Europoslankyně Konečná: Výzva národu, aby šel do ulic? Ať Hřebejk vyleze z pražského skleníku a jde se podívat do fabriky mezi lidi práce, z čeho mají strach!

13.01.2019 17:07

ROZHOVOR „Ať pan Hřebejk vyleze z pražského skleníku a jde se podívat do fabriky mezi lidi práce, nebo do domovů důchodců, do nemocnic. Tam by viděl, z čeho mají lidé skutečný strach,“ říká na adresu známého režiséra europoslankyně Kateřina Konečná a mluví například o strachu seniorů, zda si budou moci zaplatit léky nebo nájem. V rozhovoru promluvila o volbách do Evropského parlamentu a prozradila, co jí vadí na EU. Zdůraznila také důležitost nepromlčitelnosti zločinů privatizace a vrátila se i k „divokým devadesátkám“.

Europoslankyně Konečná: Výzva národu, aby šel do ulic? Ať Hřebejk vyleze z pražského skleníku a jde se podívat do fabriky mezi lidi práce, z čeho mají strach!
Foto: Archiv KK
Popisek: Kateřina Konečná, europoslankyně za KSČM
Ani ne za půl roku tady máme volby do Evropského parlamentu. Jak podle Vás dopadnou? Jak moc a jakým způsobem se na nich podle Vašeho názoru projeví migrantská krize, nepokoje ve Francii a v menší míře i demonstrace v některých částech Německa?
 
Já zejména doufám, že k nim čeští občané přijdou a budou se rozhodovat na základě komplexního programu, a nikoliv jenom na základě jednoho tématu a pár výkřiků. Ano, je zcela samozřejmé, že téma migrace bude rezonovat, ale byla bych velmi nerada, abychom zapomněli na další problémy. Mně na EU vadí, že se v honbě za co největším obchodem zapomíná na své občany, že se neustále mluví o jednotném trhu, ale že se do České republiky dostávají jenom potraviny druhé kategorie (často ještě za vyšší ceny). Donedávna nikoho nezajímalo, že se zraky EU až příliš často napínají na události na Ukrajině, Sýrii apod. a občané pak získávají oprávněný dojem, že na ně se zapomíná. Vadí mi, že Evropská komise je pod značným vlivem lobbistů, nedostatečný boj proti daňovým únikům, pozdní reakce na migrační krizi, idiotská debata o kvótách a že občané nemají efektivní nástroj k tomu, aby mohli dění v EU ovlivňovat. EU není jenom o migraci a o událostech ve Francii, ale já pevně věřím, že na to bude volič pamatovat.  
 
Před pár dny byl v Německu surově napaden poslanec Alternativy pro Německo. Co na to říkáte? Kam toto až podle vás může dojít? Jaká je podle Vašich informací „nálada“ v Německu? Připomeňme, že další člen AfD byl i s manželkou o Vánocích vykázán z kina, před kancelářemi AfD vybuchla bomba….
 

Anketa

Myslíte, že se v roce 2019 budeme mít lépe než v tomto končícím roce?

23%
77%
hlasovalo: 18867 lidí
Zde musím zcela jasně říci, že odsuzuji jakékoliv násilí. S lidmi z AfD se neshodnu, ale odmítám, že by měli být mláceni či jinak ohrožováni na základě svého politického přesvědčení. Pravice, a to i krajní pravice, musí být poražena v diskuzi a následně ve volbách a nikoliv pomocí osob, které se domnívají, že stojí nad zákony. Až příliš živě si pamatuji, jak hrozný pocit to byl, když byl za své přesvědčení zbit náš poslanec Jiří Dolejš. Že byl člen AfD vykázán z kina, považuji za stejně ubohé jako to, že Marian Kotleba nechal ukončit představení jedné hry, protože se mu politicky nelíbila. Věřím, že platí, že kdo seje vítr, sklidí bouři, ale to nesmí sloužit k tomu, že se násilí bude relativizovat či dokonce omlouvat. Pokud mi však paměť slouží, tak ten první, kdo v Evropě ve 21. století mluvil o nutnosti občanské války a vyzýval k (a zároveň aplikoval) násilí, byl norský pravicový extremista Anders Behring Breivik. 
 
 
I u nás se mluví o rozdělené společnosti. Domníváte se, že i v České republice může napětí gradovat? Zatím se lidé spíše hádají, osočují a „napadají“ slovně přes sociální sítě…
 
Já si už snad ani nepamatuji, kdy se u nás o rozdělené společnosti nemluvilo. Snad vždycky, když se někdo podívá na volební výsledky, tak hned prohlásí, že naše společnost je rozdělená. Co tito lidé chtějí? Chce pražská kavárna a vybraní umělci, aby zde existoval jeden myšlenkový proud s monopolem na pravdu a životní postoje (samozřejmě ty podle jejich představ)?... Je přece naprosto normální, že ve společnosti existují různé názorové proudy, a že dochází k přelévání voličstva. Ale právě tady tito lidé, kteří nejčastěji kážou o čistotě demokracie (proti níž pak ovšem de facto protestují na náměstích), jsou podle mě nejméně ochotni diskutovat. V rámci demokratické čistoty si představují diskuzi tak, že mi na základě mého vánočního přání na facebooku pošlou obrázek šibenice, na které mám viset. 
 
S tím souvisí i další otázka. Režisér Jan Hřebejk vyzývá, abychom šli do ulic. Další umělci upozorňují na údajný strach ve společnosti. Jak se díváte na tuto a podobné výzvy? A je ve společnosti podle vás skutečně strach?
 
Pokud chce někdo prezentovat národu nějaké výzvy, ať tak učiní. Pokud chce Jan Hřebejk vyrazit do ulic, ať tak učiní. Pokud ho budou chtít další následovat, ať tak učiní. Pokud se někdo domnívá, že je ve společnosti strach a chce s tím něco dělat, ať tak učiní. Jinak mě výzvy těchto většinou dobře zabezpečených lidí nechávají klidnou. Ať pan Hřebejk vyleze z pražského skleníku a jde se podívat do fabriky mezi lidi práce, nebo do domovů důchodců, do nemocnic. Tam by viděl, z čeho mají lidé skutečný strach. Strach z toho, že se lidé kvůli nízkým platům a zvyšujícím se nákladům na život dostanou do dluhové pasti. Strach z příliš mocných exekutorů. Strach z klesající životní úrovně. Strach z toho, jestli si senior bude moct zaplatit léky nebo nájem atd.
 
 
Filozof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa se domnívá, že protestní energie už je ve společnosti dost, a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Plán představil pro Seznam Zprávy. Je potřeba taková politická síla? Jsme v situaci, kdy bychom měli mít obdobnou platformu, jako bylo Občanské fórum?
 
Mně přijde, že Danielovi Kroupovi se stýská po časech, kdy on a jeho kamarádi byli středem pozornosti a opájeli se mocí v Občanském fóru, ale ta doba se fakt nevrátí. A když jsme u té Charty 77, bylo by dobré, aby si tito lidé uvědomili, proč vlastně Charta 77 vznikla, protože se mi zdá, že na to již zapomněli. Ta vznikla z přesvědčení, že se v zemi nedodržuje Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Možná to bude překvapivé, ale já bych byla vděčna za to, že kdyby vznikla nová charta, protože země OSN (tedy i České republika) se v roce 2015 zavázaly, že budou naplňovat Cíle udržitelného rozvoje. Hned prvním cílem této agendy je »vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě« a to do roku 2030. Povšimněte si, prosím, že zde není napsáno v rozvojových zemích či Africe apod., ale všude na světě, tedy i v Evropě a České republice. Mezi další cíle patří např. do roku 2030 vymýtit hlad a zajistit přístup všem lidem, zejména chudým a ohroženým, včetně malých dětí, k bezpečné, výživné a dostačující stravě po celý rok; do roku 2030 snížit pomocí prevence a léčby o třetinu předčasnou úmrtnost na nepřenosné choroby; do roku 2030 zajistit univerzální a rovný přístup k bezpečné a cenově dostupné pitné vodě pro všechny apod. A je toto vše v ČR zajištěné? Osobně se tedy domnívám, že pokud má někdo tolik elánu, že tady vyzývá k (znovu)zakládání iniciativ, tak by bylo velmi žádoucí, aby to vedlo ke snižování sociálního napětí a nespravedlnosti nejenom v České republice, ale i v celé Evropě, a dokonce i na celém světě. Jsem přesvědčena, že urputnou snahou o naplnění Cílů udržitelného rozvoje, které má naplňovat i Česká republika, a to i na svém území, by se udělalo mnoho dobrého.  
 
Mimochodem, Daniel Kroupa je také přesvědčen o tom, že nás Rusové a Číňani ohrožují a přes Českou republiku si chtějí udělat nástupní můstek do Evropské unie. Sledujete takové signály? Je potřeba se bránit a pokud ano, tak jak?
 

Anketa

Rozhazuje vláda Andreje Babiše zbytečně a nezodpovědně naše peníze?

26%
hlasovalo: 13587 lidí
Samozřejmě, že je třeba bránit suverenitu členských států EU a jednotu EU. Řekněme si zcela na rovinu, že žádné ze světových mocností nevyhovuje, že má v Evropě silného hráče. Je jednodušší dohodnout se na úzkých vztazích s jedním státem než s 28 (tedy brzy pravděpodobně 27). Představa České republiky, jakožto nástupního můstku do Evropské unie, je však zcela směšná.  
 
Ovšem zkusme na chvilku přijmout premisu, že například Rusko hledá cestu do EU. Dejme tomu, že by tak Rusko chtělo udělat přes svůj nejzásadnější artikl - plyn. Česká republika není v EU zdaleka tím nejvýznamnějším hráčem a všichni víme, že hlavními tahouny jsou Německo a Francie, takže by bylo asi lepší, zaměřit se na tyto státy. Otázkou tedy je, kdo s Ruskem v současnosti vyjednává výstavbu plynovodu Nord Stream 2? Je to Německo a úplně konkrétně Angela Merkelová. Osobně se mi pohádka o tom, že jsme natolik významní, že můžeme, jakožto brána do EU sloužit, líbí, jelikož by ukazovala na naši ohromnou sílu a značné možnosti, ale prosím, vraťme se na zem.  
 

Ing. Kateřina Konečná

  • KSČM
  • Jsem poslankyne - díky Vám, pro Vás, s Vámi
  • europoslankyně
 
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co se podle Vás za těch třicet let povedlo a co naopak ne? Jak si vysvětlit, že řada lidí stále mluví o tom, že před revolucí „bylo líp“?
 
Já tato porovnávání (kdy bylo lépe a kdy hůře) nemám upřímně moc ráda. Každá doba má svá specifika a klade důraz na jiné přednosti. Před více jak třiceti lety se dával důraz na jistoty, ale tyto jistoty byly každý den nahlodávány možností zničujícího jaderného konfliktu. Dnes máme společnost založenou na možnostech volby, ale ty jsou často redukovány kvůli finančním možnostem jednotlivce. Já žiji primárně dneškem a spíše než abych porovnávala, co bylo, radši přemýšlím nad tím, jak bude. I z toho důvodu jsem měla loni takový pocit prázdnoty, když jsme si připomínali tolik významných výročí. Mluvilo se hodně o Masarykovi, Čapkovi, Peroutkovi, ale kromě rekonstrukce Národního muzea jsme snad neudělali nic, čím bychom dali najevo, že nám záleží i na naší budoucnosti. Debaty o minulosti samozřejmě souvisí i s nějakými vizemi budoucnosti, ale chybělo mi cokoliv konkrétního. Doufám tedy, že se nám letos konečně podaří uzákonit obecné referendum, což KSČM navrhuje dlouhodobě. Domnívám se, že by se jednalo o hezký dárek pro občany, který by dal najevo, že politické reprezentaci na jejich názoru nezáleží pouze v době voleb.  
 
 
Neustále kolují spekulace o „privatizačním puči“. Petr Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Jak vy s odstupem doby vnímáte listopad 1989 a následné „divoké devadesátky“?
 
V prvé řadě bych chtěla zdůraznit, že zcela podporuji návrh z dílny KSČM, který znovu navrhuje nepromlčitelnost zločinů privatizace. „Divoké devadesátky“ působily možná v tehdejší atmosféře jako skvělý nápad, ale pravdou je, že tento proces měl jen málo výherců, ale zato mnoho poražených. Dnes již naplno pociťujeme dopady ekonomického šoku, který byl v devadesátých letech nastartován. Klíčové podniky patří zahraničním vlastníkům, kterým jde o to, aby mzdy byly co nejmenší a zisk, který se odvádí do zahraničí, co největší. Z České republiky se tak stala montovna Evropy a ráj levné práce. Zahraniční investor pak při prvních náznacích problémů ze země prchá a Český stát pak čelí většímu náporu na Úřadu práce. Chechtat se na konci tak můžou pouze ti, co si při prodeji státního majetku namastili kapsy a zahraniční investoři, kterým je osud naší země srdečně jedno.  
 
Nevím, jestli bych události listopadu 1989 charakterizovala jakožto „privatizační puč“. To by bylo přílišné zjednodušení, které nebere v úvahu značné množství jiných motivů. Je možné (ba dokonce pravděpodobné), že sice šlo o „vyjednané předání moci“, ale do této situace byla země přivedena řadou faktorů, které není možno relativizovat. Ztotožňuji se v tomto směru zcela s Prohlášením k občanům ČSSR z 21.12.1989 koncipované komunistickou stranou. V něm například stojí, že je třeba se rozejít s těmi, „kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům“. Byla bych ráda, kdyby i ostatní politické směry měly tolik sebereflexe a dokázaly vydat podobně silná slova. Od ODS, KDU-ČSL a dalších by se to za jejich třicetileté řádění už také nabízelo!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Hora

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Na Gotta si za 20 let nikdo nevzpomene.“ Spisovatel o slavíkovi, Hutkovi i Babišovi. Ne podle šablon

4:35 „Na Gotta si za 20 let nikdo nevzpomene.“ Spisovatel o slavíkovi, Hutkovi i Babišovi. Ne podle šablon

ROZHOVOR Hlavním viníkem vyhrocené atmosféry ve společnosti je prezident Miloš Zeman, který překroči…