Jste pro schválení česko-americké obranné dohody DCA?Anketa
Turecký prezident Erdogan obhájil volební vítězství. Výsledek byl pouze o několik procent, ale při dost vysoké volební účasti. Erdogan jako tradičně uspěl hlavně na venkově, jeho soupeř ve velkých městech. Je něco, co vás na volbách překvapilo?
Příliš ne. Možná jen to, že prezidentu Erdogaovi jen poměrně těsně uniklo vítězství v prvním kole voleb. Pokud by se mu to podařilo, byl by to skutečný „majstrštyk“ vzhledem k tomu, za jaké situace se tyto volby konaly, tj. v období hospodářské krize v zemi a rekordně vysoké inflace, která se stále pohybuje okolo 50 procent, v období rostoucí nezaměstnanosti a i s ohledem na docela nezvládnutou reakci turecké exekutivy v čele s prezidentem na únorové ničivé zemětřesení.
Možná by pozice i výsledek prezident Erdogana byly horší, kdyby se volby konaly o několik týdnů dříve. Takto stihl zkonsolidovat síly a přísliby sociálních benefitů získat mnoho voličů zpět. A výrazně mu pomohly již tradičně hlasy Turků žijících v zahraničí i to, že v parlamentních volbách, které se konaly souběžně s prvním kolem prezidentských voleb, získal s menšími koaličními partnery opět parlamentní a vládní většinu.
Což je po nedávné reformě tureckého ústavního režimu klíčové, protože od roku 2018 je v zemí prezidentský systém, kdy prezident je zároveň hlavou vlády.
A tedy reálně hrozila i situace, kdy by prezident a parlamentní většina byly politicky odlišného zabarvení, což by politický systém Turecka mohlo vážně zablokovat.
Takže můžeme shrnout situaci tak, že pro mnoho Turků je Erdogan se všemi svými chybami a maléry pořád jakous takous jistotou stability.
Pro nás, z hlediska turecké zahraniční a migrační politiky, to platí dvojnásob.
Co můžeme během jeho příštího mandátu očekávat od Turecka na mezinárodní scéně?
Důležité je to, že Erdogan, pokud nezmění ústavu, má před sebou poslední prezidentský mandát.
Takže se nepochybně bude chtít něčím výrazným tzv. zapsat do dějin. Nabízí se například role mírotvorce při zprostředkování ukončení válečného konfliktu na Ukrajině.
Celkem jistě bude usilovat o další rozšiřování vlivu Turecka v islámském světě a posilování jeho role regionálního hegemona.
Můžeme také předpokládat, že Erdogan ještě jistě pořádně „podusí“ Švédsko v jeho snaze o vstup do NATO. Zajímavé bude sledovat sbližování Turecka se státy BRICS (k nepochybné „radosti“ USA).
Povězme si něco o Erdoganovu soupeři. V čem by se od něj lišil, pokud by vyhrál?
Lídr kemalistické strany CHP Kemal Kiliçdaroglu je rovněž veteránem turecké politiky. Není to politicky černobílá postava. V minulosti zastával poměrně ostré názory, vybízel k záboru řeckých ostrovů či k úplné repatriaci syrských uprchlíků.
To mimochodem zopakoval před druhým kolem voleb, aby získal hlasy třetího kandidáta z prvního kola, Sinana Ogana. Nestačilo to, tento kandidát navíc naopak explicitně podpořil Erdogana.
Teoreticky bylo možné od Kemala Kiliçdaroglua očekávat změnu přístupu v zahraniční politice, větší příklon k USA a k EU, kde hovořil i o jakémsi restartu přístupových jednání a podobně. Není vyloučeno, že to mu spíše hlasy odebralo než přidalo. Podobně jako to, že je etnický Kurd a příslušník náboženské šíitské menšiny Alevitů.
Psali jsme:
Bude s novým mandátem prezident Erdogan „silnější“ a odhodlanější k prosazování své politiky, nebo je to vzhledem k jeho naturelu spíše jedno?
Vzhledem k okolnostem a tomu, že před ním teoreticky nestojí již žádné volby v dohledné budoucnosti, může být ještě o něco odhodlanější.
Ale on se dostatečně tvrdě choval i doposud – respektive choval se tak, jak mu kázal turecký národní a státní a jeho vlastní mocenský zájem.
Prezident Erdogan oslavuje s příznivci vítězství
Jak pokračuje Erdoganův projekt „tureckého století“? Diplomaticky se stává coby zprostředkovatel mezi Moskvou a Kyjevem celkem významným hráčem, letošní zemětřesení ale ukázalo, že ekonomicky má Turecko značné limity…
Nejde jen o zemětřesení. Ohromné peníze Turecko stojí statisíce syrských migrantů a vojenská přítomnost v zahraničí.
Erdogan bude v zahraniční politice zcela jistě hledat i ekonomický profit, třeba i násilně, jak jsme viděli v případě jeho snahy o ovládnutí ložisek energetických surovin, která patří Kypru či Řecku.
Nyní, když prezident Asad vyhlásil prezidentskou amnestii pro všechny Syřany, kteří proti němu bojovali a zve je k návratu do Sýrie, ztrácí tím nárok na azyl. V této situaci bude pozice Erdogana při repatriaci milionů Syřanů do vlasti, neoddiskutovatelná. To bude mít i velký vliv na situaci s migrací u nás.
Speciální vztahy s Ruskem resp. s Putinem bude Erdogan i nadále pěstovat, role mírotvorce se také nevzdá – ta jen posiluje jeho mezinárodní i domácí postavení a přispívá k tomu, že je mu při jeho expanzích do Sýrie, Iráku, na Kypr či do Náhorního Karabachu odpouštěno to, co jiným aktérům a zemím nikoli.
A pak je tu již jeho zmíněná ambice dominovat v islámském světě.
Turecko je významnou a vlivnou součástí regionu Blízkého východu. Kdo v této pestré části světa měl zájem na jeho vítězství a komu by naopak více vyhovoval jeho oponent?
Všechny místní režimy podporují a respektují jednoznačně Erdogana, kterého znají. Pro ty ostatní je ve finále možná lepší variantou to, že Turecko povede on, než kdyby v jeho čele stál slabý kandidát opřený o nečitelný blok rozhádaných stran, který by navíc ještě doma čelil případným nepokojům s rysy občanské války.
Erdoganovou ambicí je role prostředníka míru mezi Ruskem a Ukrajinou. Co by pro Turecko znamenalo, pokud by se mu skutečně podařilo dovést obě země k jednání a nebo dokonce k míru?
Obrovské posílení mezinárodního postavení a posílení geopolitické váhy Turecka i jeho osobnosti. Nezapomínejme, že stejnou ambici má i Čína. Nicméně společný úspěch bude také úspěch.
Turecko je zde ve zvláštní dvojroli prostředníka míru a člena NATO, které je ze strany Ruska označováno za neoficiální válčící stranu. Co by se stalo s Tureckem a jeho rolí, kdyby konflikt eskaloval a NATO se do něj zapojilo intenzivněji?
Turecko s Erdoganem v čele by se do konfliktu přímo nezapojilo, jelo by dále po své linii, jak již mnohokrát prokázalo. Dělá v NATO podobnou politiku, jako Viktor Orbán a Maďarsko v rámci EU.
Turecko je bezpečnostně vázáno v NATO, ale ekonomicky a politicky se Západem tolik provázáno není. Jednání o jeho přistoupení k EU se nevedou. Je představitelné, že by se v ekonomice třeba intenzivně navázalo na projekty BRICS?
Zcela určitě je to představitelné, do BRICS se nyní v situaci slábnoucí pozice dolaru hlásí desítky dalších zájemců. I geograficky a strategicky by to dávalo smysl.
Navíc, když víme, že do EU Turecko nikdy přijato nebude. Bude to například zdůvodňováno tím, že porušuje lidská práva, nedodržuje přístupová kritéria atd. – což třeba v případě Ukrajiny nevadí…
Psali jsme:
Co Erdoganovo vítězství znamená pro EU z pohledu potenciální migrační krize, která je tradičně hlavním sporným bodem mezi Ankarou a Bruselem?
Otázka nelegálních migrantů v Turecku je velký problém, hrála významnou roli i ve volební kampani.
Zároveň je to oblíbená turecká vydírací zbraň jak vůči EU, tím, že Erdogan může díky Asadovým amnestiím kdykoli „otevřít stavidla“ – ale rovněž i vůči Sýrii tím, že by tam „vyexportoval“ velké množství dřívějších odpůrců Asada.
Jak to v současnosti vypadá s bilaterálními vztahy Turecka a ČR?
Vztahy ČR s Tureckem na bilaterální úrovni byly dlouhodobé a vždy velice pragmatické.
Budoucnost vztahů nejenom ČR, ale celé EU, s Tureckem bude nyní bezpochyby zajímavá a nedají se vyloučit zvraty.
Zahraniční politika ČR vychází z politiky EU a NATO, což v situaci, kdy se Turecko emancipuje z cizích vlivů, přináší řadu zvratů.
Velmi vlivná je i početná turecká menšina, která ovlivňuje politiku Německa a má tak svůj vliv i na migrační situaci u nás.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
