Komunita LGBT zvyšuje tlak na uzákonění manželských svazků a adopce dítěte i pro homosexuální páry. Domníváte se, že jsou tradiční rodinné hodnoty ohroženy? Tedy svazek muže a ženy? Jsou případné obavy namístě?
S ohledem na v naší společnosti zanedbatelný podíl LGBT párů, které mají zájem o manželství a adopci dítěte, jde o tlak poněkud obtěžující, zejména pokud se objevuje na prvních stránkách novin a opakovaně se o něm diskutuje v Parlamentu. Z marginálie se tak stává politické téma, které nezpůsobuje ohrožení, ale znechucení. Aktivisté za práva LGBT menšin si neuvědomují, že pod praporem boje za jejich práva jim ve skutečnosti škodí. Čím více duhových tlaků a průvodů, tím více odporu vyvolají.
Měli by homosexuální páry mít v České republice dovoleno uzavírat manželství a adoptovat děti?
S adopcemi problém nemám. Už dnes může kdokoliv adoptovat dítě. Není tedy pravdou, že by homosexuál adoptovat dítě nemohl. Problém je v něčem jiném – v pokrytectví. Homopáry ve skutečnosti nechtějí adoptovat právně volné děti z dětských domovů. Pokud by skutečně měly tyto zájmy, už by se o to pokoušely, braly by si děti do jiných druhů péče. Ale nic takového nepozorujeme.
Jaký dopad případné uzákonění svazků i adopcí pro homosexuály může mít podle vás na společnost jako takovou?
Upřímně – žádný podstatný. Někdy si říkám, už aby si to v Parlamentu protlačili, abychom my ostatní měli pokoj a aby nás toto ulpívavé téma neobtěžovalo. Až se to stane, jen vůči sobě zvýší obecnou averzi. Jak mi říkají mí čtyřprocentní kamarádi: naší věci aktivisté nepomáhají.
Jak v České republice jde vzdělání dětí v této oblasti? Učíme děti, co tradiční rodina znamená?
S pojmem tradiční rodina se hodně operuje, ale pro každého to znamená něco jiného. Nesdílím obavy z krize rodiny. Naopak kolem sebe vidím, že obsah pojmu rodina se proměňuje. Ale upřímně – to se děje po celou lidskou historii. Každý její kontury vidí jinde, už proto nemáme v právu žádnou definici. A tak je to v pořádku.
Psali jsme:
Kde nalézt rovnováhu? Mluví se o omezování většiny kvůli menšině, o ohrožení tradičních hodnot, ale jak najít rovnováhu mezi obojím?
Nelíbí se mi, že přespříliš chráníme a opečováváme každou minoritu, ale pro normální populaci bez přívlastků se svobodný svět zmenšuje. Nedivím se vývoji ve Spojených státech a obrovské podpoře Donalda Trumpa, který oslovuje právě tuto část společnosti. Problémem je přílišné zbytnění lidských práv, nejen v počtu samotných práv, ale i ve způsobu jejich ochrany. Trend je to dlouhodobě neudržitelný stejně jako sociální stát. Dříve nebo později narazí na své limity a pak se celá koncepce zhroutí. Takové státem organizované letadlo.
LGBT komunita pořádá Prague Pride, zastánci rodin v podobě muže a ženy pořádají pochody za rodinu. Je to potřeba? Jak se na podobné akce díváte vy?
Já jsem typická heterosexuální žena, jsem s tím srozuměna, chovám se žensky, uznávám a respektuji a, upřímně, potřebuji kolem sebe maskulinní muže. A protože akce vyvolává reakci, což platí stejně ve fyzice jako v mezilidských vztazích, svět kolem mě je plný správných mužů, kteří se ke mně chovají tak, jak očekávám a jak se mi líbí. A v době pořádání duhových průvodů se Praze vyhýbám. Chci-li vidět maškary, jdu do divadla.
A jak do toho všeho vnímat genderové role? Neztrácí se lidstvo už v celé problematice?
Genderové šílenství mi připadá nebezpečnější než dnešní verze prvomájových průvodů. Naštěstí naše země je typická nejen svou rezistencí vůči politické korektnosti, ale i smyslem pro humor. Gender je podobně jako politická korektnost vlastně lež. Nic jako gender neexistuje, podobně jako tlustá ženská je prostě tlustá, nikoliv prostorově výraznější. A věřte, že jako žena neustále řešící nadváhu právě o tomto tématu něco vím.
Zajímal by mne váš názor na Istanbulskou úmluvu. Poslankyně Helena Válková z hnutí ANO tvrdí, že neznamená žádné problémy a Česká republika by ji měla schválit. Má zajistit ochranu obětem násilí, odpůrci však tvrdí – například Pravoslavná církev – že znamená porušení presumpce neviny a nic užitečného nepřináší. Co si o Istanbulské úmluvě myslíte vy?
Istanbulská úmluva je politická proklamace, nejde o žádný právní dokument. Obsahuje tisíc a jeden skrytý problém, který může, a pochopitelně také nemusí vybuchnout. Proč by naše země měla ten výbuch riskovat? Možná, že původně byl účel jejího přijetí bohulibý – ochrana žen a týraných. Jenomže historie je dlážděna katastrofami, které začaly jako dobrý úmysl. Kompletně celá je postavena na tom nesmyslu – na genderové teorii, podle níž rozdíly mezi muži a ženami jsou umělé příkopy – a ukládá státům povinnost likvidovat genderové stereotypy. Jenomže stereotyp není nic špatného, protože nám pomáhá zorientovat se a přežít. Istanbulská úmluva je pokus o výchovu nového bezpohlavního člověka. A v zemi, která se podle ní začne chovat a bude se o to pokoušet, žít nechci.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
