nejvíc o sváry mezi šíity a sunnity. To platí i o Islámském státu, i když v jeho případě jde o podivný element. Má skvělé bojovníky, ale i náboženské fanatiky v jednom. To přeci nejde dohromady. Kdyby vyhráli, tak se asi pomydlí mezi sebou. Podle mě jsou kořeny Islámského státu v okupaci Iráku roku 2003. Američané to nedomysleli. Fanatický šíita Núrí Málikí utiskoval ostatní. Sunnité se cítili ukřivdění, občas povstali, ozbrojení šíité je potřeli, což se tam bere jako dobytí území. Proto Kurdové bojují jen na svém území, aby neměli problémy. Sunnité se nakonec v americkém vězení domluvili a rozjeli to. Vyhrávali, protože bojovali na sunnitských územích, takže je vlastně osvobozovali. V Mosulu to bylo nejotřesnější, když desítky tisíc policajtů a vojáků utekly a vše tam nechaly.
Jinými slovy vývoz západní demokracie na tato území nefunguje?
Přesně tak. Tam prostě musí vládnout tvrdá ruka. To je nyní vidět úplně všude. V Libyi padl Muammar Kaddáfí, je tam občanská válka. V Sýrii chtěli potřít Bašára al-Asada, je tam chaos. Demokracie je pro ně něco nepředstavitelného. Když jsem se ptal domorodých inženýrů, jak si představují demokracii, prohlásili, že budou moci beztrestně zabít souseda. "Husajn to dělal a my chceme dělat to, co dělal on. To je demokracie," řekli mi. Až takovou demokracii zavedou v Německu, jsem zvědav, co Angela Merkelová bude dělat. Podle mě jsou ale Němci rozumní a současná kancléřka skončí. Podpora imigrantů je demagogie. Ještě ji chápu u charit a neziskovek. Ty z toho žijí. Čím víc imigrantů, tím víc peněz pro ně. Viděl jsem je pracovat v Iráku. Bylo jim kolem dvaceti, mezi nimi dost žen a poučovali místní o demokracii. To bylo opravdu zvláštní.
Co říkáte na poplach kolem toho, že proti Islámskému státu začali al-Asadovi pomáhat Rusové?
Vidím to zase jako válku mezi šíity a sunnity. Rusové podporují šíity a Američané sunnity, ať jsou to jakýkoliv barbaři. Teď vyzval nějaký sunnitský bandita z al-Nusrá, aby se povstalci spojili a vybíjeli vesnice alavitů, tedy šíitů. Sýrie držela pohromadě jen kvůli tvrdé ruce al-Asada. Všichni tam mohli jezdit obdivovat památky. Když ho sundají, začne genocida. Korán opravdu nemá s demokracií nic společného.
Psali jsme:
Neusilují Kurdové se všemi svými současnými snahami o to, aby světové společenství podpořilo vznik samostatného Kurdistánu?
Loni v létě jsem mluvil s kurdským ministrem vnitra a ptal jsem se, kdy už se osamostatní. Prý záleží na situaci, ale jsou na to připraveni. Mají policii, armádu, vládu, hranice, pořádek a tak dále. Vždyť v Evropě nám vzniklo Kosovo, které nemělo nic takového, jen bandity. Hovořím o Kurdech v Iráku. U nás se to plete, ale Kurdové si navzájem moc nerozumějí. Už jen v Iráku mají Kurdové tři trochu odlišná nářečí. Tam jsou perspektivní a bohatí. Mají dost ropy. Třeba ti turečtí, tedy PKK, jsou strašně rudí a syrští jsou s nimi kamarádi. Tyto skupiny se s největší pravděpodobností nikdy nespojí. V těchto zemích je důležité projevovat lidem úctu a nikdy se nesmíří s tím, že by jim rozkazoval někdo z jiného regionu.
Jaké má tamní úcta hranice? Kdy už se mění v ponížení?
Ten ministr mi hned na začátku mého pobytu řekl, že bych neměl nikoho kritizovat před ostatními. Tamní inženýři toho upřímně moc dobrého zpočátku neudělali, neuměli to. Mezi čtyřma očima jim ale přátelsky lze vytknout leccos. Třeba rekonstrukci rozvodny u jedné z elektráren měli na starost Němci, kteří si najali Srby a mě. Kurdové jim pořád koukali na prsty, kritizovali a Srbové se s nimi hádali, protože jsou horkokrevné povahy. Projekt se zpomaloval. Přišel jsem na první poradu. Bylo tam šestnáct lidí, navzájem se překřikovali. Tak jsem nadnesl, že si je všechny sepíšu podle jmen a podle funkcí. Zbyli tam pak jen dva. Vedoucí celého projektu za kurdskou stranu, kterému jsem byl naroveň, se neukázal. Vzkázal jsem, že si poslechnu, co ví o elektrotechnice. Nikdy jsme ho neviděl. Skončili jsme o čtrnáct dní dřív a já přišel o půlměsíční výplatu. Všem jsem pomáhal bez přítomnosti druhých a všichni byli spokojeni.
Nicméně právě z tohoto směru, tedy ze Sýrie, se do Evropy valí obrovská uprchlická vlna. Jak ji vnímáte?
Jsem optimista. Do Evropy ti lidé nepatří. Nic proti nim nemám. Naopak mezi nimi mám spoustu přátel. Ale bylo by dobré, kdyby zůstali doma. To, že je Merkelová pozvala, mi hlava nebere. Než je Němci integrují, tak to podle poslední analýzy ze Švédska prý trvá sedm let. Žijí v rodinných klanech, takže se za nimi s největší pravděpodobností budou stěhovat další rodinní příslušníci. Bude to obrovský problém. Navíc se mezi nimi skryjí i ostatní národnosti, protože teď je každý Syřan. Ekonomičtí uprchlíci už měli být dávno někde zablokováni, v tom Evropa zaspala. A teď, proč jsem optimista. Výsledek může být naprosto super. Když budou Německo, Švédsko a Francie za dvacet let muslimské státy, tak začne imigrace k nám. Většinou se budou stěhovat inteligentní a chytří lidé. Chytří Němci, Švédové a Francouzi. My na tom jen získáme. Pak by mohla střední a východní Evropa konečně dohnat a předehnat vyspělý Západ. Svět se změní, k nám přijdou mozky a Česko se může stát jednou z nejvyspělejších zemí v Evropě. Ekonomika poroste, budem se mít dobře. Teď si asi všichni myslí, že je to legrační nesmysl, ale když to západ Evropy takhle povede dál, dojde k tomu.
|
Energetik František Fuksa a Irák Poprvé se dostal do Iráku v roce 1990. Jel tam jako zkušební technik ČKD DIZ a pomáhal stavět fabriku pro olejářský průmysl v Bagdádu. Šlo o velký závod. Osm velkých hal plných technologie. S kolegy bydlel třicet kilometrů na jih a do práce jezdili autobusem. Jednou viděli, jak na druhou stranu míří vlaky plné tanků. "To bude velký cvičení," říkali si. Bylo to trochu víc, začala okupace Kuvajtu. Někteří lidé se ještě stihli dostat zpět do Čech, hlavně ženy byly brány přednostně, ale je už nepustili. Chtěli, aby se továrna dodělala, jenže po embargu chyběly díly a tak tam ztvrdli tři měsíce. Hal se dodělala stěží polovina. Pak je odtud na přání prezidenta Václava Havla odvezl generál Miroslav Vacek. Po druhé válce v Zálivu tu fabriku viděl z vrtulníku. Zůstala to tam prý stát bez ladu a skladu. Mezitím pracoval i v českém rekonstrukčním týmu v Basře, pak v britském vládním týmu DFID na rekonstrukci energetiky a vedení výstavby elektrárny v Samawě. V letech 2005 až 2006 byl v iráckém Kurdistánu poradcem ministra energetiky. V letech 2011 až 2014 tam pracoval na výstavbě elektrárny 600 MW kurdské rafinérské firmy KAR. Dále pak na projektech českých, britských a německých firem v kurdských provinciích Erbil, Dohuk a Sulaimania. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
